Jak přežít padouchy
Benjamin Kuras
Studie hluboce filozofická, ale ironicky humorně laděná se věnuje všudypřítomnému fenoménu v dějinách lidstva - padoušství. Padouši byli, jsou a budou - v totalitách i demokracii. Britsko-český spisovatel, novinář a dramatik, objasňuje jak padoušství vzniká, jak se udržuje na živu, proč se mu daří, jak je v druhých i v sobě poznávat, jak mu čelit či předcházet.... celý text
Přidat komentář
Od Kurase jsem už pár věcí četl a nevím proč, ale k této knize jsem přistupoval trochu s předsudky. Možná ten název? A zrovna i předsudky v této knize autor řeší :-)) Zpětně musím zhodnotit, že se mi právě asi tato kniha od něj líbí nejvíc. Někoho může kniha zastavit a ponouknout k bilancování a sestavení hodnot, někoho může "nakopnout", nasměrovat, pomoci zorientovat se, a velmi trefně, s nadhledem a vtipem odhaluje lidské padoušství s tím, že i nabízí rady, jak s tímto odvěkým fenoménem naložit))
Na sto šedesáti stránkách si počtete o věcech, z kterých vám nebude úplně dobře. Zjistíte, jak velký počet padouchů kolem vás vlastně žije, ale vy jste to ani netušili. Dozvíte se o vymoženostech, o kterých byste radši ani nic nevěděli.
No, žádná laskavá kniha to není!
Posledních dvacet stránek stačí autorovi k tomu, aby nás přesvědčil, že se nemusíme cítit tak hrozně, protože tu jsou způsoby, kterými je možno padoušství eliminovat.
Poslední kapitola začíná větou:
"Bezmocnost druhých je základním předpokladem padoušství."
Abychom nebyli bezmocní, k tomu dostaneme návody právě v této poslední kapitole s názvem Zásady přežívání.
A nakonec se můžeme dočíst, že někteří padouši mohou být vlastně dobří.
Benjamin Kuras patří k mým kultovním autorům. Mám ráda jeho svižný styl, kterým podmanivě vylíčí jak něco odporného, tak i něco překvapivého, dokonce snad i pěkného.
Štítky knihy
společensko-politická publicistika černý humor
Autorovy další knížky
1996 | Češi na vlásku - Příručka národního přežívání |
2015 | Jak zabít civilizaci |
2004 | Tao sexu - Jak udržovat ženu v blahu a zpomalit stárnutí |
2012 | Soumrak bílého muže |
2016 | Poslední naděje civilizace |
Nenechala jsem se odradit módním názvem připomínajícím návody na šťastný život ani nelibou obálkou (vydání z roku 2006). Jsem ráda. Ne že bych souhlasila naprosto se vším, ale musím uznat, že mě autor výběrem a interpretací faktů silně zaujal, někdy pobavil a často poučil. Spojil historii, sociologii, filozofii, psychologii, ekonomii, etiku, politologii,… Sice se občas po novinářsku dopouští zkratek, ale výsledek je působivý a zanechává ve mně chuť popřemýšlet. Jednak nad dvěma částmi, které mě zaujaly nejvíc (stručný a téměř světský výklad talmudu a teorie sobeckého genu), jednak nad sebou – nikoliv ve smyslu „jak já můžu přežít padouchy“, ale spíš „jak bojovat proti padoušství v sobě samé“.
Je to hodně dobré.