Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493921/bmid_jak-jsem-vyhral-valku-XMm-493921.jpg
4
1286
1286
Nesmrtelný válečný román z roku 1963, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody, si od svého prvního českého vydání získal řadu příznivců i u nás a stal se knihou, kterou lze bez váhání označit za kultovní. Ač svérázný důstojník zůstává na stránkách příběhu naivně přesvědčen o bezpodmínečné oddanosti své jednotky, je stále více zřejmější, že zásady vojenské taktiky se tu spíše než v boji za Krále a Vlast uplatňují při zápolení o zdroje alkoholického či erotického uspokojení. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání - válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
How I Won the War, 1963
více info...
Přidat komentář
Goodbodyho by měli vyznamenat za nepřekonatelnou loajalitu k pokynům neschopných generálů a plnění absurdních a nesmyslných vojenských předpisů. Naivní nadšenec a znalec všech vojenských příruček a obskurních pokynů:
"Co se děje, seržante?"
"Neshoďte mne nikde, že jsem vám to řek, pane, protože to má bejt přísně tajný, ale příští týden jedeme."
"Jedeme? Kam?"
"Do severní Afriky, vo libru!"
"Jak to víte?"
"Do skladu právě fasovali pět set párů přezůvek do sněhu a marodka je celá zatarasená čtrnácti bednama masti proti vomrzlinám. Tak to jedeme do písečných pouští, to je na beton."
A měl docela pravdu.
Plný počet a doporučuji.
(SPOILER)
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje
Napsala jsem sem komentář a pak jsem ho omylem smazala... I to se stává, život je plný malých a někdy bohužel i velkých ztrát...
Vynasnažím se napsat nový, kniha si to zaslouží, ale až se znovu vynoří pravé dojmy ze čtení a pravá slova k popsání.
--
Takže co bych mohla pravými slovy, krátkým, úderným a vyčerpávajícím způsobem sdělit o téhle válečné frašce? No, nevím. Je v ní mnoho legrace, čtenář(ka) se bude skoro stále smát. Kdo má rád absurdní situace, takový ten lehce skrytý humor, užije si ho dost a dost.
Poručík Goodbody, naivní nadšenec stále studující vojenské příručky, je prostě trouba a jeho dvanáctá četa mušketýrů se ho mnohokrát neúspěšně pokouší zbavit. Projdou společně bojišti Evropy, od Alžírska po Německo. A cestou se pořád dějí neuvěřitelné a strašně směšné věci...
Poslední korunuje vše: Goodbody koupí jediný neporušený most přes Rýn, most u Remagenu, od německého velitele stráže za šek ze svých vlastních peněz a smlouvu o budoucím zaplacení tisíců liber britskou armádou. Jak to, že se tak lehce dohodli? Dva zaměstnanci firem obchodujících obilím, které spolupracovaly před válkou, se osobně setkávají v tomto důležitém bodě. Němec padne při útoku (v knize nejsou žádní mrtví, jen tento, a italský voják pořád zpívající Figaro..!) a obezřetný Goodbody urychleně roztrhá šek i smlouvu...
Boj s hořícími tramvajemi, sběr vzorků stolice domorodců, toaletní papír jako signál při zamoření yperitem, honička za italskými víny, bezvýsledná ochrana mušketýrů před povětrnými ženštinami, za což mu jeho podřízení nejsou ani trochu vděční... Nejsou to nesmysly, příběh má hlavu a patu. Je to opravdu legrační a tak čtenář(ka) tu knihu také musí brát.
Ale stejně jako u Švejka, není to žádný sled rádoby humorných situací pro pobavení. Čtěte mezi řádky, v úryvcích originální korespondence a zápisků... Nebo třeba o tom, že se omylem střílelo, či vrhalo bomby do vlastních...
Ta válka tam je. Kniha je to opravdu zábavná, ale - autor v úvodu krátce cituje z Tolstého Vojny a míru, a ač jeho vyjádření k tomu vytrhnu z kontextu, snad bude myšlenka zřejmá: "...patrně se musíme rozhodnout pro smích - ze strachu, abychom se nerozplakali".
