Jak jsem se stal hlupákem
Martin Page
Je lepší být nešťastným chytrákem, nebo šťastným hlupákem? Pětadvacetiletý hrdina Antoine usoudí, že IQ je v životě spíš na obtíž, a rozhodne se metodicky naučit hlouposti. Ovšem IQ houpacího koně se nezískává snadno... Při nácviku alkoholismu upadne Antoine do kómatu po první skleničce, sebevražda se mu ani po pečlivé přípravě včetně teoretických kurzů také nevydaří. Bude jeho řešení inspirativní i pro čtenáře? Vtipná knížka s vianovským černým humorem i citlivostí si ve Francii vysloužila označení „Coelho naruby“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , Mladá frontaOriginální název:
Comment je suis devenu stupide, 2001
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si opravdu užila. Kniha o pouhých 126 stranách a přitom obrovské množství zamyšlení se... Nad světem, nad lidmi...
Napsáno odlehčenou a i humornou formou, nic náročného a přitom to člověka nutí se zamyslet.
Zasmějete se a zároveň vám naskakuje husí kůže... A samozřejmě ne každému tato kniha sedne. Pokud máte rádi knihy na zamyšlení, rozhodně doporučuji. Tuto jsem četla v Knižní štafetě a pořídila jsem si i svou od Knihobotu v CZ verzi, v SK jsem nesehnala, škoda
Krátká, odpočinková, nenáročně psaná kniha, která je letmým a místy lehce humorným nahlédnutím do mysli inteligentně nadaných lidí, kde se většina z nich v hlavním hrdinovi rychle uvidí a rovněž si autor dělá trochu legraci z moderní konzumní společnosti.
Kniha určitě stojí za zkoušku, přestože nesedne všem.
Pokud by, ale někoho zajímaly problémy spojené s vysokou inteligencí, tak je potřeba sáhnout po jiné knize. Věnující se přímo tomuto tématu.
Dokud Antonín bezradně přemýšlel, bylo to nápadité, břitké a chytré...potom to ustrnulo a lapalo po dechu...vzduch ale řádně prořídl:).
1/10 Co čekat od francouzských humanitně zaměřených levičáků-akademiků, než vysmívání se Miltonu Friedmanovi. Bohužel, román je hlavně k uzoufání nudný. Nezvládla jsem dočíst ani na třetí pokus. (Mladá fronta, 2003)
Možná, že jde o můj osobní problém s Francií a její mentalitou, ale u mnoha současných francouzských autorů mám pocit, že ve snaze o "humorno" překračují tu tenkou hranici, kdy už nejde o humor ale absurditu. Což není nutně na škodu, kdyby pojednávaná témata nebyla v podstatě mrazivá.
Ale i přes tuto výhradu jde v tomto případě o mírný nadprůměr, tak 3,5*.
Nejsem jako Antoine, nejsem geniální. Ale chápu jak se cítí, a chápu proč to dělá...
Kniha je velmi čtivá a dokáže pohladit po duši, nás kterým svět nerozumí.
jednoduchý přímočarý humor, který nikoho neurazí, ale ani nijak výrazně nepobaví. Místy úsměvné, místy dokola opakuje jako kolovrátek
První čtvrtinu knihy jsem se stále přesvědčovala a nutila do čtení, protože jsem chtěla knihu odložit. Otravovalo mě neustálé opakování důvodu, proč chce Antoine zhloupnout - jednou by stačilo. Pak se knížka rozjela a už mě bavila.
Zajímavý námět.
Obrovský potenciál zostal bohužiaľ nevyužitý a kniha zaujímavú tému len jemne oblízala.
Vtipné, hodně vtipné. Někdy mám pocit, že si vzalo mnoho lidí příkladu hlavního hrdiny...... upřímně, být šťastných blbcem je krásné, ale kdo to má vydržet.
Veľmi milé, tak francúzsky. Po prečítaní mi hneď zišla na um paralela s Améliou z Montmártru. Hlavný hrdina tejto útlej knižky je mužskou obdobou Amélie, správa sa nekonformne, robí a vymýšľa divné veci. Chýbali mi trochu popisy prostredia Paríža, takto knižka pôsobí trošku sterilne, ale rozhodne vôbec nie je zlá. Odporúčam čítať vo veselo-melancholickej nálade.
Krátká, netradiční, inteligentní, ale nejednotná.
Kniha mě neoslovila. Hlavní hrdina Antonín řeší, že jeho inteligence je na mu na obtíž. Jeho metodologické postupy ke zhloupnutí mě v první půlce knihy uchvátily, ale posléze už si nebyl schopen autor udržet stejnou hladinu pozornosti a logiky příběhu.
Hledáte něco jiného v malém a lehkém formátu na cestování hromadnou dopravou? Ideální. Pro jiné účely však ne.