Jak chytit krtka: A najít v přírodě sám sebe
Marc Hamer
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411533/bmid_jak-chytit-krtka-a-najit-v-prirode--BHy-411533.jpeg
4
53
53
Skromná a meditativní oslava života, přírody a záhadných tvorů z podzemí. Krtci jsou sice obyčejná, ale přesto záhadná stvoření. Jejich zvyky jsou nevyzpytatelné, mají podivná těla a jsou to naprostí samotáři. Spisovatel a zahradník Marc Hamer se jim přiblížil víc než kdokoli jiný. Nejen kvůli své letité zahradnické praxi, ale i díky zkušenosti venkovského chlapce bez domova, zvyklého přespávat v remízcích a toulat se otevřenou krajinou. Během let se Hamer o malých hebkých tvorech z podzemních temnot naučil opravdu hodně, stejně jako o pověrách, které krtky obklopují. Práce na zahradách vyškolila Marka Hamera nejen v chytání škůdců, ale i v občasné životní nutnosti přijímat věci (a krtky) takové, jaké (jací) jsou. Kniha Jak chytit krtka pojednává nakonec možná více o lidech zahrabaných ve svých životech než o krtcích samotných. Ocení ji zejména čtenáři, kteří si oblíbili knihy Tajný život stromů, Život v zahradě nebo Muž, který sázel stromy. Překlad Vojtěch Ettler, verše přebásnil Milan Děžinský.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
How to Catch a Mole: And Find Yourself in Nature, 2019
více info...
Přidat komentář
Spíše než o chytání krtků je knížka o celkovém životě autora, zajimavy styl vyprávění, časté melancholické úvahy o smyslu a konci zivota atd.
Melancholická kniha o chytání krtků a životě. Dozvěděla jsem se pár zajímavostí, které jsem o krtcích nevěděla. Líbil se mi způsob, jakým dokáže autor přemýšlet o běžných věcech, které nám mnohdy nestojí ani za pozornost.
Jako Vincent Hanna v Nelítostném souboji. Prozradí své triky a z cesty neuhne. Není v něm ani trochu krutosti, agrese ani záliba v týrání. Moudrost a klid získaný po všech těch letech je možná důkazem, že jeho cesta byla dobrá. A očividně poetická...
"Jsem nikým, a tudíž jsem dosáhl vrcholu své existence."
"Jsou věci, které se dají vyjádřit pouze prostřednictvím vztahů s ostatními..."
"Mohu si dovolit dát věcem prostor, aby se ukázaly ve své kráse. Už se je nesnažím podřídit své vůli."
Vyprávění starého člověka, který díky rokům stráveným touláním, zahradničením a pobýváním venku našel svůj vnitřní klid. Vyprávění o sobě, o tom, jak k tomu dospěl, a taky trochu o chytání krtků :-) Knihou prostupuje klid, smíření a přijetí koloběhu růstu a zániku. Připomněla mi trochu knihu Stařec a moře, kde starý rybář v klidném v jasnozřivém prozření náhle pochopí podstatu všeho a ten okamžik „osvícení“ už mu nikdy nikdo nemůže vzít.
Krásné, ale asi ne pro všechny.
---
„Bavilo mě toulat se bez cíle, dívat se na věci a snažit se jim přijít na kloub. Bylo to něco, co na mě otec nesnášel. Pamatuju si, jak mi jednou vmetl do tváře, že jsem „tak vypatlaný, že lezu ven do deště“, a jak mi přitom prolétlo hlavou: „Ale když déšť je tak zajímavý.“ “
---
„Jestli chcete chytit krtka, kupte si tři tunelové pasti. Budete potřebovat minimálně tři. Investujte do těch nejlepších a nejdražších, jaké seženete. Zabít živého tvora by nemělo být ani levné, ani pomalé.“
Životní zpověď velšana, profesí skutečně chytače krtků (a zabíječe, nemylme se), s jeho letitým vhledem do přírody i proměnou vlastního chování vůči ní. Chytání krtků jsem pro své dobro přeskakovala, v ostatním bylo hodně známého i překvapivého.
"Zahradničení není v souladu s přírodou: využívá přírodní zákony a vědecké poznatky k tomu, abychom určitému místu vnutili svoji vůli, a u některých lidí tato potřeba ovládat zachází do krajnosti."
Na mne moc melancholické a smutné, i když vypravěč stále ujišťuje, že je smířen s tím, jak tělo chátrá a není daleko od konce svých dnů. V melancholickém duchu se nesou i jeho básně vložené do textu. Samo vyprávění je poněkud zmatečné, něco (nejen lov krtků a jejich další osudy) jsem přeskakovala. Dle mého se nejedná o nijak povzbudivou ani velmi informativní knihu o jednom zvířecím druhu, natož o přírodě jako takové.
Co jsem se o krtcích dozvěděla:
- že se o nich stále moc neví
- že se dožívají kolem 4 let a páří se jednou za rok
- že samice mají velmi specifickou přípravu na páření (hormonální a fyzickou)
- že mají nízkou srážlivost krve a snadno i po malém poranění vykrvácí, což souvisí s potřebou vázat více kyslíku na hemoglobin v krvi kvůli jejich podzemnímu prostředí s nedostatkem kyslíku
- že hlavní potravou jsou žížaly, kterých slupnou za život kolem dvaceti kil
- že jsou peciválové a vystačí si s jedním malým, ale vydatným teritoriem celý život, a že jsou proto tak teritoriální, že jejich boje o místo končí smrtí poraženého
- že na povrchu je vážně neuvidíme, leda tak jejich malé růžové nožky v hýbající se (aktivně vyhrabávané) krtině
...
No tak přeci jen jsem se leccos o krtcích dozvěděla, a dokonce zapamatovala...
