Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23317/jak-jsem-vyhral-valku-23317.jpg
4
1294
1294
Nesmrtelný válečný román z roku 1963, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody, si od svého prvního českého vydání získal řadu příznivců i u nás a stal se knihou, kterou lze bez váhání označit za kultovní. Ač svérázný důstojník zůstává na stránkách příběhu naivně přesvědčen o bezpodmínečné oddanosti své jednotky, je stále více zřejmější, že zásady vojenské taktiky se tu spíše než v boji za Krále a Vlast uplatňují při zápolení o zdroje alkoholického či erotického uspokojení. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání - válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
How I Won the War, 1963
více info...
Přidat komentář
Tohle nikdy neomrzí. Četl jsem to dvakrát, ale nikdy jsem v tom neviděl satiru na nesmyslnost války, jako to do nás cpali ve škole. Je to prostě odlehčené vyprávění zážitků z války u kterého se nejde nesmát.
Jakkoliv je to divné, já mám knihy o válce ráda. Čtu na potkání stovky dat, jmen a událostí. Když jsem vylovila ze dna naší knihovny Jak jsem vyhrál válku, čekala jsem něco podobného.
Na druhé stránce jsem pochopila, že tady nepůjde o to, kdy stateční Tommies dobyli kterou kuchyň ve Francii, a jaký tank zničili v 5:21 kdesi v poušti u El-Alamejnu. Začala jsem se nepatrně pousmívat, když Ernest Goodbody místo odvážného vylodění v Africe skončil sám v moři. Když jsem se dostala do druhé kapitoly, řehtala jsem se nahlas, jak Ernest popisovat svoje zážitky během dobývání vrcholu Šišák.
Jak jsem vyhrál válku je nesmrtelná knížka. Ukazuje, že ne každý má na to se stát generálem a ne všichni vojáci byli takoví hrdinové, jako nám ukazují filmy. Někteří nedokázali dobýt nejlepší fabriku na vermut jižně od Říma a drze ji vydali těm pitomým kivi, prodali most přes Rýn po pokecu o ptačím zobu a čočce a způsobili řadu jiných katastrof. Místo hrdinné smrti je tu podávána historka o tom, jak Ernie dostal za úkol vybrat vzorky exkrementů od arabských obchodníků a jak učil hrát Řeky kriket. Všechno je psáno s vtipem a nadhledem. Ernieho podřízeným do hlavy nevidíme, ale asi by se kolikrát mlátili do hlavy, co tam ten expert zas udělal za ptákovinu. Že je válka pořádná děvka si budete myslet i po dočtení. Ale budete se u toho strašně, ale strašně smát.. A to je fér.. 5/5
Nesmrtelná klasika, která vás zaručeně pobaví kdykoliv a kdekoliv. Já ji např. četla poprvé v čekárně u zubaře, kde vždycky sedím jako uzlíček nervů (nějak mám ze zubaře velký respekt). Tenkrát jsem si to neuvědomila a smála jsem se normálně nahlas, až se po mě lidi otáčeli. To určitě o něčem svědčí, nemyslíte?:-) Pokud váháte, neváhejte a jděte do ní. Jen si pamatujte jedno: "Pozor na lstivé Afghánce!" :-)
Během četby jsem se náramně bavil. První kapitola mě nijak neoslnila, zato kapitoly 2 až 10 byly doslova perly. Poté jsem prožíval poněkud zdlouhavé čtení. Poslední čtyři kapitoly byly však opět dokonalé. Tehdy mě mrzelo, že už kniha končí.
Knihy z válečného prostředí sice nejsou zrovna mé oblíbené, ale tato kniha mě doslova dostala. Když si vybavím nějakou z povídek, musím se usmívat. Určitě jsem tuto knihu nečetla naposledy. :)
Úžasná kniha protkaná jemným humorem, některé kapitoly jsou nezapomenutelné. Mě se líbily akce poručíka Goodbody kdy v rámci zachování discipliny vojáků kladl na členy své jednotky různé pastičky, aby jim překazil kontakt z ženštinami. Při čtení jsem si často vzpomněla na Louis de Funese a jeho roli ve filmu Sedmá rota.....
I když nemám ráda téma války, takhle knížka se mi moc líbila a pobavila mě. Je to sice hodně velké odlehčení reality, ale o to lépe se to čte :-)
Kdyby takhle pojal Hemingway "Sbohem armádo!", mohl mě při čtení o dost víc pobavit a dost míň nasrat. Ale teď vážně: "Jak jsem vyhrál válku" je vlastně trochu Hlava XXII, ale tentokrát viděna z pohledu toho největšího magora. A nádherně baví tím, jak hlavní hrdina díky své prostotě překonává se svou jednotkou nástrahy fronty (a taky ženštin) ve válkou zmítané Evropě a Africe. Skvělé, oddychové čtení! A teď mě omluvte, musím ještě dopsat dnešní uzávěru účetních knih v mém milovaném velkoobchodu s obilím Cawberry & spol, Kettering, Northampton...
"Vy atamane zatracená, vy ... vy šejku arabská, docela šte mi ty zuby zničil..." tak tahle scéna s dohady, čí protéza je lepší a pevnější se mi vždy vybaví, když se řekne "Jak jsem vyhrál válku". Výborná satirická vidina války, u které se zasměju pokaždé, když ji čtu.
Jasných 5*
to nicandra: palec nahoru, také mám tuto pasáž velmi ráda :-)
Pro mě takový jiný Švejk, prostě příjemná oddechovka, u které jsem se velmi dobře bavila.
Takový Švejk po anglicku. Obzvlášť v oblibě mám tu část o "přeučování" goodbodyovského speciálního typu chůze, které skončí tím, že celá jednotka šlape po goodbodyovsku...
Krásná ukázka toho, že pravidla a hrdinství se ve válce neuplatní. Vážná témata jsou zde probírána s nadhledem a vtipem, který však nepobaví všechny čtenáře.
Co se týče obsahu, je to poměrně dobré i vtipné, ale já osobně jsem se nedokázala vyrovnat s neuvěřitelnou blbostí vojína Goodbodyho (která je ovšem stavebním kamenem celého příběhu...)
Vcelku vtipný kousek, ale přece jen, pro mě jako pro holku to zase taková paráda nebyla.
Nádherně jsem se pobavil. Velmi vtipně podaná absurdita válek a vojenského "zřízení".
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) smích absurdní humor světová literatura satirické rományAutorovy další knížky
| 1970 |  Jak jsem vyhrál válku |
| 2008 | Jak jsem vyhrál válku / How I Won The War |
Perfektní knížka, kterou si šoupnu do knihovny hned vedle Hlavy XXII. Představa vojína Dronguea nacpaného se "slečnou" v jídelním výtahu mě bude rozesmívat ještě dlouho. Jo pánové, takhle se kriket nehraje! :-D