Jak být líný
Tom Hodgkinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48902/bmid_jak-byt-liny-3lP-48902.jpeg
4
49
49
Když vás ráno budík vytrhne ze spánku, máte pocit, že byste nejraději zůstali zachumlaní v teplé posteli, četli si knížku, usrkávali šálek kávy a celý den jen tak lenošili? Tom Hodgkinson si to nepřeje, on to dělá. Od tohoto milovníka svobody a umění nicnedělání vychází nikoliv jen obyčejná kniha, nýbrž přímo protilátka proti naší prací posedlé kultuře. V knize Jak být líný Tom Hodgkinson předkládá učenou a zároveň rozverně podanou obhajobu nového způsobu života, který může praktikovat každý bez výjimky — žít šťastně nicneděláním. Rozebírá celé spektrum otázek, jimiž se moderní lenoch zabývá, jak se pořádně vyspat, kdy to v práci zabalit, jak se těšit ze života — a zároveň rozjímá o dílech takových slavných obhájců těchto ctností, jakými byli Oscar Wilde, Robert Louis Stevenson a Nietzsche, jež všichni přiznali, že svá nejlepší díla napsali v posteli.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2010 , JotaOriginální název:
How to be Idle
více info...
Přidat komentář
Políček do ksichtu progresivní, výkonné společnosti. Apel na zpomalení a důkladný voraz. Nepotřeboval jsem návod jak být líný, k tomu mám vlohy již od narození. Četl jsem spíše pro povzbuzení. V dnešní prosperující a workoholické době je normou být v pohybu a pokud nejste, mohou se vynořovat výčitky z lelkování a polehávání. Povzbuzení, že povalovat se je OK jsem tedy našel a do určité míry poselství splnilo. S tak extrémním lenošením jaké Hodgkinson podává, však souhlasím pouze tehdy, pokud je v rozumném časovém horizontu vyváženo nějakou smysluplnou prací (která nesmí převažovat). Válet se v posteli každý den až do oběda, může u někoho vést docela dobře k pocitu otupělosti a deprese, který se překlene do zbytku prokrastinujícího dne. Nějaký řád a civilazační návyky přeci jen člověk mít musí. Pro mě pocit spokojenosti pramení vždy z uvědomění si protikladu.
70%
Vhodná kniha do prostředí, kde časnou pracovní dobu nastolil brzo ráno se probouzející panovník.
Čekala jsem dle veselé obálky a nějakých přečtených recenzí, že kniha bude vtipná, psaná lehčí formou, svižně čtivá, prostě oddechovka. No řekněme, že jsem byla nejspíš příliš LÍNÁ na to, abych ji dočetla do konce. :-))
Zajímavá inspirace. Možná zbytečně moc příkladů z historie, které mě už kolikrát nebavilo číst. Ale jinak spousta postřehů, vtipně podaných a pojetí života, které čtenáře-lenocha uklidňuje v tom smyslu, že není divný a že pachtění se za výdobytky konzumní společnosti je asi jen pro ambiciózní workoholiky. My lenoši můžeme v klidu zůstat v posteli s knížkou v ruce.
Líný a volný – jak libě to člověku zní. Je také úžasné zjistit, že to, o čem si celý život myslíte, že je to váš osobní hendikep, může být naopak výhrou. Že existuje velké společenství lidí, kteří jsou na tom stejně, nebo minimálně podobně. Lenosti se dnes říká učeně prokrastinace a společnost ji odsuzuje. Makej, nezevluj, vydělávej, hoň kariéru, vydělávej, poslouchej šéfa, nekuř, nepij, vydělávej, je to dobré pro tebe, rodinu a pro celou společnost. Nasrat! Tedy pardon… řeknu to jemněji – mě se ale moc nechce. A pokud to cítíte také tak, a pokud večer bijete hlavou o futra a zpytujete svědomí, cože jste zase neudělali, nestihli, odložili na zítra atd., zkuste si přečíst tuto knihy. Ne, není to univerzální návod a ne, nevyřeší to jakýkoliv váš životní problém. Není to kniha z řady těch „motivačních“. Ale je to milý pohled na věc a může vás to inspirovat, jak se pomalu a lenivě odpojit od „systému“.
Při odchodu do starobního důchodu jsem se zamyslel nad předchozím pracovním nasazením a úprkem životem. Přehodil jsem výhybku na krásné prožitky - toulky přírodou, relaxace v termálních bazénech, hraní bridže a šachů, čtení knih. A opravdu "být líný" znamená pouze to, dělat opravdu jen to, co se vám líbí a nic jiného, má něco do sebe. V tom má autor úplnou pravdu, dobře, že si s tím dal takovou práci.