Tahle knížka je opravdu úchvatná! Dlouho se mnou žádná kniha až tak nerezonovala. Nádherně napsané s lehkostí, krásou, smyslem pro detail, díky kterému pak lépe vnímáme celistvost. Hltala jsem každé slovo. Dokonce jsem měla potřebu si část knihy číst nahlas. Což se mi doposud nestalo. Chtěla jsem si ji co nejvíce vychutnat, užít a vycucat z ní maximum. A toho jsem docílila. Bylo mi, jako bych náhle byla obklopena přírodou (četla jsem ji v karanténě, takže mi vlastně i zprostředkovávala to, co jsem si musela odpustit), zvířaty, ale hlavně životem. V knize je dokonale popsán koloběh života a smíření se s ním. Vše je zabaleno do až hedvábného vědomí konce.
Rozhodně bude mít v mé knihovně čestné místo, i když ji chci půjčit celému svému okolí, protože tohle si prostě člověk musí přečíst! Opravdu na mě moc zapůsobila a vřele ji všem doporučuji!
Je opravdu zvláštní, že se mi tolik líbí kniha, kde jde také o to, jak chytit a zabít krtky. Ze světa těchto tajemných tvorů je v knize spoustu skvělých, zajímavých a někdy i přínosných informací.
Knížku jsem začal číst na doporučení od kamaráda a přes počáteční nedůvěru mě rychle vtáhla a mile překvapila. Autor během svého posledního lovu krtků vzpomína na svoje tulácká léta a nabízí svůj pohled na souznění s přírodou. Detaily ze života krtků mě taky zaujaly.
Tato kniha je pro mě cenná především proto, že poukazuje na život v jeho celistvosti, to znamená, že neopomíjí ani umírání a smrt. Neprezentuje okleštěné ideály tolik typické pro mládí a nezralost, je spíš prostou výpovědí starce, který v drsné krajině vykonával kus života práci, ke které jsou potřeba živé instinkty a napojení na přírodu. Z jeho zkušeností pramení hloubka, poznání holé pravdy, které nijak nechytračí, netváří se intelektuálně ani spirituálně. A přesto je to jedna z nejduchovnějších a nejpoetictějších knih, jaké jsem kdy četla :-) Ten pokorný a laskavý přístup ke všemu, co je, mě dojímal. Takhle vědomě bych chtěla umět žít. Radost a smutek ruku v ruce vstříc plnosti života.
"Kosu používám, protože je tichá a neznečišťuje ovzduší, ale hlavně proto, že tak veškerému životu na louce dávám čas uniknout."
"Kosení je velice lidská činnost a nástroje, kterých je k ní zapotřebí, jsou jednoduché, přírodní a poctivé. S těmito nástroje, ručně vyrobenými ze dřeva, ocele a kamene, jsem zestárl a ony zestárly se mnou a vytvarovaly mi dlaně. K náčiní, jako je toto, si vybuduju vztah: žiju s pocitem, že všechno, čeho se na světě dotýkám, se mě dotýká zpátky."
Taková příjmená kniha o přírodě, která se však nebojí těch méně líbezných stránek. Přesto v přírodě nalézá krásu. Paradoxně mi přišly poetičtější prozaické části textu než samotné básně, ale přiznám se, že nejsem moc básnicky založený.
Autor svým vyprávěním příjemně hladí na duši. Kniha je směsicí autorových zkušeností z tuláctví v přírodě, soužití s rodinou, zpovědí chytače krtků s napůl encyklopedickým popisem života krtků a částečně i jiných zvířat a rostlin. A to vše s přirovnáním k lidem a společnosti.
Miluji knihy s netradičním nádechem! Už samotný popis krtka, jako tvorečka mezi námi, je zajímavý. Vzhledem k prostředí, ve kterém žije a jeho nenápadnosti, se jedná o jedno z posledních zvířat, na které je člověk schopen myslet při toulkách přírodou. Každopádně po dnešku se mi tento fakt zásadně změní. :-) A k tomu ještě popisy trávení dne i noci v přírodě, to je zkrátka lahoda.
Vybráno náhodou dle názvu, velmi příjemné překvapení. Odlišný styl knihy určitě zaujme, i když téma zprvu nevypadá hluboce, výsledek je nakonec opačný a lze si v knize najít spoustu moudrosti. Doporučuji!
Poklidná, melancholická kniha vyprávějící příběh chytče krtků. Četba vhodná do šedivých podzimních dnů, rezonuje s nimi. Vypravěč je již na penzi a rozhodl se do konce života už nezabít ani jednoho krtka. Jak jsem od knihy očekávala, je to vcelku vzdělávací materiál a děj příliš nečekejte. Druhou část knihy jsem již četla jen letmo.
Vlídné a moudré vyprávění muže, který zasvětil život přírodě a krtkům. Až doteď mě vlastně ani nenapadlo, že je tohle regulerní povolání:-). Knižní překvápko, které mohu s čistým svědomím dopoučit.
Jak chytit krtka: A najít v přírodě sám sebe
Doposud jsem se nesetkala s žádnou knihou, která by s tak úžasnou lehkostí pojednávala o vztahu člověka k přírodě.
Je to vlastně taková zpověď očima člověka, který se živil jako chytač krtků.
Vypráví o svém vztahu k přírodě, získávání jejího respektu, poznání sebe samého, . . .
Autor do příběhu vkládá básně, někdy velmi melancholické až smutné;
a také zajímavosti o životě krtků.
Po zaklapnutí knihy mám chuť se taky stát chytačem krtků, naučit se kosit pouze kosou a mít své "doma", kde víte, že po každém vandru na vás bude čekat ta stejná jediná milující bytost.
Doporučuji všem, kterým...... vlastně - všem.