Jak jsem zabila maminku
Olga Walló
Svoboda začíná tam, kde končí příběhy. Příběh lidské bezmoci a nedorozumění. Román je volnou součástí rodinné ságy Věže Svatého Ducha, v níž se zřetelně prolíná realita s fikcí. Kompozice románu je vystavěna ve třech rovinách, které mezi sebou vedou bezohledný dialog. V prvé se shledáme s vypravěčkou a prostředím, které známe z předchozího románu Kráčel po nestejně napjatých lanech. Z přeintelektualizovaného dítěte vyrostla mladá žena, která to má těžké hlavně sama se sebou. Jsou šedesátá léta. Druhá je pronikáním pod povrch dlouhého psychoanalytického vztahu v letech osmdesátých a devadesátých. Mladá žena stále nechce dospět. Ve třetí rovině se ocitneme na hranicích Chile a Argentiny, kde se jí groteskně otvírá možnost žít tak, jak o tom vždycky snila. Uzavírá se tak historie selského rodu, který tvrdošíjně mířil do úplné zkázy...... celý text
Přidat komentář
OSOBA pravidelně chodí ke svému psychiatrovi už několik let. Vypráví mu o svém životě, pořád dokola a dokola. Objevují se poznámky psychiatra i vydavatele. Musela jsem se do čtení trošku nutit, ztrácela jsem se v tom. Autorka v této knize použila svojí OSOBU. Ale, co je realita a co je fikce?
Autorovy další knížky
2012 | Muž, který polykal vítr |
2008 | Jak jsem zabila maminku |
1999 | Věže Svatého Ducha. Díl první, Moc Marií |
2010 | Barma - Pohled profesionálního průvodce |
2010 | Jak nebýt v New Yorku |
Příběh o lidské bezmoci a nedorozumění. Prolínání reality a fikce. Volná součást rodinné ságy Věže Svatého Ducha.
(2009)