Jak jsme se stali kolonií
Ilona Švihlíková
Kam jsme za posledních pětadvacet let došli? V jaké „kondici“ se Česká republika dnes nachází? A především: Kam směřujeme? Renomovaná ekonomka s politologickým vzděláním ve své nové knize s provokativním, leč bohužel přiléhavým názvem Jak jsme se stali kolonií, popisuje cestu, kterou jsme od tzv. sametové revoluce až po dnešek prošli, analyzuje současnou situaci a zároveň načrtává možnosti budoucího vývoje. Obraz, který nám autorka vykresluje, není příliš radostný, její pohled se ovšem opírá o empirická fakta, nikoli o ideologicky podbarvená dogmata, jimiž jsme – především ze strany mainstreamových médií – dennodenně krmeni. Na rozdíl od většiny „oficiálních“ ekonomů, kteří vývoj po roce 1989 vnímají jako celkově pozitivní, byť s drobnými, odstranitelnými vadami, se Ilona Švihlíková neobává nazývat věci pravými jmény a přímo říká, že jsme od samého počátku postupovali chybně.... celý text
Přidat komentář
Švihlíková si vybrala téma u nás nedostatečně zpracované a zároveň nad jiné důležité, bohužel způsob zpracování tématu, který zvolila, pokulhává. Autorka nedokázala to, co tak dobře zvládá ve svých textech například Šichtářová, tedy oprostit se od šedivé ekonomické teorie, jít k jádru věci a pojmenovat věci vlastními slovy. To vyžaduje, aby člověk do dané problematiky důvěrně pronikl a obávám se, že v tom spočívá slabina autorky. Švihlíková mluví o věcech, které považuje za důležité, ale zřejmě se v nich neorientuje natolik, aby je dovedla interpretovat vlastními slovy, zůstává dogmaticky uvězněná ve svém levičáckém vnímání světa. Chybí jí šíře záběru, jakou má například její ideový souputník Josef Skála. Úzkostlivě se drží odborného slovníku a pro laického čtenáře zůstavá těžko srozumitelná. V tomto textu se jí nedaří to, v čem exceluje ve svých přednáškách a rozhovorech: být obecně srozumitelnou a přitom neslevit z odborných nároků.
Podle autorky pramení ekonomický i společenský rozklad české společnosti v nepochopení situace, v níž jsme transformovali ekonomiku na "tržní kapitalismus". Autorka správně poukazuje, že v 90. letech žádný tržní kapitalismus neexistoval (pokud kdy vůbec existoval), zato západní trhy byly plně v rukou nadnárodních korporací a nechráněný východní trh reformovaný naivními a reálií neznalými teoretiky ekonomie jako Klaus učinil z východních trhů lacinou kořist korporátních gangsterů. (Volně cituji výrok jednoho francouzského finančníka: "Věděli jsme, že Češi jsou prodejné ku*vy, ale vůbec nás nenapadlo, že tak laciný!").
Pokud čtenáře dané téma zajímá, doporučuji si doplnit základy znalostí ekonomie a národního hospodářství a sáhnout po knize odborných statí Miloše Picka Stát blahobytu, nebo kapitalismus? z níž evidentně Švihlíková rovněž vychází.
Knížku jsem si koupil krátce poté, co vyšla. Několik let ale jen tak byla v poličce a pořád jsem neměl čas se k ní dostat a teď po dočtení si říkám, že jsem o nic pořádně nepřišel. Lákavý název, ale obsah je zklamáním.
Ze začátku je napsaný zajímavě úvod, zhodnocení socialistické ekonomiky Československa. V jednu chvíli se zdá, že je to skoro až volání po starých časech, ale hned přijde studená sprcha, jak kde co bylo špatně, jak kde co nefungovalo, jak jsme zaostávali apod. Takže celkem vyvážený pohled. Ale pak přichází privatizace a v podstatě je to jen výčet toho, co Klaus udělal špatně. Po 25 letech víme, všichni co bylo špatně, jak to šlo udělat lépe. Ale v podstatě jediný, kdo to chtěl udělat lépe, na kom za celou knížku není nic špatného je ČSSD a Miloš Zeman.
Od druhé poloviny knížky je už viditelně vidět levicový pohled, kdy za všechny neúspěchy mohou pravicové vlády. Objevuje se zde varování před oligarchou Babišem – zde se autorka v roce 2014 dost trefila.
Paní Švihlíková upírá své naděje k Číně. Čína výborně transformuje socialistickou ekonomiku na státní kapitalismus. I v závěru doporučuje si vzít z Číny nejen příklad, ale také s Čínou výrazně více obchodovat, investovat do ní.
Správně paní Švíhlíková kritizuje ztrátu potravinové soběstačnosti, krachy českých průmyslových firem. Ale nevěřím tomu, že kdyby vládla levice včele s ČSSD bylo by to lepší. Asi jsme všichni v roce 1989 čekali něco lepšího, mysleli jsme si, že za pár let budeme jak Rakousko. Ale nemyslím si, že jsme se stali kolonií. Mimochodem, nikde není zmíněno, proč tou kolonií vlastně jsme, co definuje stát jako kolonii apod.
