Jak poznat psí duši
Jitka Škápíková , Rudolf Desenský
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366729/bmid_jak-poznat-psi-dusi-oEX-366729.JPG
4
249
249
Rudolf Desenský je praktik v oboru psychologie psů, behaviorismu a poruch chování se specializací na výuku lidí v převýchově psů. Zachraňuje psy, kteří jsou kvůli špatnému přístupu svých dosavadních pánů problémoví či nezvladatelní. V této knížce se Rudolf Desenský dělí o zkušenosti, jež má s agresivními či původně nedůvěryhodnými psy, a vysvětluje, jak takové psy zvládnout.... celý text
Přidat komentář
To bylo velmi zajímavé čtení. Pan Desenský opravdu rozumí pejskům, dokládají to dlouholeté zkušenosti a můj oblíbený seriál Kočka není pes. Nejvíc rad jsem si vzal z kapitoly o přivolání psa a jak s ním chodit na vodítku. Naopak kapitola o léčitelství a všemohoucích kamenech mě moc neoslovila, proto, 4/5!
Zjednodušeně řečeno: Odnaučování nežádoucího chování u psa, je vlastně taková práce na sobě. Jakmile změníme vlastní postoj a chování, může se změnit chování psa.
K téhle knížce se ráda vracím. Aneb jak se nejlépe poučit než z chyb druhých. Když jsem si přečetla o jednotlivých problémech lidí a jejich špatnému přístupu, měla jsem představu o tom, co “nedělat.
Ovšem někdy je těžké přijít na to, co vlastně dělat. Protože někdy to nejjednodušší řešení není tak snadno proveditelné, zvláště pro někoho kdo má sklon v této oblasti dělat chyby aniž by si je uvědomoval.
Takže knížka je fajn aby si člověk udělal představu jak to asi funguje. Ale hold někteří potřebují osobní zkušenost, kde to uvidí na vlastní oči nebo s vlastním psem.
Kniha pro pejskaře, moc pěkně napsaná. Pan Desenský se v psím světě opravdu vyzná, dokáže své postupy ve výchově psů vždy logicky vysvětlit. Má můj obdiv a respekt.
Moc hezky napsaná kniha o tom, jak pan Desenský se psy začínal, "vyrůstal", učil se s nimi pracovat, rozumět jim, žít s nimi...
První polovina knihy je o něm a jeho práci, druhá polovina se zabývá konkrétními dotazy jiných pejskařů.
Četlo se hezky, spousta zajímavých myšlenek, rad.
Četba v rámci vzdělání -- znalost psů, jejich chování u pana Desenského hluboce oceňuji a důvěřuji mu, protože tento pán dává zjevně přednost životu ve smečce než mezi mnoha lidmi, a psychiku psů zřejmě mistrně ovládá. Části obecného textu jednotlivých kapitol je třeba opakovaně přečíst, vychovává-li člověk psa, je tam spousta užitečných informací. Část otázky x odpovědi se mi zdála méně instruktivní- hlavně si myslím ,že zde je asi vždy lepší osobní kontakt.
Napsaného toho tu je už hromada a veskrze příspěvky korespondují s mým názorem, takže stručně: za mě super, první části knihy - o panu Desenském a jeho smečce pro mě čtivé a přitom přínosné, druhá část - odpovědi na otázky pro mě přínosná, ale už o poznání méně čtivá, musela jsem prokládat pauzami. Nicméně přístup Desenského k psí duši se mi líbí, vychází z osobní dlouholeté zkušenosti a má hlavu a patu.
Za mě skvělá učebnice základů výchovy psa. Líbí se mi autorovy metody, jasně a logicky vysvětluje, proč dané metody používá a proč jsou zažité brountosauří metody hloupost. Krásně vysvětluje, jak psi přemýšlí a co dělat, aby se nám s nimi dobře žilo. Určitě je třeba jeho pozitivní styl výchovy šířit dál.
To bylo moc hezké čtení. Pan Desenský opravdu rozumí pejskům. Moje zlatíčko retrívr je moc hodná, takže rady jsem jen přečetla, vlastně jsem se dozvěděla, že je na mě silně závislá, neboť jí mám stále za zadkem:-). Kniha určena pro pejskaře,za mě 100%.
„Vždycky stojím
a budu stát
na straně zvířat,
i kdyby to mělo být
proti lidem“.
Jsem toho názoru, že pokud má někdo rád psi, nemusí o nich číst knihu, jak poznat jejich duši. Myslím si, že neustálá psí přítomnost vám sama ukáže cestu, jak se o svého psa nejlépe postarat. Co má rád, co naopak nesnáší, kde se rád toulá a kde jsou místa, která nemusí. Rudolf Desenský na přebalu knihy píše, že pes je hrdý, vlídný, tolerantní a přátelský. Hrdý je jen na svou smečku, tedy rodinu, vlídnost je pomíjivá, stejně jako u lidí. S tolerancí je to skoro to samé. Pokud ho naučíte, nebrat si nic od „cizích“, máte možná problém, aby na „cizí“ nezačal útočit. Pokud ho naučíte tolerovat „všechny“ nebude vědět, koho poslouchat. A určitě se mnou bude spousta lidí souhlasit, když napíšu, že nevychovaný tolerantní pes udělá za buřta cokoliv, co po něm budete chtít. (pokud buřt nebude napuštěn jedem) Podle mého názoru, je to jen zvíře a jeho instinkty, pokud nejsou už moc dlouho tlumeny konzervama pro psy, jsou stále stejné. Území, smečka, žrádlo, boj a láska.
