Jak byl vynalezen židovský národ
Shlomo Sand
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271387/bmid_jak-byl-vynalezen-zidovsky-narod-KcK-271387.jpg
4
35
35
Málokterá historická práce vyvolala v posledních letech takový zájem a tak živé reakce, a to jak mezi odbornou, tak laickou veřejností, jako kniha izraelského historika Šlomo Sanda Jak byl vynalezen židovský národ, která vyšla roku 2008 a od té byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Její autor, profesor historie na Telavivské univerzitě, jehož mnozí velebí coby odvážného bořitele mýtů, zatímco jiní jej považují za škůdce, zrádce národa, ba antisemitu, ve své objevné práci dokládá, že nic takového jako židovský národ v etnickém smyslu neexistuje a celý dějinný příběh Židů, tak jak je všichni známe, je ve skutečnosti konstruktem, který se zrodil v hlavách sionistů v druhé polovině 19. století. Šlomo Sand na základě fundovaného výzkumu vyvrací úhelný kámen sionismu, totiž že dnešní Židé, ať už žijí v Izraeli nebo kdekoli jinde, jsou přímými potomky jednoho národa, jehož původní vlastí je území starověké Palestiny a který byl v 1. a 2. století našeho letopočtu ze své domoviny Římany vyhnán, aby se do „zaslíbené země“ po téměř dvoutisíciletém bloudění světem opět navrátil. Autor ukazuje, že k žádnému násilnému vyhnání ze „země zaslíbené“ ve skutečnosti nikdy nedošlo. Římané totiž žádná masová vyhánění nepraktikovali a žádné důkazy o tom, že Židé masově opouštěli Palestinu a odcházeli do exilu, neexistují. Exil je mýtus, za jehož zrodem ostatně nestáli Židé, nýbrž křesťanská tradice. Jaký byl tedy osud Židů, kteří zůstali ve své zemi po zničení druhého Chrámu? Kam se poděli? Zůstali v Palestině a většina z nich v počátcích islámské expanze konvertovala k islámu. A odkud tedy pochází mnohamilionová židovská populace, jež se rozptýlila v blízkovýchodním, středomořském a později evropském regionu? Šlomo Sand dokládá, že jako každý monoteismus i judaismus byl až do 4. století našeho letopočtu misijním náboženstvím, které se čile šířilo a získávalo nové stoupence, a to nejen v bezprostředním okolí Palestiny. K židovství nekonvertovali pouze jednotlivci nebo malé skupinky, judaismus za oficiální náboženství přijímala celá království, ať už se to týká Himjarského království na jihu Arabského poloostrova nebo například Chazarské říše rozkládající se na území mezi Kaspickým a Černým mořem. Od raného středověku byla tedy většina Židů na světě potomky národů, jež nikdy na území Palestiny nevstoupily. Jestliže Sand dovozuje, že Židé podobně jako křesťané či muslimové představovali náboženské, nikoli etnické společenství, rozbíjí tím základní dogmata sionismu a – k nelibosti oficiálních kruhů izraelské historiografie – poněkud problematizuje přirozené historické právo Židů na návrat do domnělé vlasti jejich předků a především jejich exkluzivní nárok na „zemi zaslíbenou“, který prosazují na úkor palestinských Arabů, nečiní tak z pozice primitivního antisionismu, natožpak antisemitismu, z něhož bývá neprávem obviňován. Jakožto znalec dějin nacionalismu si je Sand dobře vědom toho, že dějiny všech národů jsou do značné míry především vyfabulovanými příběhy, a jestliže si sionisté, inspirováni německou nacionalistickou historiografií, židovský národ zpětně vykonstruovali, ba „vymysleli“, jejich snažení nebylo ničím ojedinělým. Národy si své dějiny „vymýšlejí“, to platí obecně, a Židé nejsou o nic více „vynalézaví“ než jiné národy. A jestliže Sand hovoří o Státu Izrael jako o dítěti počatém znásilněním, vzápětí dodává, že i takové dítě má nárok na život. Ani v tomto ohledu nejsou Židé, respektive Stát Izrael, o nic „horší“ než jiné státy. Jak uvádí profesor Pavel Barša v doslovu k českému vydání: „Vždyť také mnohé další státy planety – ne-li všechny – vznikly na základě morálně nepřijatelných či empiricky chybných argumentů, jimiž jejich zakladatelé ospravedlňovali násilí vůči skupinám, které jim stály v cestě. Podobně jako nechce Sand vymazat z mapy jiné státy, vzešlé z nacionalistické či kolonialistické ideologie, nechce z ní vymazat ani Izrael. Žádá jen, aby také Izrael udělal krok směrem k plné rovnosti svých občanů, který většina západních států již učinila, když rasově, nábožensky či etnicky vylučující definice občanské pospolitosti, jejímž výrazem má být stát, vystřídala definicí zahrnující v principu všechny, kteří trvale žijí na jeho území.“ Jinými slovy Sand, který, jak říká název jedné z jeho knih, „přestal být Židem“ a považuje se za sekulárně smýšlejícího Izraelce, žádá, aby jeho stát přestal být režimem sice pluralitním a liberálním, přesto však především etnokratickým, a plně se demokratizoval. Taková proměna se žel zatím zdá v nedohlednu. Kniha je doplněna autorovou předmluvou určenou českým čtenářům a doslovem Pavla Barši.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2015 , Rybka PublishersOriginální název:
The Invention of the Jewish People, 2008
více info...