Spousta zajímavých náhledů na to, jak vznikly věci, které dneska považujeme za tak samozřejmé, že už nad nimi ani nepřemýšlíme - a jak by se daly dělat jinak. Nečekejte návody, spíš zamyšlení prokládané zajímavými fakty z historie. Za mě rozhodně stojí zato si přečíst.
Knihu jsem vlatně nedočetl. spíše jsem ji celou letmo prolétl. Asi na její čtení (jak píše charlizee) potřebujete jiné rozpoložení. Přišlo mi to spíš jako přehledná historie lenošství (spousta dat, jmen a citátů), která mi moc nedávala. Nechci říct, že jde o špatnou knihu, ale chce to jinou náladu na její čtení
Knihu jsem začala číst chvíli po jejím vydání někdy před čtyřmi lety a čekala od ní návod, jak přestat být workoholikem. Místo toho se mi ale dostávalo jen chvály na lenošení a instrukcí, jak své lenošení posunout na vyšší level. Po cca čtyřiceti stranách jsem knihu odložila. Letos mám rok "všehodokončování", a tak přišlo na řadu i dočtení Jak být líný. Zpočátku jsem byla přesvědčená, že kniha poputuje z mé knihovny o dům dál, ale nestane se tak. Knihu jsem začala vnímat úplně jinou optikou. Nejdříve mi vadily časté citace, až jsem si uvědomila, jak precizní práci autor odvedl, když každou svou myšlenku dokázal podložit myšlenkou někoho jiného. Jako by psal vědeckou práci o dnešní kapitalistické společnosti a o tom, jak nás moderní svět omezuje. Nakonec došlo i k tomu, co jsem si od knihy slibovala zpočátku - poslední dobou už nezůstávám ve svém zaměstnání ve volném čase, naopak odcházím i dříve, hned jak vím, že mám pro ten den hotovo a další práce by byla nad rámec mých povinností. Začalo se to dít nenápadně, ale přitom v jasné souvislosti se čtením této knihy. Nemyslím si, že by se ze mě měl stát lenoch par excellence, ale odnáším si spoustu myšlenek, jak být vyrovnanější bytostí. Jsem názoru, že aby se čtenáři tato kniha líbila, musí ji číst ve vhodnou chvíli. Před těmi čtyřmi roky jsem ji nejspíš odložila proto, že mi kapitalistický systém vyhovoval, byla jsem plná energie a měla jsem spoustu pracovních ambicí. To vše časem pominulo, dospěla jsem do jiné fáze života a i tohle čtení mi pomohlo se s tím vším nějak vyrovnat a (ač je to protichůdné k tématu knihy) chytit nový dech :)
Psáno hodně utopisticky. V dnešní době se zdá být nemožné se podle toho řídit, nicméně mě kniha donutila zapřemýšlet nad tím, jak žiju a za čím se to vlastně ženu. Spoustu věcí jsem přehodnotila. Stoprocentně dám šanci i dalším knihám od autora.
Mne to pripadalo také revolučné ako Kyosakiho knihy. Kniha síce neponúka riešenie, ale pomohla mi uvedomiť si, že pracovať na smeny 12 hodín denne, kde mám zakázané sadnúť si a kde som každú chvíľu buzerovaný šéfom - nie je v poriadku. Je to neprirodzené... Preto s manželkou hľadáme možnosti ako nepracovať a predsa prežiť :-D .
Knihu odporúčam.
Ze začátku jste z té knihy nadšeni, ale postupně kniha upadne do monotónnosti, neustále se opakující stejné nápady, pouze v jiném obalu.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Líný rodič |
| 2010 | Jak být líný |
| 2011 | Jak být volný - Užívejte si života naplno |
| 2017 | Podnikání pro bohémy |
| 2012 | Kniha líných radostí |
Hodgkinsonovy knížky dlouho jen "provokovaly" v mé knihovně. Mě konečně k jejich přečtení, hosty svými názvy. :-) Navzdory vzývanému pohodovému životu je za jejich napsáním velký kus práce, rešerší. A i když se právě tato knížka zdála být nejprve oddychovým návodem jako stvořeným pro čas karantény v době koronavirové, během čtení se z ní stala jedna z knih, po jejímž přečtění se už nebudu dívat na svět stejnýma očima. Nebo alespoň ne na lidské neřestí. :-) Také některé obecnější pasáže o politice nebo podobnost lidského chování napříč dějinami i zeměmi jsou zapamatováníhodné.