Jak probudit Česko

22.08.2017

David Klimeš píše krom jiného do Hospodářských novin a rozhodl se, že po letech sledování a zaznamenávání dění v ČR z pozice novináře, si zkusí druhou stranu: sepsat takový ideální předvolební program - tzn. vypíchnout problémy země, nastínit tři klíčové reformy a dokonce spočítat, kolik to bude stát, koho se to dotkne a kde na to najít zdroje. Z mého laického pohledu, to nesepsal vůbec špatně, i když pro trošku pozorného pozorovatele dění v ČR, tam nebude nic tak nového.

Ve zkratce, aniž bych to chtěl nějak schválně zjednodušovat, máme tento problém: je u nás levná pracovní síla, ale vysoké odvody do sociálních systémů (tak autor nazývá důchody a zdravotnictví). Rádi bychom bráli více, ale jde to stále hůře, protože skoro půlku z toho vezme stát, který peníze potřebuje na sociální smír. Navíc ekonomika postavená na levné pracovní síle by nemusela skokové zvyšování mezd vydržet (to se každopádně brzy dozvíme, protože ten nárůst mezd se právě děje). Vzniká zde velké odcizení zaměstnance od mzdy a tím nespokojenost. Čím více pracuje a bere peněz, tím více dává státu a ten přesto nemá dost, protože se mu kvůli demografickému vývoji populace rozpadá přísun peněz do zdravotnictví a na důchody. Ekonomika postavená na levné pracovní síle a malé nezaměstnanosti se dostala do stavu, kdy není kam se jinam posunout a stagnuje.

Autor naštěstí neřeší jen ekonomický pohled na společnost a nabízí vedle reforem daní a sociálních systémů i reformu společenské angažovanosti, která by mohla probudit apatické Čechy starat se o své okolí a více se zapojit. Na mnoho důkazech ukazuje, že sociální a ekonomické problémy jdou ruku v ruce s těmi společenskými. Kniha díky bohu, narozdíl od všech předvolbních programů, jen nepíše, co by se mělo udělat, ale i kde na to vzít. Ano, je to často přesun peněz z jedné kapsy do druhé, ale jinak to těžko půjde, když míra zdanění a odvodů do sociálních systémů je v ČR už na maximu.

Kniha mě otevřela oči při pohledu na mzdu v ČR, ale jinak jsou to stále stejní známí, s kterými se setkáváme u voleb už roky: nutnost reformy důchodů a zdravotnictví - reformy, o jejichž nutnosti a neudržitelnosti současného stavu se dlouho ví, ale díky populismu většiny stran se do toho nechce nikdo pustit. Na jednu stranu dává knížka naději, že tato země může mít nějaký směr a vizi, na druhou to působí pro mě, ale negativně, když vím, jaké politiky volíme a že šance najít vládu, která spáchá veřejnou sebevraždu při realizování nutných reforem, je skoro nulová.