Jak se chodí v laně
Oldřich Klobas
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387877/mid_jak-se-chodi-v-lane-2HV-387877.jpg
4
11
11
Svědectví politického vězně z padesátých let o jáchymovském táboře Nikolaj. Paměti Oldřicha Klobase Jak se chodí v laně vyprávějí o době ne tak minulé, na kterou však jako by národ dnes zapomínal. Kniha zachycuje osud slušného člověka, který se již ve svých šestnácti letech stal obětí zločinného komunistického režimu. Formou vyprávění ve třetí osobě autor vzpomíná na okolnosti začínajících komunistických politických procesů. Vypráví, jak málo stačilo, aby se ze slušného člověka doslova pro nic stal vyvrhel odsouzený na základě mučení a vynucených výpovědí k mnohaletým těžkým žalářům nuceným pracím. Podrobně popisuje život v jáchymovských pracovních táborech, každodenní šikanu komunistických bachařů, ale současně i nezlomnou vůli odsouzených přežít. Snad za vše hovoří motto knihy: Dceři Olze a všem kamarádům, kteří se museli naučit snášet ponížení, aby dokázali žít s nesnesitelným!... celý text
Přidat komentář
Útlá kniha popisující bolest, utrpení a nepochopení. Život mladého člověka, který skončil ve vězení v 50 letech.
Ať se člověk nacházel v jakékoli době, vždy je to stejné menšina vládne většině a jediný, kdo to nejvíce odnese je obyčejný člověk.
Kniha se navíc odehrává v mém okolí o to víc mě zaujalo autorovo vyprávění.
Letos vyhledávám témata politických vězňů, komunismu a celkově 50. let minulého století. Toto je pro mě 25 kniha na toto téma. A musím říct, že jsem si čtení užila. Jestli se to tak dá vůbec říct.
Autor zmínil i jiné události, které se v té době děly, třeba o Babicích, o kterých jsem letos četla toto:
https://www.databazeknih.cz/knihy/babicke-vrazdy-1951-299123
https://www.databazeknih.cz/knihy/a-prece-budu-blizko-304653
Protože jsem neviděla 30 případů majora Zemana, tak tento příběh pro mě byl úplně nový.
Dále se zmínil o bratrech Mašínech https://www.databazeknih.cz/knihy/zatim-dobry-23623
Samozřejmě psal i o Horákové a spol. Zmiňoval i knihu Motáky nezvěstnému, kterou jsem také letos četla: https://www.databazeknih.cz/knihy/motaky-nezvestnemu-3507
Ale jinak byl příběh převážně o dvou politických vězních Oldřichovi a Janovi. Kniha se četla velice dobře a musím říct, že nejvíce mě dojal příběh, který byl zmíněn jenom na stránce a půl. Jednalo se o pana Josefa Barklíka, starý mládenec, pocházel někde od Svitav. Seděl za nacistů. Takový tichý typ, který choval včely. Konce vězení se nedočkal, protože ho zavraždili sekyrou kvůli budíku.
"Neexistuje nikdo, kdo by za něj žádal o rehabilitaci. Z lidské paměti by se tak nadobro vytratil člověk, kterého jen komunistický paranoik v taláru dokázal odsoudit k 15 letům za velezradu."
Kniha je doplněna pár básničkami od vězňů.
A jestli mám být šťouravá, tak v knize je jedna chyba. Jeden z vězňů, ještě na svobodě, měl brigádu na stavbě NHKG, která je ve Vratimově a ne Vratičově.
Děkuji autorovi, že knihu napsal. 5*
Memento, které by se mělo připomínat, až budou mít zase páni s třešněmi chuť říkat, že nikomu neublížili tak ... .
Vzpomínky politických vězňů nejsou nikdy příjemné čtení a to je případ i autorův. Pobyt v lágrech na Jáchymovsku musel být příšernou zkušeností a je třeba si připomínat tuto historii.