Jak být ženou
Caitlin Moran
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137389/bmid_jak-byt-zenou-pse-137389.jpg
4
237
237
V roce 1913 se sufražetka Emily Wilding Davisonová vrhla pod kopyta králova koně… V roce 1970 vzaly feministky útokem Miss World… A nyní přichází kniha Caitlin Moranové… Nikdy v minulosti nebylo lepší být ženou. Máme volební právo, pilulky a od roku 1727 nás neupalují jako čarodějnice. Ale přece jen zbývá položit pár rýpavých otázek… Proč se od nás čeká, že budeme chodit na brazilskou depilaci? Měla byste zajít na botox? Je pravda, že nás muži vskrytu nenávidí? Jak máme nazývat svou vagínu? Proč bolí nosit podprsenku? A proč se vás všichni ptají, kdy už budete mít dítě? Caitlin Moranová zodpovídá tyto a další otázky v knize Jak být ženou, která je zčásti vyprávěním o životě autorky a zčásti plamennou tirádou. Moranovou sledujeme od jejích strašlivých třináctých narozenin („vážím osmdesát kilo, nemám žádné kamarády, a když mě vidí kluci, házejí na mě štěrk“) přes dospívání až po práci, striptýzové kluby, lásku, obezitu, potrat, nakupování, mateřství a ještě mnohem dál. V roce 2011 získala Caitlin Moranová ocenění Galaxy National Book Award.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Pro ženy
Vydáno: 2012 , HostOriginální název:
How to be a Woman, 2010
více info...
Přidat komentář
První setkání s autorkou. Kniha mi zabrala delší dobu, než jsem čekala. Rychle jsem se začetla, ale brzy jsem si uvědomila, že mi text nic moc nepředává. Začala jsme s knihou vést dialog - psala jsme si poznámky a otázky na okraje stran. Občas jsem odpověď dostala. Některé části/kapitoly mě nebavily (např. kapitola 14). I ten humor nebyl úplně můj styl, ale některé pasáže byly trefné. Zároveň jsem asi radši, že jsem knihu koupila za pár korun z druhé ruky, než za plnou cenu... to bych byla asi zklamaná. Radši bych si přečetla něco, co obsahuje víc faktů... tato kniha spíš představuje názory autorky vzhledem k jejím životním zkušenostem.
Jak já se nasmála :D. Možná to není kniha pro každého a občas je těch feministických keců, hulení a extáze až příliš, ale u některých pasáží jsem se smála nahlas, až se na mě děti otočily, co mi je.
"...vaše tvář začíná prokazovat známky toho, že vstupujete do zóny vyklidněnosti a netolerance vůči hňupům... Chci mít vráskami pokrytý obličej a trochu zašlé zuby, které jasně prozradí blbcům a sviním, že mají JÍT DO HAJZLU." Ano, je to vulgární, ale lepší recept na to, jak se vyrovnat se stárnutím, jsem zatím nečetla :D
Když já nerada dávám i dostávám nálepky, takže nikdy se veřejně nebudu hlásit třeba k feminismu. Jsem žena, říkám věci na rovinu a třeba o intimních věcech, troufám si říct, že vím, s kým a kdy je vhodná příležitost o nich mluvit a nejsem žádnej stydlín. Jak je ale na něco tlak, ve mě to vyvolává protitlak. Možná to mnohým ženám i mužům vnukne dobré myšlenky, to je v pořádku, ale mě to nic nedalo.
Pod názvem Jak být ženou jsem si představovala poněkud něco jiného. Rozhodně jsem nečekala tolik vulgarit v prvních kapitolách, které zřejmě měly ohromit, mě však spíše zklamaly. Kdybych měla příběh hodnotit na základě vypravování dospívání autorky, o kterém se dozvídáme mezi řádky, mé hodnocení by bylo vyšší. Některé kapitoly byly zajímavé, naopak jiné mě vůbec nezaujaly.
