Jak jsem bránil přírodu
Josef Velek
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42378/jak-jsem-branil-prir-42378.jpg
5
14
14
Autor vybral 19 příkladů o aktuálních problémech ochrany a tvorby životního prostředí, které vznikly v letech 1972-1978 a byly z větší části otištěny v Mladém světě.
Přidat komentář
Pan Velek je Chytilová v kinematografii. Odvaha psát o tabu "za bolševika" je umě maskována citátem Lenina, který se dal použít jak vidno i pro velmi důležité cíle. Jeho pozdější kniha "Příběhy pro dvě nohy" je silné kafe, tak jsem byl zvědavý na prvotinu a je tu kofeinu ukázky lidské blbosti až až. Tyhle dvě díla by měly být povinnou četbou, jen Lenin je dnes nadbytečný.
Už sama obálka s obrázkem Vladimíra Jiránka je tak hezká, že na čtení téhle knížky rozhodně naladí. A pro ty, kdo znali Josefa Velka už z dřívějška z Mladého světa, to byla jasná volba. Pro mě také, a aby toho nebylo málo, ještě jsem měla štěstí a zažila jsem s oběma autory i besedu ve studentském klubu. Kdybych si chtěla nalhávat, že s přírodou je všechno v pořádku a její ochraně se věnují jen pomatenci se spasitelským komplexem, reportáže pana Velka by mě z toho určitě vyvedly. V mém případě ani nemusely - hodně jsem chodila za město a všechno jsem to viděla, co se děje a že je nutné proti tomu něco podniknout. Chodili jsme s mým budoucím manželem a s bratrem na ochranářské brigády (a to potom už celý život, ne jenom tehdy, za dob mladistvého elánu), kamarádili se s podobně naladěnými vrstevníky i staršími zkušenými vedoucími, a tak se nám to všechno skládalo dohromady.
Velká škoda Josefa Velka a Josefa Vavrouška, že oba zemřeli tak mladí. Radost by ze současné doby ale neměli. Hodně se toho ve vztahu k životnímu prostředí zlepšilo, mimo jiné i jejich přičiněním, ale hodně, ne-li víc, se zhoršilo. Podobné je o i s médii. Ta oficiální to tenkrát zastírala a ta dnešní se také tváří, že stačí tak trochu vytřídit odpadky, a jinak je všechno v pořádku. Často si říkám, o čem by pan Velek psal dnes, a jestli by se mu vůbec dařilo vyvolávat takový zájem, jako tehdy.
Část díla
Autorovy další knížky
| 1988 |  Příběhy pro dvě nohy |
| 1989 | Muž přes plot |
| 1980 | Jak jsem bránil přírodu |
| 1987 |  Dva tisíce verst s Lenou |
| 1985 | Od Polderů k Ardenám |
Kniha povídek, lépe řečeno příběhů nebo reportáží, protože jsou o skutečných událostech. O událostech, které ukazují na lidskou lhostejnost v péči o přírodu a životní prostředí. Někdy lhostejnost, někdy hloupost. Například příběh, decentně nazvaný autorem Havárie myšlení, je vyloženě o lidské hlouposti a nebál bych se říci blbosti.
Trochu jiná je Válka s křečky. Tam je krásně vidět jak složitá je příroda a jak všechno souvisí se vším a všechno je v rovnováze. Tady šlo spíše o to, jak dobrý úmysl přinesl špatné následky, účelný zásah do přírody porušil tuto rovnováhu s dalekosáhlými dopady.
Na svou dobu poměrně odvážný počin autora, protože se leckdy dotýkal státních podniků a i státních institucí a stavěl je někdy do nepříznivého světla.
Ilustrace Vladimíra Jiránka vtipně a tematicky doprovázejí tuto knížku.