Jak Cílek Lídu našel
František Skála
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28353/mid_jak-cilek-lidu-nasel-YRO-28353.jpg
4
38
38
Na konci slavného autorova komiksu Velké putování Vlase a Brady je pár fotografií. Jejich autorem je tučňák Michal vyskytující se v příběhu a zachytil na nich lesní bytosti v jejich přirozeném přírodním prostředí. A tady začíná příběh Cílka, bezstarostného chlapíka, který putuje po lesích a mýtinách, aby jednoho krásného letního rána poznal poustevnici Lídu, přítelkyni, pro kterou stojí zato podstoupit nejedno dobrodružství. Ocitáme se ve skutečném prostředí několika "podivných" lesních tvorů, kteří si staví své útulné příbytky v nejskrytějších koutech přírody. Je to jako bychom se dostali do nějakého animovaného filmu. Všechno je tak skutečné! Všichni ti hrdinové musí přece někde tady v lesích žít... Slunce v lesích, praskání ohně, trochu duchařiny a čarodějnictví, zvláštní interiéry, chlapský humor. A především přátelství, které zvítězí na zlou mocí. Kniha je zařazena v kategoriích... celý text
Přidat komentář
Zajímavý počin nejen pro děti - ale též i pro dospělé, kteří se nebojí dávat průchod své fantazii a v lese se cítí jako doma :-)
Při čtení této nevelké knížečky se do dětství s klidným srdcem můžeme vrátit. Znova si tak přehrajeme své vzpomínky na to krásné kouzlení s přírodninami, kdy šišky, kaštany, žaludy a čerstvě opadané listy pro nás znamenaly poklad a z mechu, listí a dřívek se daly postavit nádherné rezidence pro lesní skřítky či jiné smyšlené bytosti.
Prvotní je dojem a nálada - příběh není vůbec složitý, je vlastně o tom, jak jeden z těchto pohádkových obyvatel lesa, Cílek, našel sám sebe a pár přátel k tomu. Některé drobné epizodky jen tak "vyšumí" do ztracena. Nijak pevně na sebe nenavazují, a pokud se v popisované příhodě nějaký děj objeví, většinou poněkud "přeskakuje", asi jak si autor "jen tak hrál".
Text není složitý - hodí se do ruky i dětem předškolního věku, jimž ho přelouskají rodiče. Mladí čtenáři si mohou odnést ponaučení o tom, jak důležité je být prostě slušný a mít radost z maličkostí. A možná že v pak lese budou našlapovat o to opatrněji a s posvátnou úctou: co kdyby třeba "tady někde poblíž" žila právě jedna z takových postaviček?
O něco horší už je to s kvalitou použitých fotek: některé detaily jsou zbytečně zaostřené, jiné zase příliš rozostřené a obrázky pak působí takovým "rozplizlým" dojmem. Většina z nich je též nevyrovnaná ohledně světla - příliš velké kontrasty nebo příliš mnoho tmy. I když i ta do života v lese patří.
Knížce by slušel větší formát, některé fotky jsou hodně malé.
Jinak ale pěkná pohádka a zvolený styl potěšil.
Z knížky dýchá vlhkost a vůně ranního mechu. Osamělý Cílek se vydává na cestu pro lepidlo na svůj roztřepený batoh z pýchavky a cestou poznává nové přátele a známé. Příhody jsou víc o impresích, než o příběhu, stejně tak fotografie.
Zvláštní fotoseriál. Nikdy jsem nečetla knihu s fotkami a zpočátku mě to odrazovalo, ale ačkoliv příběhová linka není nějak zajímavá, fotografie jsou pěkné a korespondují s textem. Pro čtení s dětmi je to myslím pěkná přírodní próza.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Velké putování Vlase a Brady |
| 2007 | Skutečný příběh Cílka a Lídy |
| 2005 | Praha – Venezia: Cestovní deníky |
| 2015 | Jak Cílek Lídu našel |
| 2021 | Velká kniha Vlase a Brady |
Skálova lesní poťouchlost o tulákovi s otevřenou myslí, srdcem i očima (ať už to zní jakkoliv klišovitě) je vážně milý úkaz. Co všechno se může stát, když v lese hledáte lepidlo na batoh? Dívejte se příště sami! V mechu a kapradí nežije jen Křemílek s Vochomůrkou...:-)