Jak se co dělá
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35331/bmid_jak-se-co-dela-rVr-35331.jpg
5
138
138
Soubor Čapkových fejetonů rozdělených do tří samostatných oddílů - Jak se dělají noviny, Jak se dělá film a Jak vzniká divadelní hra - přináší čtenářům zajímavé informace o zákulisí tří profesí, které Čapek sám velmi důvěrně poznal. Ve všech třech případech se jedná o nelehký proces, kdy dílo vzniká postupně ve zdánlivém zmatku, do poslední chvíle se zdá, že není v silách aktérů vše stihnout, ale nakonec, jak už to bývá, vše dobře dopadne. Noviny dle očekávání včas vyjdou a film i divadelní hra se dočkají své slavnostní premiéry...... celý text
Přidat komentář
moja obľúbená:)
a teraz, keď nám tlačiarenský škriatok (aj keď lepšie znie tiskařský šotek) zožral dve strany textu som sa k tomu vrátil. tieto čapkoviny sa dajú čítať do nekonečna, je to láskavý humor a obrovský nadhľad skvelého človeka, spisovateľa a mysliteľa.
Zajímavé počteníčko ... Které stálo za přečtení... Chvílemi i vtipné momenty ... Ji bylo to příjemné čtení ...
Skvělé. Laskavý inteligentní humor, vtipná nadsázka, obdivuhodní čeština. Asi trochu opakuji to, co jsem nedávno napsala u Zahradníkova roku, ale je to prostě tak.
Pro mě nadčasové psaní, přestože některé věci se už prostě dnes dělají trochu jinak (tisk novin, pro našince už trochu legrační zadní projekce ve filmu), je Čapkovo psaní neuvěřitelně aktuální a jeho způsob humoru mi nesmírně imponoval. Ta propast času není vůbec znát! Asi mě nejvíc chytla třetí část Jak vzniká divadelní hra a při scénách „Kláro, stalo se mi něco nečekaného,“ mi bránice vibrovala, jako dlouho ne.
Tak trochu stejná krevní skupina Jaroslava Žáka i Zdeňka Jirotky.
*
„Jak známo, premiéry mají své stálé premiérové obecenstvo. Jsou lidé, kteří chodí jen na premiéry. Říká se, že to činí z vášnivého divadelnictví nebo ze zvědavosti nebo ze snobismu nebo kvůli šatům nebo kvůli známým, já nevím; ale myslím, ž tam chodí z neuvědomělé a zvrhlé krutosti. Chodí tam pást se rozkošnicky na trémě herců, na mukách autora a agónii režiséra; přicházejí, aby se krvelačně pokochali strašlivou situací na jevišti, kde každou vteřinou může něco selhat, něco se zmotat a všecko se pokazit. Na premiéry se chodí, jako se chodívalo ve starém Římě do arén na mučení křesťanů a zápasy šelem. Je to divý požitek z trýzně a rozčilení obětovaných.“
„Vůbec za ateliérem je takové pole trosek: hromady latí k nepotřebě, starých dekorací, sádry, polámaných rekvizit a jiných dereliktů; když nad nimi stojíte, máte dojem, že v tom rumišti jsou zasuty a pochovány i zhaslé filmové hvězdy.“
Přijde mi symbolické, že pan Čapek pod vrstvami odložených dekorací jaksi melancholicky spatřuje herce. Vidím v tom základní sklon celé téhle sbírky causerií. Podle názvu jsou o novinách, filmu a divadlu; ve skutečnosti nepojednávají tolik o věcech a dějích jako spíš o lidech, kteří s těmi věcmi nakládají a ty děje působí.
Ale o všech třech masmédiích se samozřejmě čtenář také ledacos dozví. Třeba že v redakčním archívu jsou „předem připraveny nekrology všech žijících osobností pro ten případ, že by si umanuly odejít z tohoto světa těsně před uzávěrkou listu“. Dále co spadá do kompetence redakčního sluhy; kde se berou herci do vedlejších dětských rolí; proč se synopsi říká dějová kostra (což opravdu stojí za přečtení!); nebo o čem se „kinohvězdy“ baví v šatně.
Nevím, proč jsem si tak dlouho – mám pocit, že od základní školy – myslela, že se mi tahle fejetonová knížka bude číst poněkud hůř. Je úžasná. Musela jsem vynaložit značnou volní sílu, abych se přiměla ji odložit a jít konečně spát; bylo to dvacet stránek před koncem.