Tak nevím, ono to nebylo v rámci možností špatné, ale já a autorka jsme si prostě nesedly (asi nejsem ten správný čtenář pro tento žánr :D)
NEbolo to zlé! Konečne nejaká súčasná feministka (aj keď aj ona má 45+), ktorá sa nebojí otvoriť pusu a byť aj trošku viac prostoreká a taká trošku vulgárna (minimálne, čo sa slovníka týka). Morranová knihu napísala v rámci kapitol ako malý memoár- dozvedáme sa o jej puberte a ako sa v nej zmierovala s typicky ženskými záležistosťami ako je rast pŕs, menštruácia, ochlpenie a podobne. Medzi svoje jednotlivé životné epizódky vkladá svoje feministické myšlienky ohľadom nosenia burok, sexizmov, o rozhodnutí mať deti alebo ísť na potrat. Ale zároveň uznáva, že feminizmus nie je jednoliata masa, a koľko ľudí, toľko názorov a pohľadov a podľa nej je toto fajn, aby to zostalo takéto rôznorodé.
Musím říci, že jsem byla velice mile překvapená, neboť jiná kniha Caitlin Moran (Jak stvořit dívku) mi absolutně nesedla a pro sichr jsem ji ani nedočetla. Avšak Jak být ženou bylo úplně jiné kafe. Skvěle jsem se bavila, nad spoustou věcí se zamýšlela (pornografický průmysl, móda, plastiky, interrupce,... Dávám knize dobré 4* a jsem v podstatě spokojená.
První půlka knihy mě bavila, v některých bodech jsem s autorkou souhlasila, názory a argumenty autorky mě donutili se zamyslet nad celou situací ženského postavení trochu radikálněji, než je u mě zvykem. V druhé polovině pro mě nebylo možné souhlasit s autorčinými názory, což by nebylo tak podstatné jako neustálá přítomnost pesimistické představy o světě podané rádoby komickou formou.
Sbírka humorných fejetonů, jež směle dokazují, že i ženy mají své dny. A nemusí kvůli tomu pít Fernet Stock. Jen jsem čekal mnohem víc legrace, ovšem jako zástupce ošklivé polovičky lidstva se mi těžko hodnotí něco, co je primárně určeno té pohlednější. Chlapáci jakéhokoliv věku tady jednoduše nenajdou moc témat, k nimž by měli co říct, ať už jde o masturbaci, vyholování, měsíční cykly nebo cokoliv dalšího. Naštěstí je Caitlin Moranová zábavné dívče a to takovým tím drsně střeleným způsobem. Schválně jde do ostrého konfliktu, přitom ale cítíte, že to má v hlavě navýsost srovnané a s jejími názory na strip bary, výchovu dětí, pornoprůmysl, či značkové boty nelze než souhlasit.
Paradoxně mě však víc, než úvahy všeho druhu bavilo sledovat mezi řádky její životní příběh. Šest sourozenců, chudá rodina, práce v hudebním časopise, vztah s citovým upírem, plánovaný potrat - to všechno mě utvrdilo, že asi nejde o zoufalou celebritu, která by žila pouze tím, jak se blýsknout v bulváru. Sympoška.
Caitlin Moran přináší niterný pohled na vlastní dospívání a cestu ke svému ženství. První kapitoly, ve kterých spolu s pubertou bojuje proti svému čerstvě objevenému ženskému já jsou neskutečně nabité. Čtenářky mohou vzpomínat na podobné situace, protože prvními krůčky nově se vynořivší ženskosti jsou dost neohrabané asi u většiny z nás. Bohužel ale s nadcházející dospělostí kniha ztrácí ze své lehkosti a nadhledu. Témata traumatizujícího porodu, mateřství a potratu jsou pro Caitlin příliš vážná, aby se k nim stavěla stejně lehce jako k předchozím kapitolám. Přesto čtenáři čtivě předává vlastní zkušenost, což je o to cenější, čím vážnější a intimější je téma.
Celkově knihu hodnotím jako podařenou. Spousta názorů na místo žen ve světě dává smysl a člověk je opravdu může přijmout za své. Na škodu mi přijde příliš násilné předávání vlastních doměnek. Opravdu, Caitlin jako by někdy ani nebrala za možné, že někdo vidí danou situaci jinak. Jakoby snad existovala nějaká obecná pravda. Každopádně smířlivé uzavření knihy, totiž že nemáme rozlišovat mezi mužem a ženou, ale prostě se ke všem chovat spravedlivě lidsky, Moranové názory posouvá zase o kousek dál. Knihu tedy doporučuji, protože čtenářky může zábavnou cestou navést k vlastnímu sebepřijetí.