Během celýho poslechu audioknihy jsem váhala, jestli to budou jen dvě, nebo budu milosrdná a dám tři. Nakonec to nešlo. Tohle mi fakt nesedlo. Až na jednu či dvě kapitoly (Řecko, ježdění kolem křižovatky a ohnivý tramvaje) mi humor přišel takovej plytkej, prvoplánovitej. Vyvolávalo to ve mně spíš takovej ten občasnej soucitnej úsměv nad tím, co je to za idioty. Soucitnej, ne pobavenej.
Je to celý strašně plochý a zplošťuje to válku jen na nesmyslnost, absurditu a příležitost k pobavení se. Já vím, války jsou absurdní už jen v tom, že jsou vlastně zbytečný. Ale zlehčovat je jako něco obecně výsměchuhodného a absolutně nerozlišovat, že je rozdíl mezi válkou útočnou a obrannou... to neberu. A navíc v každé válce se děje víc věcí, než jen absurdity a humorný situace a srážky s blbci. Ve válkách se lidi mění, obětujou, přátelí, trpí. Ale hlavně se mění. Což tahle kniha totálně ignoruje.
Válečnou humoristickou literaturu přitom můžu. Dokážu pořád dokola číst Hlavu XXII. A když se nebudu omezovat jen na knihy, tak nekonečně miluju M.A.S.H. - nic geniálnějšího snad nikdy nevzniklo. Ale síla MASHe a vlastně i Hlavy XXII je právě v tom kontrastu - ukazují humorné stránky a válce se vysmívají, ale pak tam jsou chvíle, kdy vás ten smích zatraceně přejde... a to jim dává sílu a věrohodnost.
Blbečkům se dokážu s klidem tlemit u věcí, jako jsou Černí baroni - u situací, kde fakt o nic nejde a kde si jen někdo hraje na machra a jinej dělá kverulanta. Ale když jde o opravdovou válku, kde se umírá, tam potřebuju aspoň náznak pohledu na tu neveselou tvář války. Jinak je to ignorantství.
Goodbody mě neskutečně štval. Trapnej snaživej trouba, kterej absolutně nic nechápe, řeší věci zcela scestným způsobem, ze všeho vyvázne. Jakože ta válka je vlastně pohodička a jen takový velký cvičení, žejo, ze kterýho v klidu vyjde i absolutní pitomec. Jenže ono není. Zatímco Goodbody rozbíjí umělý chrupy důstojníků a rozhání podřízeným kurvy, tak jinde lidi umírali. A to tahle knížka totálně ignoruje a mně to přijde až neuctivý. Nedávno jsem doposlouchala audioknihu o Janu Kubišovi... a když si uvědomím, jak naši chlapi v Británii dřeli a pak nasazovali životy svoje i cizí, aby potom někdo jako Goodbody přišel a vylízal závěrečnou smetanu vyhrané války... ne, prostě ne.
U Ryana jsem měla stejnej problém jako u Švejka. Toho jsem zkoušela číst dvakrát a nedočetla ani první díl, přišlo mi to podobně prvoplánovitý, uplouhaný, plochý. Ryana jsem doposlouchala a zvládla, jo. Ale vlastně už jsem se těšila na konec. A takové knížce prostě víc než dvě dát nemůžu. Je mi líto, ale tohle nefungovalo.
Poručík Goodbody je prostě nepřekonatelný a příběhy, které zažil se svou jednotkou v průběhu války byly vylíčeny s takovou dávkou humoru, že jsem se při čtení neustále pochechtával, neřkuli zalykal smíchy.
Je jenom škoda, že autora máme možnost poznat pouze z tohoto románu.
Fakt vtipná kniha.
"Vydržte boys, co abychom si zazpívali na kuráž… hezky s citem…"
"Máme je teďka vykopat tady pane? "zeptal se a ukázal na týž drn, který označil bajonetem před pěti nedělemi. "Ano", přisvědčil jsem s očima upřenýma mimo něj na moře.
"Jednoduchý zákopy pane?"
"Ano."
"Metr široký pane? "
"Ano. "
Vojín Drogue si klekl do mokra a začal bít hlavou o zem.
Ke knize se rád vracím. Dle mého nemá jedinou chybu, je čtivá, svižná, vtipná a po jejím dočtení si řikám, že jsem na tomhle světě moc rád.
Tuto knihu jsem si nedříve vzala do vlaku na čtení, kvůli menšímu formátu (aby vlezla do tašky:-). Pak jsem zjistila, že ji nemůžu číst někde, kde je více lidí, kvůli mým výbuchům smíchu a následným pohoršeným pohledům z okolí...