„[K]rom toho se [ve zvukové laboratoři] ještě něco děje s nitrobenzolem a jinými tajnými silami, ale to jsem už nepochopil, ačkoliv jsem opětovně s živým zájmem a porozuměním říkal: aha.“
Takto, knížka se mi sice líbila, ale ve své neaktuálnosti mě trochu odrazovala. Já vím, že v minulém století byly postřehy jako "o tom se před dámami nemluví" a "toto povolání dělají pouze muži a to zas jen ženy" naprosto normální a ve většině případů i dobře myšlené, ale právě ono vědomí mi kazilo dojem u čtení. Čapek za to nemůže, jenže to jeho vtipné generalizování bylo zrovna v této situaci (pro mě) na škodu.
Čapek má skvělé postřehy, píše s laskavou ironií, jeho popisy profesí u novin, filmu i divadla jsou trefné a vtipné. Miluju ho! Cituju: ...Dále je tu strojník a topič, a uklízečky, a pak obyčejně jeden starší člověk, jmenuje se pan Kalous nebo pan Novotný nebo nějak podobně,
o němž nikdo neví, nač tu je a co dělá, a který zpravidla chodí pro pivo. A ještě někteří lidé v podzemí, které jakživ nikdo neviděl.
Vtipné, laskavé, ironické a ach tak zábavné čtení. A slůvko pičičanda mě srazilo na kolena v záchvatu smíchu!
Inteligence + vzdělání + znalost tématu + živý styl. Karel Čapek nemusí psát jen příběhy, abych se při četbě bavila, četla se zájmem a užívala si i jazykovou stránku (po které já pasu opravdu hodně!) – tady konkrétně slang spojený s novinami či divadlem a filmem.
"Šplouchněte tam víc světla a lízněte pana Valnohu tím lilíkem! A vrazte tam švartnu, ať vám to nesvítí vedle! Tak co, dal jste tam toho négra? … Tak toho maule víc nakloňte. Tak pozor, teď abhérku."
Taky si myslíte, že když někdo píše o něčem, co má rád, že je to na výsledku znát? Čapkovo laskavé zobrazení světa filmu a divadla souzní s mou láskou k nim; novinařinu v mých očích vylepšil. Tohle on svými knížkami uměl: dělal svět přijatelnějším a lepším.
Ten chaos, zoufalství, stres v divadelním prostředí, a vše podáno tak dokonale a vtipně. Cítíte s režisérem, herci, ale nejvíc nejspíš trpěl autor dramat, který už to měl vlastně za sebou :-) Nádherný náhled do tohoto prostředí. Další dva oddíly stojí rozhodně také za přečtení.
Super počtení ☺. Velice mě to bavilo a zdálo se mi, jako by to Čapek napsal docela nedávno. Nadčasová kniha.
Číst cokoli od Karla Čapka je zážitek už díky jeho vytříbenému slohu. Všechny tři povídky se mi líbily.
Kniha s Čapkovými fejetony velice pobaví, ale i jaksi vzdělá a přiblíží ''velice nekoordinovaný a chaotický'' proces tvorby filmu, novin a divadla. Nejvíce se mi líbila pasáž o filmu, kde velmi trefně a ironicky popisuje chování režisérů k autorům. Určitě doporučuji, jak se říká : v jednoduchosti (v jednoduchém tématu) je krása.
Kdo knihu otevře a začne číst, nebude litovat. Vtipnost a humor, se kterými jsou popisovány věci všedního života nejen zaujmou, ale i pobaví. Doplňující ilustrace Josefa Čapka jsou jako vždy kouzelné. Kniha vás určitě pohltí.
Čapek kultivuje člověka a měl by být povinnou četbou i pro lidi, kteří už do školy dávno nechodí. Třeba by pak ve společnosti bylo alespoň o trochu méně hrubosti a ignorance.
Pěkné čtení. Oddíl o tvorbě divadelní hry jsem úplně zhltla a vše prožívala s autorem hry. Byla jsem nadšená z námětu, těšila se na první čtení, byla znechucená nad chováním herců a plná sebelítosti, střídavě nedýchala a bublala při generální zkoušce a během premiéry jsem byla blízka infarktu. Doporučuji.
Dárek k letošním Vánocům pro taťku - po mém přečtení přidám komentář. Musím přece zjistit, jestli je to kvalitní dárek.
Karel Čapek vůbec nezklamal. Seriózní čtení o tom jak to funguje v novinách, u filmu a na divadelní scéně. Místy vtipné a k pobavení. Mně se osobně nejvíce líbila část o filmu. Doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
humor filmování divadlo film žurnalistika časopisy, noviny
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Krásné čtení od Čapka o tom, jak se co dělá. Nejvíce se mi asi líbilo Jak vzniká film, přišlo mi to takové nejvíce akční a nejzajímavější.