Jak dnes mluvit o Bohu?

19.08.2016

Pochopitelně, Vaše Eminence, že své téma dokonale ovládám, však není zas tak obsáhlé. Koneckonců, s Bohem se znám velmi dobře (naposledy jsme spolu jedli minulou neděli) a beze všeho vám vysvětlím, jak o něm dnes mluvit. Konečně tu máme evangelizaci s prstem v nose! Misie jako po másle! Prorocké učení pro samouky! Odejdete odsud s úžasným návodem, osvojíte si něco křesťanské prodejní techniky a apoštolského marketingu. Budou z vás reklamní agenti pro neviditelno a své posluchače přilákáte snadněji než světový pohár, prezidentské volby nebo americký seriál. (…) Ale já jsem tu, abych napravil slabiny jeho evangelia a apoštolů. Řeknu vám, jak na to, aby „On“ byl zajímavý, „vstřícný“, „občanský“, „ekologicky trvale udržitelný“, zkrátka aby mu nikdo neodolal, mám-li mluvit jako kalvinisté a obchodníci s luxusním prádlem. Nastudoval jsem to z knihy „Jobs“. Totiž stejně jako iPad, dal by se vyrobit i nějaký iGod, a konkurenty z jiných náboženství by bylo možné rozdrtit stejným způsobem, jako jablko rozmázlo ostružinu, tedy budu-li používat příměr s Apple a BlackBerry. Račte tedy blíže, dámy a pánové, jsem koordinátor projektu zjevení a kejklíř s absolutnem, který dokázal Slyš, Izraeli prohnat auditem, a ukážu vám, jak z věrouky Boží udělat žádané zboží!
(...)
Lze to říci takto: pravdivá lidská řeč má přinášet i pravdu o lidské existenci; ovšem co to je, ta pravda o lidské existenci? Že existuje nějaká radost ze života a že umřu. Řeč je hluboká pouze tehdy, když odráží vědomí smrti i touhu po radosti. Je pravdivá, pouze když snese tento rozpor lidského údělu: „Chci radost, a přece je mi souzena smrt, a to nejen fyzická, ale i smrt mravní, duchovní, která mě odvádí od dobrého.“ Tento rozpor v lidské řeči ústí ve volání, ve výkřik obracející se ke Spasiteli. Vezměme si obyčejné „miluji tě“. Když někomu říkáte „miluji tě“, a Bůh ví, že se to stává každému, ať je jakékoli víry, jak těch pár slov dovést do důsledků? Připusťme, že tato slova budou držet slovo, tedy že já nebudu lhát, že to „miluji tě“ řeknu po pravdě – co to bude znamenat? Znamená to: „Jsem šťastný, že existuješ, a uznávám, Jiřinko (předpokládejme, že se moje milovaná tak jmenuje), že tvoje existence je vzácný dar.“ To je totéž jako: „Chci, abys byla, Jiřinko, ty a ne nějaká jiná, a stále a víc.“ To znamená i: „Chci tvoje dobro, ti voglio bene.“ Ano, ti voglio bene, ale jak budu umět zabránit zkáze, nevěře, nízkosti? To dobro, které pro tebe chci, dobro života tryskajícího jako pramen, tvého stále zářícího obličeje, však nemám schopnost ti dát. A to nevýslovné, k němuž láska směřuje, tvrdě narazí na nevyslovitelné.