Přidat komentář
FANTASTICKÁ kniha. Vlastne nechápem, že až trz zisťujem, že som ju tu očividne doteraz nekomentoval :)
Jednoznačne stojí za prečítanie a to pre každého. Autor rad radom likviduje absolutne všetky veľmi zažité a v podstate už dávno prekonané mýty ktorým sa len treba pozrieť do očí.
Nezmysly o,, vyhnaní židov z vlasti "keď nikdy žiadne nebolo. Nezmysly o tom akoby nekonvertovali keď podľa stovák dôkazov židia v Palestíne masovo prestupovali na islam a čiastočne kresťanstvo.
Rozoberá to koľko ľudí a koľko dokonca národov(nielen Chazari!) konvertovalo na židovskú vieru. A na akých vratkých, mýtických základoch stojí celý sionizmus.Ako sami prví sionisti vrátane Ben Guriona uznávali (a dnes sa o tom nevraví) že sú Palestinci zrejme potomkami židov čo konvertovali na islam. Asi jedine menej zaujmave to bolo tam kde sa venoval židovskej historiografii. Ale toto si naozaj musí prečítať každý kto chce poznať dejiny židov a ak už žiadnu inú knihu nie tak túto a Israela Shahaka.
tak této historii vzniku židovského národa oprostěné od legend a zbožných přání opravdu věřím,
zvláštní a obdivuhodné mi přijde, že německý nacismus přinutil lidi ze všech koutů světa s rozličnou mateřštinou, původem, které spojovalo jen jedno z mnoha náboženství, aby se rozhdodli doopravdy vytvořit národ, oživit jazyk, který už byl jen mrtvým jazykem liturgie a vybudovat národní povědomí. škoda,. že to bylo a je na úkor jiného národa.
Shlomo Zand se sice narodil v roce 1946 v Linci, ale až do roku 1948 žil s rodiči (oba polští Židé přeživší holocaust) v uprchlickém táboře v bavorském Traunsteinu, poté emigrovali do Izraele. Zapojil se do komunistického hnutí, účastnil se bojů v Jeruzalémě během šestidenní války v roce 1967. Shlomo Sand je na obálce popsán jako izraelský historik, ale mnohem přesnější by bylo označení izraelsko-francouzský, protože velkou část svého akademického života trávil a tráví ve Francii. Myslím, že tohle vše je hodně určující.
Velice těžko se kniha nějak shrnuje do pár vět. Mám ji doma v knihovně už pár let. Pokusím se o to. Z mého pohledu je to takový eintopf cizích myšlenek, nicméně řádně citovaných, mnohdy dokonce i věkem ověřených, kdy hodíte do kastrolu Marxe, Webera, Spinozu, Starý a Nový zákon, Talmud, Senecu, Stalina, Herzla, Hitlera a další, nebo jednodušeji řečeno jako když pejsek s kočičkou pekli dort z toho co mají rádi. Ale ten výsledek mě jako historická a vědecké práce nepřesvědčil, respektive je to maximálně na úrovni nějaké rozsáhlejší diplomové práce dvacetiletého studenta, nikoliv šedesátiletého muže. Kniha svým zápalem hodně připomíná „Průmysl holocaustu“ od Normana Finkelsteina. Oba někteří nálepkují jako „Sebe-nenávidějící Židy“ , mě spíše napadá rčení, že ani tisíc mudrců nepochopí jediného blázna, který plive do studny, ze které pije.