Neuvěřitelný "hrdina", který prochází různými funkcemi, jen aby se ho zbavili, neuvěřitelné historky (návštěva bordelu, rozbíjení protéz o krb apod.) Když si chci zlepšit náladu, sáhnu po této knížce.
O knize někteří spolužáci z VŠ básnili již v 2. polovině let 80-tých. Já jsem se ke knize dostal až po padesátce. Velmi příjemné čtení a potěšilo. Pokud bych knihu četl v těch 80-tých letech, kdy jsem v rámci studia navštěvoval vojenskou katedru a hrál se na vojáčka, potěšila by určitě ještě víc!
Kniha, která mě snad celou dobu náramně bavila. Hodně mi připomněla svým stylem Hlavu 22 - zesměšnění války, ve kterém však je představena i její krutá stránka. Zásadní rozdíl je však v hlavní postavě, kdy Goodbody je prostě trdlo, což o Yossarianovi říci nelze.
Kniha mi přijde nevyrovnaná, začátek je velmi vtipný. První asi tři kapitoly jsem se několikrát až zasmál nahlas, což se mi u knih často nestává, ale potom už to sklouzne k průměru a příběhy bych označil maximálně za úsměvné. K dočtení knihy jsem se musel trochu nutit.
Já toho bůra dám. Když jsem knížku četl, bylo mi 17 a věděl jsem o válce ho*no. Tahle knížka mi ukázala jen to, co jsem tak nějak tušil - je to komedie.
Teď je mi 26 a o válce vim stejný ho*no.
Ale knížka dobrá. Fakt.
Už dlouho jsem se tak nezasmál. Velitel Goodboy je povyšován ve válce, aby se ho zbavili. Série jeho groteskních příběhů z války.
Paní Clapperová vysloužila knize alespoň dvě hvězdy.
Tak bohužel za mě je to největší zklamání za několik let. Těšila jsem se na humoristický příběh, ale... Přišlo veliké utrpení. Jedině scény s "chudákem" paní Clapperovou mě pobavily. A možná tak dvě, tři dobře trefené hlášky.
Kniha je samozřejmě spíše pro muže, ale třeba takový Stoletý stařík mě bavil velmi. Takže chyba asi nebude v tom, že jsem žena.
Dostatečně švihlá kniha pro absurdně švihlou potřebu lidí spolu neustále vést boje.
Ze začátku děsná sranda, ale mě se tento velice úzce vyprofilovaný typ humoru velice rychle přejedl. Připomíná mi karikatury z Karlova mostu, některé rysy abnormálně zvětšené, jiné úplně opominuté, a výsledek je křečovitý úsměv. Byť je kniha kratičká, měl jsem co dělat, abych ji dočetl.
Při čtení jsem se skvěle bavila a ráda se k tomuto jinému pohledu na válku vracím
Taková klasika školní povinné četby. Veselé čtení o neveselých událostech a neveselé době.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) smích absurdní humor světová literatura satirické romány
Někdy na začátku března mne příspěvek v diskuzi od encyklopedie upozornil na zdejší příspěvek termili. Že bych celá léta špatně tu knihu chápala? Musela jsem ji nutně přečíst znovu. Už jsem se uklidnila. Je fantastická. Pořád mne baví, pořád se směju. Nechápu ji jako degradaci a vysmívání se válce. Vždyť to není vážný válečný román, ale válečná fraška plná lehkého humoru a absurdních situací. Ale ta válka tam přece jen je. V záhlaví každé kapitoly, kde jsou citace z různých válečných knih, nebo např. v rozhovoru Goodbodyho s opilcem na lodi.
Dneska jsem rozdala spoustu palců za zdejší komentáře. Nevím, co ještě napsat, když už všechno tady bylo napsáno . Snad jenom tohle.
"Nikdo se nemusí bát," prohlásil. "Ať ELAS přijdou! Promluvíme si s nimi. Ještě rádi se vrátí zpátky do hor. Pan poručík Goodbody jim poví, co je kri-ket."
"Kri-ket?" opakoval Švéd. "Co je to kri-ket?"
"Kri-ket," spustil Spiros, "je anglická hra mezi dvěma mužstvy po jedenácti hráčích. Hraje se na házecí dráze..."
Kdo četl, ten ví. Kdo nečetl, ten musí číst.