Jak pracuje váš mozek
David Rock
Kniha doporučuje, jak si lépe uspořádat pracovní aktivity tím, že ovlivníme práci svého mozku. Věnuje se popisu základů myšlení, emocím a motivaci, spolupráci s ostatními a soustředí se na vyvolání změny návyků u sebe i ostatních.
Literatura světová Literatura naučná Věda
Vydáno: 2010 , PragmaOriginální název:
Your Brain at Work, 2009
více info...
Přidat komentář
Skvělá knížka! Skvěle a názorně napsaná. Bála jsem se, že bude až příliš teoretická, ale není tomu tak.
Jenom doufám, že zůstanu vědomá a na svůj mozek co nejdéle napojená :)
Kniha, která mě téměř po dvacetileté pomlce, vrátila do světa knih. A to jsem se k ní dostala zcela náhodně.
Pro začátečníky v tomto žánru trošku těžší na čtení, musela jsem se hodně vracet, ale dala jsem to. Vracím se k ní stále.
Měl by si ji přečíst každý, alespoň by pak pochopil proč se některé věci dějí a že to není jen o inteligenci.
S předchozími recenzemi na tuto knihu zcela souhlasím :-)
Velmi zajímavá kniha, člověk si poté leccos uvědomí a ví, že to není tím, že je starej nebo blbej, ale že na ten svůj mozek jde prostě špatně.
Bála jsem se, že kniha bude plná balastu, jak tomu v mnoha případech osobního rozvoje bývá. Brrr. Už samotné označení "Osobní rozvoj" mě odpuzuje. Naštěstí toto není ten případ. Kniha je nabitá informacemi o vlastnostech mozku a lidském jednání, které je možné vědomě změnit nebo používat, ačkoliv mnohdy je již užíváme, jen nevědomě nebo sami sebe vystavujeme frustracím. Ale kolik vynikajících knih mi muselo projít rukama, než jsem pochopila, že samotné čtení nestačí. K poznatkům je třeba se vracet a používat je. Proto doporučuji sešit a nějakou tu psací potřebu, vypisovat a poznámky si pročítat.
Samotou mě překvapilo, jak tohle je úžasná a svým způsobem geniáklní kniha. Je trochu náročná na četbu, hodně jsem se musela vracet, ale v mnoha ohledech vám otevře oči a pomůže pochopit, jak fungujete vy i vaše okolí.
“Pomozte lidem lépe myslet –neříkejte jim, co mají dělat!”
Změna výkonnosti, nový způsob myšlení, nový způsob naslouchání, nové přístupy k mluvení, rozhovoru, nové přístupy k organizaci práce … témata, která dnes spolu se spoustou dalších “rezonují” moderním globalizovaným a informacemi přehlceným světem.
Tahle knížka, stejně jako mnoho dalších, se jim věnuje. David Rock je profesionál, který se osobnímu rozvoji věnuje řekněme na té nejvyšší úrovni a do své práce zodpovědně pravidelně zahrnuje nejnovější poznatky o výzkumu našeho mozku, protože je to právě on, náš mozek, který nám může být dobrým, přímo výborným, skvělým a efektivním parťákem, ale taky to může být právě on /resp. jeho biologická omezení/, kdo nám může “jen přidělávat práci” při našem rozhodování :-).
Už dlouho se zajímám o Teorii mysli a jazyka, a tak je knížka Davida Rocka pro mě spíš “doplňkovou” četbou, je docela zajímavé dívat se na náš mozek a naši mysl i z trochu z jiného úhlu pohledu /autor přeci jen není neurovědec, filozof, či biolog, což je pro mne primární zdroj/, a tak informace v knize použité o fungování a procesech probíhajících v mozku pro mě nebyly neznámou, přesto se mi Rockovo zpracování líbilo, je totiž přehledné, jednoduché a lehce uchopitelné, tedy přesně takové, jak bych si pro, řekněme laiky představovala, zaměřuje se totiž výhradně na relevantní témata, nezabíhá do přílišných detailů, stručně a jednoznačně vysvětluje a objasňuje souvislosti s probíraným tématem, vše pak za použití výborné metafory – nejlépe se “učíme” čtením příběhů – kterou aplikuje na své poznatky a vyvozuje pak závěry – či návody a rady – jak se náporu informací, úkolů a myšlenek “ubránit” :-) .
Knížka, jak zdroj informací pro lidi, potýkající se s výše uvedenými globalizačními a informačními “nešvary” dnešní na výkonnost zaměřené společnosti, určitě neurazí, naopak, jednoduše a srozumitelně shrne, to, co možná spíš víte, ale stejně jako mnoho jiných “pod tlakem” mnohdy nevyužijete a zrovna tak se necháte strhnout “napjatými” okamžiky a “převálcovat” povinnostmi, až na pokraj svých sil :-).
Takže, jak shrnout obsah? … “dobré věci přicházejí v malých baleních” …
David Rock dává dobrý příklad, diamanty nebo espresso (s druhým souhlasím, s prvním nemám zkušenosti :-), každopádně, podobně jsme na tom i s naším mozkem. Dozvíte se něco o jeho součásti, prefrontálním neokortexu, vývojově jedné z jeho mladších součástí, bez které bychom si ovšem nebyli schopni stanovovat žádné cíle, plánovat, nebo řešit problémy, prostě bychom nebyli schopní tvůrčího myšlení … “v něm udržujeme myšlenky, které nevznikají z vnějších zdrojů, ani prostřednictvím smyslů, ale vytváříme si je sami”.
A to je hodně užitečná vlastnost, která ovšem má svá omezení.
Činnost našeho neokortexu a jeho limity vám David Rock představí za pomocí zajímavé metafory … takže, vítejte na “jevišti malého divadla”. Není to úplně divadelní jeviště, je to “jeviště” vaší mysli, ale je mu hodně podobné, má své herce a diváky, jen jejich vztahy jsou trochu složitější, navíc se občas herci stávají i někteří z diváků, s jejich pomocí pak ovšem pochopíte, jaké jsou vztahy mezi zpracováním a využitím informací z vnějšího světa a zapojením informací z vašeho vlastního světa vnitřního.
Výsledkem pak bude, že pochopíte, jak to funguje, když třeba chcete pochopit nový nápad … zjistíte, kam a jak se ve vašem vnitřním světě “dívat”, a taky jak dlouho, abyste viděli, to, co vidět potřebujete, a našli to “ukryté”, hluboko v paměti zasunuté, co momentálně potřebujete a ne a ne si na to vzpomenout :-).
O čem že bude hlavně řeč? … o chápání, o rozhodování, o rozpomínání se, o zapamatování si, a taky o vědomém potlačování myšlenek. Shrneme-li to tedy v duchu Rockova “učení” … řeč tady bude hodně o stanovování priorit.
Víte co, máte totiž k dispozici jen jedno “jeviště” a to má své, poměrně nevelké, rozměry, a nám všem se na něj “derou herci” z mnoha různých směrů, informace, úkoly, povinnosti … všechno se to valí a touží “zahrát si” … ale je jen na vás, koho na jeviště pustíte!
A to mám vyzkoušené, že se vždycky vyplatí, pustit na scénu jen ty herce, které momentálně potřebujeme :-) … tedy, neplýtvat zdroji a stanovit si pořadí důležitosti!
A poslední “rada” na závěr … tvořte si koncepty, vizualizujte, zjednodušujte, a nezapomeňte na disciplínu!
Věřím, že se to vyplatí, i když, ne vždy se svou vlastní “radou” řídím :-).