Pokud si chcete jen potvrdit svůj světonázor jako zdejší komentátoři „bubka“ a „bulat“, tak si knihu jen půjčte v knihovně, prolítněte a nazdar. Pokud jste přemýšlivý skeptici, tak si ji můžete koupit a brát ji jako vodítko pro přečtení zdrojové literatury z knihy, ale pak už vám v životě nezbude čas na nic dalšího. A pravděpodobně stejně nic nevymyslíte. Z mého pohledu modernější a stručnější vhled do izraelsko-palestinské věci najdete v knize „Dopisy přes zeď: Izraelec píše palestinským sousedům“ od Josi Klein Haleviho.
kniha je na to, že se jedná o odbornou knihu docela čtivá, já s ní naprosto souhlasím, potvrzuje mé názory jak na náboženství jako takové, tak na bibli a v neposlední řadě i na "židovský národ" s jeho "nároky" na Palestinu. Podobné názory jsou ale na DK považovány za odsouzeníhodné a i pro ně se mi dostalo zákazu diskutovat.
Je obdivuhodné, jak autor, reálně potomek několika národů i náboženství i světonázorů včetně ateismu, sám patrně ateista, dokázal se od nacionalistického balastu spočívajícího v tom, že jen ten můj národ je nejlepší, docela slušně oprostit.
Kniha přináší i zajímavý pohled na realitu "demokracie" v Izraeli. Úřední neexistence izraleského národa, ateistů, nepřiznání židovské národnosti, tedy té plnoprávné, ani dětem židovských otců s nežidovkami, natož těm, kteří nevykazují vůbec židovské předky, leda konvertují k židovství.... velmi zajímavé a otevírá oči.
Túto knihu som si kúpil tak nejak do počtu, aby som mal pri zásielke poštovné zdarma. Ako to už u podobných popolušiek býva, mimoriadne prekvapila a už dlho ma neprinútila kniha premýšľať podobne intenzívne ako táto. V mnohom asi budem musieť prehodnotiť svoje dlhodobé názory a postoje na celý blizkovýchodný konflikt. O čo teda ide? O nič menšieho ako o ideologické zdovodnenie existencie štátu Izrael. Jeho duchovní otcovia vychádzali mimo iné zo starodávnej biblickej premisy, podľa ktorej bol židovský ľud opakovane vyhnaný zo svojej dávnej zeme, rozptýlil sa do celého sveta, aby sa v budúcnosti zase vrátil do zeme svojich pokrvných predkov. A to sa naplnilo vznikom židovského štátu. Avšak postupne vyplynulo neúprosne na povrch, že biblia je kniha navýsosť kultúrna, v žiadnom prípade nie však historická. Podľa autora starovekých Židov z Judey Rimania nevyhnali, aspoň nie široké masy obyvateľstva. Roľníci v krajine zostali i po dobytí zeme Arabmi a prevažná časť z nich konvertovala na islamskú vieru. A odkiaľ sa vzalo to množstvo Židov po celom Stredomorí a celom známom "starom" svete ? Odpoveďou sú konverzie- židovské náboženstvo malo veľmi dlho misionársky charakter a ako prvý monoteismus lákalo do tej doby "pohanské" obyvateľstvo. Neskor síce prehralo v boji s atraktívnejším a viac prístupnejším kresťanstvom, ale za mnoho storočí si získalo značné množstvo veriacich po celom svete. Títo Židia neboli z prevažnej miery pokrvní Židia z Palestíny, ale staroveké obyvaľstvo z celého stredomorského sveta, ba i juhu Arabského poloostrova či stepí východnej Európy. Dá sa teda povedať, že priemerný Palestínec je biblickému židovskému národu geneticky bližší ako židovský osadník napríklad z východnej Európy. To vrhá na izraelsko-palestínsky konflikt (staro)nové svetlo. Židovstvo je fenomén kultúrny a náboženský, nie etnický.
Autor je vnímaný ako kontroverzný, dokonca vo svojej domovine mnohými až nenávidený, avšak nemyslím si, že oprávnene. Osobne cítim, že má v podstate pravdu a že iba vyťahuje na svetlo pravdivejšiu verziu dejín. A že bol židovský štát vybudovaný na chatrných biblických ideologických základoch, mu nemožno dávať za vinu.
Přiznávám, že jsem se obšírnou knihou prokousávala pomalu a klopotně. Zažité představy z četby i hodin historie braly pomalu zasvé... Doporučuji přečíst.
Štítky knihy
Židé alternativní historie Izrael spekulativní literatura sionismus Palestina židovské tradice židovství
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jak byl vynalezen židovský národ |
| 2019 | Jak byla vynalezena země izraelská (Od Svaté země k vlasti) |
Tato kniha je dobře napsaná, ale potřeba znát kontext, umět si ji zařadit. Já celý kontext dokonale neznám, pomáhaly mi k tomu přednášky našich profesorů a probírání jednotlivých tvrzení s kolegy. Ale čtení to bylo velmi podnětné a děkuji za něj.