Jak být šťastní s 1,2,3... dětmi?
Rosa Pich-Aguilera Roca
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296890/bmid_jak-byt-stastni-s-1-2-3-detmi-KwR-296890.jpg
4
3
3
Jak to děláte? Jak to zvládáte, abyste pro tolik lidí navařili, nakoupili, vyprali? Jak je možné, aby byl doma klid na studium, kolik vám zbývá času na zábavu? Jaké je vaše tajemství? Rosa Pich, sedmačtyřicetiletá matka 18 dětí a žena zaměstnaná na poloviční úvazek, nám na těchto stránkách odhaluje, jak je možné být šťastný a „prožívat báječně“ život s dětmi, ať už je jich 1, 2, 3… nebo třeba 18, jako v jejím případě. Vypráví nám, jak to chodí den po dni v její rodině, o životních výzvách, jimž čelí, i o úžasném dobrodružství, které s sebou přináší rodinný život. To vše v příbězích a zábavných historkách, ve kterých jako hlavní postavy vystupují její děti, manžel, přátelé atd. Rodina Postigo-Pich je v současnosti nejpočetnější rodinou s dětmi ve školním věku ve Španělsku a dost možná i v celé Evropě. Nedávno účinkovali v dokumentárním filmu BBC The biggest family in the world a vůbec často se objevují v různých sdělovacích prostředcích.... celý text
Literatura faktu Rodina
Vydáno: 2014 , AxisOriginální název:
Cómo ser feliz con 1,2,3... hijos?, 2013
více info...
Přidat komentář
Jak být šťastní s 1,2,3... dětmi?
Viete si predstaviť, že by ste v dnešnej Európe mali osemnásť biologických detí? Dá sa to vôbec zvládnuť? Dokonca s úsmevom a radosťou? Ako?
Istý návod ponúka práve táto kniha, ktorej autorka blogovou formou približuje svoje výchovné princípy – a ak uvážime, že doma vychováva deti, ktorých počet sa rovná menšiemu školskému kolektívu, už len to si zaslúži uznanie a zamyslenie sa nad jej radami.
Ako vyjsť s peniazmi do konca mesiaca? Je možné spať celú noc bez vyrušovania? A čo v spálni? Ani takým otázkam sa nevyhýba táto unikátna žena a mama.
Španielka Rosa Pich-Aguilera Roca pochádza zo šestnástich detí, jej (medzičasom už zosnulý) manžel José María z pätnástich – a obaja vždy túžili po veľkej rodine. Keď sa vzali (23 a 28 rokov), začali svoj sen realizovať, a hoci spočiatku to nevyzeralo s ich rodičovstvom nádejne („za menej ako štyri mesiace sme pochovali dve z našich detí a naďalej žili v neistote, či to tá najstaršia prežije“), v čase písania knihy boli predsa len rodičmi pätnástich žijúcich potomkov – a očividne si svoju rodičovskú rolu i veľkú rodinu užívali (a zvládali). Už len za to si zaslúžia obdiv – a táto kniha pozornosť.