Jak potěšit zpovědníka
Aleš Opatrný
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202436/jak-potesit-zpovednika-202436.jpg
5
14
14
Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného. Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře. Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat.... celý text
Přidat komentář
Na téma kajícnosti, natožpak té svátostné není textů nikdy dost. Většina z nás v oboru tápe a celoživotně hledá vyrovnanost. Aleš Opatrný je zkušený praktik. Navíc má dar v osobním kontaktu zaujmout a smysluplně i ožehavá témata podat.
Snad se mu to povedlo i v písemné podobě. . . vše je hodně individuální záležitost . . .
Malé dílko, které zasluhuje přečtení... několikeré... Samozřejmě pro "cílovou skupinu" :-) Každopádně jsem vždy ráda, když svého zpovědníka rozesměju, než kdybych ho rozplakala :-)
„Kajícnost souvisí především s vírou a pravdivostí. Kající smýšlení je takové smýšlení, ve kterém člověk dává Bohu za pravdu a nijak se nevymlouvá a neomlouvá. Kajícnost znamená ochotu vidět zlo jako zlo, lež jako lež, nevděčnost jako nevděčnost a tak dále. Na poznání a uznání těchto zlých a ubližujících skutečností reaguje skutečný kajícník lítostí, prosbou o odpuštění a snahou o nápravu. Nikoli výmluvou nebo konstatováním, že druzí jsou ještě horší. Koná tedy pokání. Není to samozřejmě snaha ponížit sebe za každou cenu, je to naopak obrana před tím, aby člověk neponižoval sebe sama lží, kterou o sobě a svém životě předkládá sobě i druhým. Pokání vede kajícníka k pravdivosti a hledání dobré cesty. Tedy k takovému způsobu života, který dává zlu v člověku menší prostor nebo ho od nějaké nedobroty léčí.“
Svátost smíření – na rozdíl od jiných aspektů církevního života, u kterých se doporučuje společné prožívání – je věc velmi soukromá, trochu snad i tajemná. Není se co divit, vždyť často jsme jaksi nesví, když se o nás má vědět, že opakovaně selháváme a potřebujeme cizí pomoc k cestě dál. Asi i proto se o ní méně mluví, i mezi věřícími mezi sebou. Takže otec Opatrný ve své drobné knize musí nejen popisovat, co zpověď je, ale snad ještě důležitějším úkolem je vysvětlit, co zpověď není a nemá být. Daří se to velmi dobře, autor nás citlivě a přesvědčivě přivádí ke Kristu jako zdroji nepodmíněné lásky a nevyslouženého odpuštění. Na nás pak už zbývá to, co je nejsnazší i nejtěžší zároveň: být sami k sobě upřímní, podívat se na sebe bez filtru sebeklamu a přiznat si, že bez Boží milosti se neobejdeme.
Ke knížce mě přivedla stejnojmenná přednáška otce Opatrného, která byla stejnou měrou chytrá i vtipná a na mnoha místech přesně vyhmátla problémy, které se zpovědí mám. V psané podobě jsou jeho myšlenky podobně užitečné, a to nejen jako dílo teoretické teologie, ale i jako praktický průvodce při přípravě.
„Hříchy jsou nesnáze, poranění, zabloudění na cestě. A svátost smíření je pomoc, uzdravení, náprava bludné cesty. Hříchy i snaha o nápravu životní cesty tedy budou stálou součástí života křesťana. To ovšem není důvod k rezignaci nad lidskou slabostí. Je to spíš výzva k dobré péči o vlastní život, kdy člověk vnímá, kam směřuje, a cestou pokání své chyby a omyly koriguje. Po delší době zjistí třeba i určitý pokrok – a to je povzbuzující.“
Výborná pomůcka pro správné pochopení svátosti smíření a živější a plnější slavení této svátosti.
Tahle knížka se nedá číst ani rychle, ani jen jednou. Několikrát jsem se k některým pasážím vracela a musím říci, že mi text hodně dobře posloužil. Koneckonců, "restartů" k tomuto tématu není nikdy dost, a tak nelze než doporučit...
Štítky knihy
svědomí sebepoznání, sebepoznávání hříchy odpuštění, odpouštění zpověď, svátost smíření
Autorovy další knížky
| 1994 |  Encyklopedie moderní dívky |
| 2014 | Jak potěšit zpovědníka |
| 2001 | Pastorace v postmoderní společnosti |
| 2018 |  Jak funguje moc |
| 1994 |  Příprava na manželství |
Velmi pekne a dobre napisana knizka na danu temu. Myslim, ze pomoze viacej a do vacsej hlbky si uvedomit zalezitosti s touto sviatostou spojene.