Citát: Všechno to začalo náhodou. V dětství jsem měl silnou alergii na zvířecí srst.
Kniha vám toho o psech řekne sice hodně, ale je to jen spisovatelova výchova, pohled a postoj. Stejně jako člověk, je i pes různých názorů a zvyků a každý se podvoluje tomu druhému. Vždycky, když potkám páníčka a jeho psa, vidím v nich tu podobnost. Pokud je páníček tlustý, je tlustý i pes, pokud má panička krysí obličej, pořídí si krysaříka, pokud je to Fatman, má tlustého boxera Jacka, jen hubené černovlásky si pořizují borderkolii a policajti v Německu Rexe, co má rád housku se salámem, zlostná korpulentní panička si pořídí čivavu, vzteklou jako prase, kterou krmí prosem.......atd. Možná by nějaký pes mohl napsat knihu „Jak poznat páníčkovu duši“. Kniha vám sice řekne spousty postřehů, ale určitě sami posoudíte, co u vašeho psa „nehrozí“ a nebo „že se chová jinak“. Ano, každý pes je osobnost a je ovlivnitelná „majitelem“. Hnusný slovo, ten „majitel“, protože být pes sám v přírodě, dá si člověka k obědu.
Malá ochutnávka:
Po několika měsících zmizela moje alergie na psy. Tato nemoc se totiž mnohem častěji projevuje u lidí, kteří jsou ve stresu. Strach posiluje alergické obtíže a dokáže vyvolat i astmatický záchvat. Protože jsem s alergenem přicházel denně do styku, tělo si vytvořilo protilátky. Zpočátku jsem si musel umývat ruce v horké vodě třikrát za sebou, ale po půl roce jsem zjistil, že už mi neopuchá obličej a nemám problémy, když mě pes olízne.
Prostě se vašemu miláčkovi věnujte, sledujte a nechte se ovlivnit – pak uvidíte, co pro vás váš pes bude schopen udělat. Pokud na něj budete tolerantní a vlídní, dokáže vám, že může být hrdý a přátelský V této knize se pan spisovatel – chovatel – pozorovatel, zaobírá převážně špatně vychovanými psi a pokud jsou špatně vychovaní, je to jen tím, že je někdo špatně vychoval. Ano, možná se dají převychovat, ale základní otázkou je, proč se vůbec do takového stavu dostali? Je to jen člověkem.
Dávám tři a půl Hetešovo žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Osobně mám raději papoušky :-) Nepůlit!
Citát: Pokud chce někdo věnovat něco mým psům, neodmítám.
Tohle je knížka, ke které se dá stále dokola vracet. Pro mě je pan Desenský Člověk s velkým Č .... děkuji za to, co děláte pane Desenský
Rudolf Desenský má můj obrovský respekt za to, co dělá, a důvěru v to, co dělá. Psy miluje, umí to s nimi a v jejich zájmu se to čtivou formou snaží předat, za což mu patří velký dik!
Skvělá kniha, která narozdíl od ostatních podobných vysvětluje samotnou podstatu života se psem. Všichni se ptají, jak naučit psa to či ono, ale zapomínáme na to, že často není chyba ve psovi, ale na druhé straně vodítka. Sami bychom se měli nejprve učit, jak se psem komunikovat, nastavit přesná pravidla a respektovat jeden druhého. Ruda Desenský páníčkům pěkně narovinu říká, v čem dělají chyby, snaží se ukázat říklady. Má radši psy než lidi - po tom, co vše v rámci svojí práce zažil, se mu nedivím.
Kniha je pro všechny milovníky psů jistě zajímavá, ale to, jak arogantně přistupuje autor k lidem, kteří ho prosí o radu, o lecčem vypovídá. Málo z jeho rad lze pro obyčejného člověka využít v běžném životě.
Přečteno jedním dechem. Super kniha. Představuje psí myšlení a co znamená určitá gesta a jednání..měl by si přečíst každý pejskař. Použiju některé prvky do naší výchovy, snad :)
Docela mě překvapilo s jakou suverenitou je tahle kniha napsaná. Samozřejmě nechybí snůška skvělých rad, jak pochopit psa, ale i sebe. V tom však panu Desenskému nemohu upřít, jakým povýšeným dojmem jeho vyprávění působí a snaha tak křehčí povahu něco naučit, může spíše odradit.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý majitel psa, protože obsahuje velké množství důležitých (a mnohdy třeba i překvapivých) pravd a informací. Věřím, že bude pro každého větším či menším přínosem.
Tuto knihu jsem si vzala jako inspiraci. Určitě nesedne každému. Ale... Kniha nenaučí psa poslouchat, ale může páníčkovi otevřít oči a ukázat, co dělá špatně - páníček, ne pes. S panem Desenským nesouhlasím ve všem, ale líbí se mi, že se snaží vše řešit přirozenou cestou a vnímáním konkrétního psa. Obdivuju jeho neotřesitelnou lásku k psům i přes veškerá zranění, která mu způsobili a jeho snahu zachránit a dát druhou šanci těm z nich, kterým tu první jejich původní majitelé vzali. Takže, za mě klobouk dolů před tímto člověkem a i když můžu mít na něco názor jiný, má mé velké uznání. Ke knize se pravidelně vracím já i můj pes, její okousané stránky by mohly vyprávět. 4,5*