Jak Cílek Lídu našel
František Skála
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262665/bmid_jak-cilek-lidu-nasel-262665.jpg
4
38
38
Cílek podniká cestu lesem tak trochu z donucení, protože ho kdesi kdosi "vypudil ze staré nory". Stavba domku i pozdější setkání s Bulínkem z rodiny Strombulínů, s Pirdekem, "co bobky nastražil", s černým slimákem Brunem anebo s tajuplnou poustevnicí Lídou jsou sledem drobných slavností, překvapení a radostí: Cílek je totiž cestovatel a filosof v jednom...... celý text
Přidat komentář
Zajímavý počin nejen pro děti - ale též i pro dospělé, kteří se nebojí dávat průchod své fantazii a v lese se cítí jako doma :-)
Při čtení této nevelké knížečky se do dětství s klidným srdcem můžeme vrátit. Znova si tak přehrajeme své vzpomínky na to krásné kouzlení s přírodninami, kdy šišky, kaštany, žaludy a čerstvě opadané listy pro nás znamenaly poklad a z mechu, listí a dřívek se daly postavit nádherné rezidence pro lesní skřítky či jiné smyšlené bytosti.
Prvotní je dojem a nálada - příběh není vůbec složitý, je vlastně o tom, jak jeden z těchto pohádkových obyvatel lesa, Cílek, našel sám sebe a pár přátel k tomu. Některé drobné epizodky jen tak "vyšumí" do ztracena. Nijak pevně na sebe nenavazují, a pokud se v popisované příhodě nějaký děj objeví, většinou poněkud "přeskakuje", asi jak si autor "jen tak hrál".
Text není složitý - hodí se do ruky i dětem předškolního věku, jimž ho přelouskají rodiče. Mladí čtenáři si mohou odnést ponaučení o tom, jak důležité je být prostě slušný a mít radost z maličkostí. A možná že v pak lese budou našlapovat o to opatrněji a s posvátnou úctou: co kdyby třeba "tady někde poblíž" žila právě jedna z takových postaviček?
O něco horší už je to s kvalitou použitých fotek: některé detaily jsou zbytečně zaostřené, jiné zase příliš rozostřené a obrázky pak působí takovým "rozplizlým" dojmem. Většina z nich je též nevyrovnaná ohledně světla - příliš velké kontrasty nebo příliš mnoho tmy. I když i ta do života v lese patří.
Knížce by slušel větší formát, některé fotky jsou hodně malé.
Jinak ale pěkná pohádka a zvolený styl potěšil.
Z knížky dýchá vlhkost a vůně ranního mechu. Osamělý Cílek se vydává na cestu pro lepidlo na svůj roztřepený batoh z pýchavky a cestou poznává nové přátele a známé. Příhody jsou víc o impresích, než o příběhu, stejně tak fotografie.
Zvláštní fotoseriál. Nikdy jsem nečetla knihu s fotkami a zpočátku mě to odrazovalo, ale ačkoliv příběhová linka není nějak zajímavá, fotografie jsou pěkné a korespondují s textem. Pro čtení s dětmi je to myslím pěkná přírodní próza.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1989 |  Velké putování Vlase a Brady |
| 2007 | Skutečný příběh Cílka a Lídy |
| 2005 | Praha – Venezia: Cestovní deníky |
| 2015 | Jak Cílek Lídu našel |
| 2021 | Velká kniha Vlase a Brady |
Skálova lesní poťouchlost o tulákovi s otevřenou myslí, srdcem i očima (ať už to zní jakkoliv klišovitě) je vážně milý úkaz. Co všechno se může stát, když v lese hledáte lepidlo na batoh? Dívejte se příště sami! V mechu a kapradí nežije jen Křemílek s Vochomůrkou...:-)