Závěrem jen mohu říci, že jsem rád, že jsem si knížku přečetl, ale velký dojem na mě neudělala. Naprosto nevyužila svého potenciálu.
Vzhledem k poměrně kontroverznímu (a lákavému) názvu knihy bych čekal, že se autorka bude v nějaké přístupné formě zabývat teoriemi světového systému, ekonomické kolonizace, neokolonialismu nebo teoriemi závislosti, na jejichž základě vysvětlí a zhodnotí, jak se Česko stalo kolonií Západu. Je to zajímavá a velmi důležitá myšlenka, ale kniha se jí vlastně nijak moc nevěnuje. Vůbec nic se totiž nedozvídáme o diskuzi toho, jak bychom mohli zhodnotit, jestli jsme kolonií nebo ne, přestože s tím autorka dost často (a bohužel i dost nahodile) operuje, přestože tento termín nijak neukotvuje. Začátek knihy místo toho obsahuje pouze hodně obecný a spíše kontextuální úvod o centrálně plánované ekonomice, neoliberální a institucionální ekonomii a české transformaci, který vlastně moc neříká o tom, v jakém rámci se bude autorka v knize pohybovat, jen představuje základní termíny a stručně shrnutý obecně známý vývoj. Většina knihy je pak také z tohoto důvodu postavena na suchých popisech ekonomických statistik, které působí jako takové učebnicové základy bez většího přesahu, který by knize dalo potenciální teoretické ukotvení či jednodušeji řečeno problémové zaměření (jak můžeme definovat kolonie a v jakých aspektech a proč tomu Česko odpovídá). Nutno dodat, že ani takové informativní shrnutí základů není úplně špatné a rozhodně není ani zcela nezajímavé... potenciálu knihy ale ani zdaleka nedosahuje.
Myslel jsem, že si utáhneme opasky a... třeba doženeme Rakousko! Kniha popisuje transformaci Československa a cestu, kterou jsme při tom prošli. Jak proběhla privatizace, kde se vzala dominance nadnárodních firem, jak se náš stát dostal do zajetí mocných skupin a proč je téměř nefunkční. Autorka zkoumá, kdy a kde se staly chyby nebo zda šlo o záměr. To vše umožňuje lépe chápat naši historii. Na knize je pozitivní, že také ukazuje cestu, kudy by bylo možné se vydat dál.
Autorka své názory sepsala jasně a srozumitelně, vše má podloženo různými prameny. Super jsou také různá doporučení k dalšímu vývoji v naší zemi. I když ne se vším mohu souhlasit (marně jsem hledal větší osobní zodpovědnost každého jednoho z nás za svůj život a život své širší rodiny), hodnotím knihu jako potřebnou.
Nemůžu dát méně než plný počet, konečně ekonom, který nazývá věci pravými jmény- jsme kolonie s nízkými mzdami, téměř nic nám ve vlastní zemi nepatří. Ztratili jsme potravinovou soběstačnost, zbavili jsme se za babku průmyslu aj. Žádné pravicově-ekonomické oblbování o tom, že se po 30 letech od havlistického majetkového převratu (revoluce je jen záměrné mlžení pro privatizaci) máme nejlépe ve své historii.
Výborná analýza našeho polistopadového vývoje, paní Švihlíková jen krásně popisuje vše to proč jsme byli nyní zařazeni mezi rozvojové země.......jsme prostě kolonie !!!!!!
Určitě obsahem zajímavá kniha, byť poněkud učebnicového rázu. Co se mi ale hrubě nelíbilo je totální odsuzování všeho pravicového, ať už neoliberalismu jako takového, tak polistopadového vývoje a všech pravicových vlád. A vůbec bych řekl, že celkově přispívá k pověstnému českému brblání, jak se máme špatně (což pochopitelně není pravda). Když jsem se o paní Švihlíkové dočetl, že kandidovala za SPOZ, vůbec mi to nepřekvapilo.
Autorovy další knížky
2015 | Jak jsme se stali kolonií |
2014 | Rusko včera, dnes a zítra |
2021 | Budoucnost levice bez liberalismu |
2010 | Globalizace a krize |
2012 | Besy kapitalizmu alebo Začiatok novej éry? Rozhovory s kritickými intelektuálmi |
Brilantní ekonomka levicového ranku popisuje (rok 2015, zdůrazňuji) příšerný marasmus, do nějž se Česká republika dostala za dob Svobody a Demokracie. Rád si začtu i ve studiích pana Miloše Picka, kterého Švihlíková několikrát vyzvedává.
Podívá- li se člověk co všechno jsme byli s to vyrobit, opravit, vyvézt a těžit z toho na vlastním hřišti, nelze konstatovat nic jiného, než že jsme špinavá, exploatovaná kolonie výhradně západního kapitálu. Vývoz stovek miliard na dividendách matkám dceřinných firem u nás působících se dnes rovná pul bilionu korun. To je příšerné! Samozřejmě, že pokud Švihlíková napíše nějaký druhý díl, zajisté budou výsledky ještě tristnější než tehdá. Viz. třeba elektrika. 85% rozhodně dávám, mj. i za jasné ukázání na viníky v českých barvách neboli na diluviální pravici.