Jak nebýt v New Yorku
Olga Walló
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51870/bmid_jak-nebyt-v-new-yorku-Jfi-51870.jpg
3
10
10
Podtitul: divná ženská za mořem Co všechno vás může potkat v New Yorku, když jste sem neplánovaně pozváni svou přítelkyní z mládí, vtipně vypráví česká překladatelka a dabingová režisérka Olga Walló. New York je místo, kam po staletí přijížděli lidé dobrovolně, aby realizovali své sny. Očima svérázné hrdinky, která se sem neplánovaně vydá za svou dávnou přítelkyní, poznáme několik z nich a také kus historie Ameriky. Protože historie se nejlépe učí na vlastní kůži. Olga Walló (1948) vystudovala filozofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je významnou českou dabingovou režisérkou, překladatelkou a spisovatelkou. Mezi její koníčky patří cestování, navštívila řadu zemí Asie, Jižní Ameriky, Severní Ameriky a Afriky, navíc se zabývá vysokohorskou turistikou.... celý text
Přidat komentář
Čte se samo, styl autorky mi vyhovuje.
O NY velmi málo. Češka (trvale zde bydlící), která autorku pozvala, se bojí v NY kamkoliv s ní jít, i sama se bojí. A tak ani autorka knihy toho v NY moc nezažije. Je mi jí líto. Já jsem v jejím věku a letos na jaře jsem byla New Yorkem okouzlena a šokována v pozitivním smyslu.
Citát:
"My, co jsme divní, máloco pokládáme za divné."
Zajímavá knížka. Tenká knížka. 156 stran. Četl jsem ji ale asi po deset večerů, vždy těsně před spaním. Moc mi to neubývalo. Knížka mne totiž příliš nezaujala, čekal jsem přeci jen něco trochu jiného, podobně, jako zřejmě všichni ti, kteří ji hodnotili přede mnou. Ve zpětném pohledu jde mimo jiné i o zajímavou studii situace, kdy jste pozváni do pro vás neznámého města, navíc do města, které je samo o sobě pojmem. Chcete se s ním při té příležitosti seznámit spíše poněkud hlouběji, nežli tomu bývá obvykle možné. K těm kteří vás pozvali máte ale určité vazby, snažíte se jim při tom všem i vyhovět, nezavazet, a pokud možno příliš neobtěžovat, Dostáváte se tak občas na místa, která vás příliš nezajímají, a naopak na ta na které jste se těšili, a která by vás pravděpodobně zaujala, se buď nedostáváte vůbec, nebo je nakonec můžete sledovat jen zpovzdálí, a ještě jen krátkou chvilku.Teprve když se vzbouříte, a vyrazíte si sami na vlastní pěst, kdy si sami začnete rozhodovat o tom kam půjdete, kolik času kterému místu, nebo jevu věnujete, začíná se pozvolna dostavovat určité vnitřní uspokojení a s ním přichází i pocit, že jste necestovali zbytečně. Ano, o tom všem tato kniha vlastně je, ale samozřejmě ještě i o mnohém dalším.
Čím je ono místo které tímto způsobem navštívíte větší a čím dál je od vašeho domova, tím spíše vám hrozí, že se dostanete do vleku osob, které vás pozvaly. Navštívíte, spatříte a prožijete přinejmenším zčásti i to o co jste příliš nestáli, a teprve v okamžiku, kdy si vyrazíte na vlastní pěst, tak máte skutečnou možnost poznat to co vás opravdu zajímá, a poznat to v souladu s vašimi představami. Knihu podle všeho poznamenala původní profese paní režisérky. Původně totiž působila jako psychoterapeutka.
Dostala jsem tu knihu, protože mám ráda NY i práci paní Walló. No, není spisovatelka a třeba si jen tak udělala radost, že zavzpomínala. Pro mne to není nic, k čemu bych měla důvod se vracet, o čem bych přemýšlela, je mi to tak nějak fuk. Přečetla jsem z úcty k dárci. A pokud se budu chtít dovědět něco o NY, pustím si Sex ve městě nebo ještě jednou přečtu Zbožňuji New York.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Muž, který polykal vítr |
| 2008 | Jak jsem zabila maminku |
| 1999 | Věže Svatého Ducha. Díl první, Moc Marií |
| 2010 | Barma - Pohled profesionálního průvodce |
| 2010 |  Jak nebýt v New Yorku |
Paní Olga Walló je možná divná ženská, ale jako spisovatelka je obdivuhodná.
Nadchla mě už její sága Věže svatého ducha, jejíž volně navazující knihy jsem jen obtížně sháněla, ale jejich styl mě vždy znovu a znovu uchvátil. Tenhle nezávazný "NY cestopis" jsem si koupila v Levných knihách, na cestu vlakem. A opět jsem mile překvapená.
Autorka si na nic nehraje, prostě jen tak nezávazně tlachá (řeklo by se), ale právě to s sebou nese spoustu zajímavých momentů; podobný efekt má přece tzv. volné psaní. Občas se jako perla zaleskne zajímavá myšlenka, postřeh, úvaha, navíc ve skvělém jazykovém hávu:
"NYC sugeruje tvrdě naservírovanou nicotu a já ten název pečlivě obracím v hlavě jako nalezený oblázek. Znamená to Ney York City, aha, když řeknu jenom New York a myslím tím New York, jsem jak ta jedle, protože New York je název státu, ve kterém leží taky město: New York, New York. Ta zdvojenost je koktavá, takže radši NYC! A hlavní město Solnohrad(u) je Solnohrad, to dá rozum. Ovšem hlavním městem státu New York není NY, ale Albany . . . Až do Albany dojel Hudson po Hudsonu, 240 km, pak už byla řeka mělká, musel se vrátit, v hrdle měl trpký knedlík."