První kapitoly mě hodně pobavily. Řada postřehů byla opravdu přesná a vtipná, odpovídala i mým zážitkům z dětství / dospívání. Jak se popisované období přehouplo do dospělosti, už jsem nesouhlasila se vším – něco bylo OK, ale některé názory mi přišly opravdu mimo (nízkou porodnost Evropanek nelze hravě nahradit zástupy malých Afričanů, lady Gaga není zas tak zásadní umělecká ikona ženského pohlaví). Ale to nakonec nevadí, proč si nepřečíst názory někoho jiného, když nejsou předkládány dogmaticky a útočně, ale s nadhledem a vtipem.
Kniha mi byla několikrát doporučena, ale že bych byla nějak nadšena... Čte se celkem dobře, některé myšlenky se mi líbí a ztotožním se s nimi. Jiné jsou zajímavé, přestože s nimi nesouhlasím a donutily mě k zamyšlení. A jiné jsou úplně hloupé.
Takže na jedno přečtení dobré, ale děkuji, nikdy více. Jak tuhle knihu, tak autorku.
O existenci této knihy jsem věděla už pár let, ale až nyní nastala ta pravá chvíle, abych po ni sáhla. Proč? Dostávám se do věku, ve kterém ji autorka napsala. Jako teenagerku, studentku ani jako ještě bezdětnou třicátnici by mě pravděpodobně vůbec nezaujala. Nicméně jako člověk znalý reálií 80. a 90.let, především tedy tehdejší popkultury, jsem zcela jistě čtenář z cílové skupiny. V každé z kapitol nalézám alespoň nějaké paralely se svým vlastním životem, a to i přesto, že se s hrdinkou pocházející z chudé rodiny a holdující alkoholu nemohu ztotožnit. Leccos prostě máme my ženy společného a je příjemné přečíst si, že s tím všemožným trápením si nevědí rady i další z našich řad. Některé pasáže jsou zdlouhavé a nepochybuji, že sloužily autorce především jako terapie, jednoznačně měla potřebu se z toho všeho vypsat a vylít si srdce. Nemohu říct, že bych se všemi jejími názory souhlasila, ale líbí se mi, že je o všech uvedených tématech pojednáno s naprostou upřímností a otevřeností. Možná jsou to zbytečnosti, ale je fajn si jednou přečíst o zdánlivě nepodstatných drobnostech, které všechny řešíme (nebo jsme tak činily v určitém období našeho života). Týká se to třeba holení ženských intimních partií, výběru dámských bot a kabelek, ale i závažnějších témat jako porod, mateřství či potrat. V téhle oblasti je dnes však dostupných již vícero knih. Doporučila bych třeba sborník Ženské příběhy, který je opravdu čtivý.
Skvělý pohled na věc, u kterého se rozhodně zasmějete, i když vám nakonec nezbude nic jiného, než s autorkou souhlasit.
Váhala jsem, zda to číst nebo ne, recenze jsou celkem rozporuplné. Kniha mě nakonec zaujala, ano některé pasáže jsou zbytečně dlouhé, ale myslím, že Vás určitě obohatí a donutí dívat se na některé věci jinak. + se nasmějete. Doporučuji!
Místy humorné, snad i vtipné, některé poznatky mají hloubku a spousta témat je hodných zamyšlení. Myšlenka určitě nebyla špatná, ale celek působí drobet zdlouhavě a rozvláčně. Je toho prostě až moc a na mě to ve výsledku působí zhruba takhle: "Kdo na to má proboha čas?".
Kdyby byla knížka o polovinu kratší, jenom by jí to prospělo. A spoustu lidí, kteří ji odložili (včetně mě) by ji možná dočetlo.
Je tam spoustu kapitol, které připomínají deník teenagerky a "děj" je tak všední a předvídatelný, že se musíte nudit.
Mě jako chlapovi příjde ta kniha rozhodně zajímavá a myslím, že ve spoustě věcí má jako feministka pravdu, i tak je to ale částečně pohled "z jedné strany barikády". Možná si od ní ještě něco přečtu.
Štítky knihy
ženy anglická literatura dospívání feminismus sufražetky
Jak být ženou
Skvěle mi sedla, líbily se mi autorčiny postřehy i témata, která probírala. Jo, a samozřejmě ten její specifický smysl pro humor. :) Sice všechny ty řečené celebrity a veřejně známé osobnosti neznám, ale ve výsledku to ničemu neuškodilo. Rozhodně se chystám na pokračování vydanou po deseti letech - Víc než žena.