Jak se dědí tajemství
Barbara O'Neal (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517290/jak-se-dedi-tajemstvi1XquMV-lCu-.png
4
105
105
Svět Olivie Shawové, uznávané recenzentky jídla ze San Franciska, se obrátí vzhůru nohama, když po smrti své matky zjistí, že je dědičkou nejen starého anglického panství, ale i šlechtického titulu, který k němu náleží. O svých kořenech neměla do té doby ani ponětí. A tak se, truchlící nad ztrátou milované matky a zároveň zmatená tím, že se tak zásadní věc nedozvěděla přímo od ní, vydává za oceán. Na anglickém venkově si Olivie připadá cizí a plánuje, že zde pouze vyřídí potřebné formality a co nejdříve se vrátí do Ameriky. Stačí však jediný pohled na dechberoucí panství Rosemere Priory a Olivie hned pochopí, proč se dům, byť zanedbaný a poznamenaný časem, tak často objevoval na matčiných obrazech. Vždycky si myslela, že ty nádherné zahrady plné růží, rozlehlé pozemky a hluboké lesy jsou jen dílem matčiny fantazie. A nyní tohle čarovné místo plné duchů jejích předků promlouvá i k ní. Není jí vůbec jasné, proč se jí o tom všem matka, s níž si byly tak blízké, nikdy nezmínila. Začíná tedy sama zkoumat minulost vlastní rodiny a jejího starobylého sídla, ukrytou pod nánosy prachu, za opadávajícími zdmi a alžbětínskými okny porostlými zelenou révou a především ve vzpomínkách místních pamětníků – a přitom postupně odhaluje celou pravdu o tom, proč matka z překrásného domova kdysi dávno odešla. Olivie se ale musí hlavně rozhodnout, jaká budoucnost čeká Rosemere i ji samotnou. Najde v sobě sílu překonat osobní nepohodlí a těžkosti a přijme výzvu zachránit dědictví, po staletí předávané z generace na generaci? Nejdříve ze všeho ale musí rozplést nitky vlastní minulosti…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2021
,
Metafora
Originální název:
The Art of Inheriting Secrets, 2018
více info...
Přidat komentář
Jsou knihy, které přečtete, aniž by ve vás zanechaly nějakou stopu. Tento příběh je tak hezký, že by bylo skvělé ho prožít společně s Olivií a setkat se například s Violet, lady Caroline, Samirem, Pavi, ale i Královnou renovací Jocasty - postavičkami impozantního panství Rosemere Priory. Toulat se zahradami, pastvinami s pasoucími se ovcemi, lesy, procházet cestami kolem skleníku i rybníka, potkávat se s pávy, ale i divokými kočkami, a pak si dojít do Koriandru na vyhlášené indické jídlo. Olivie Shawová opouští své místo redaktorky v San Franciscu a odjíždí do Anglie vyřídit pozůstalost po své matce. Zde nachází úžasné, rozsáhlé, 600 let staré sídlo - rozpadlé a opředené tajemstvím. Má se obrátit a odjet zpět nebo se poprat se zachováním rodinného dědictví?
Hodnocení 4,5⭐/5⭐
Moc krásný příběh, který mě opravdu bavil a zažívala jsem zklamání i nadšení spolu s hlavní hrdinkou. Také tam byl hezky vykreslená její vášeň pro jídlo a jeho chutě. Děj je velice originální a spojený s nevšedním rozhodnutím nové majitelky. Atmosféra panství a anglické šlechty mě pohltila hned co poprvé Olivie vstoupila do domu. Bavilo mě pátrání po historii panství a celkově mě nadchlo místo, které má takovou historii. Dokázala jsem si úplně přesně představit, jak Rosemere Priory (panství) vypadá, autorka to uměla moc hezky vykreslit, a to bylo největší plus této knihy. Samozřejmě i romantická linka tam nechyběla a byla tak akorát, nic neuvěřitelného se nekonalo.
Dle mě dědictví, a nejen to majetnické je nádherná věc, každý obraz či fotka našeho předka nás fascinuje. Tedy alespoň já to tak mám. Moc se mi líbí představa, že bych našla nějaké sídlo, kde žila po staletí má rodina a ukrývají se v ní různé tajemství a já bych je mohla odhalit a poznat své předky a jejich životy.
Knihu hodnotím opravdu dobře a určitě bych ji doporučila.
Nádherná kniha která se čte téměř sama. Děj je zajímavý a nevšední, ovšem náročným čtenářům by se v jistých pasážích mohla zdát nudnější. Nechybí láska, tajemství, trocha napětí, očekávaný happy end a spousta skvělého jídla. Za mne mohu doporučit.
No, tak za mě teda žádná sláva. Celý příběh mi přišel dost smutný, depresivní, hlavní hrdinka se neustále utápěla v tom jak strašně "neví, co a kde hledat....". Za poměrně svěží prvek považuju rodinu z Indie, jejich jídlo a obecně popisovanou kulturu stolování, ale jinak bych celou knihu hodnotila spíše plytce a ne moc čtivě :-/ škoda....
Po této knize jsem sáhla poté, co mě naprosto nadchla autorčina (předešlá) kniha: "Když jsme ještě věřily na mořské víly". A možná právě proto, že zmíněná kniha ve mně vyvolala tolik nepopsatelných emocí, jsem do této šla s velkým očekáváním, které se moc nenaplnilo - v takovém duchu, v jakém jsem doufala. Ze začátku jsem se nemohla začíst a i když se mi líbilo popisování Anglie a panství, tak jsem se do atmosféry knihy dostávala opravdu dlouho. Knihu jsem tedy na chvíli odložila a v mezidobí si přečetla jinou a pak jsem se k "Jak se dětí tajemství" vrátila. To už se mi kniha četla o něco lépe a i atmosféra příběhu na mě dýchla a já se pomalu ale jistě začala propadat do děje a začala jsem Olivii nadšeně sledovat v jejím počínání a hledání indicií k rodinnému tajemství. Nakonec jsem posledních sto stran hltala se zájmem, jak to celé dopadne.
Trochu jsem zklamaná. Očekávala jsem víc pátrání po záhadách v rodinné historii, napětí, nevšední zážitky…, ale dostalo se mi spíš docela hodně rozvleklých a někdy až nezáživných situací. Určitě slibný námět, zděděné hrabství v Anglii je prostě okolnost, která nepotká hned tak někoho. Jenže do knihy jsem se vůbec nezačetla, přišlo mi, že mi tam chybí ten pravý pocit z tajemna, dychtivost po odhalování. Přitom samotný děj měl potenciál k tomu, abych jako čtenář mohla prožívat všechny pocity spolu s hlavní hrdinkou. Jenže na mě to jaksi nefungovalo, prostě jsem jen četla nějaký příběh, ale bohužel, žádné emoce se nekonaly.
Autorku Barbaru O ´ Nealovou jsem si vybrala uplne nahodou, kdyz jsem prochazela knihkupectvi a hledala si darek k svatku. Zaujala me obalka i anotace. Nyni jsem moc rada, ze ma intuice byla spravna. Knizka je velice ctive psana. Je to trosku bichlicka, ale zadna kapitola v ni neni zbytecne. Hned na uvod bych chtela napsat, ze je skoda, ze neni druhy dil. Moc rada bych si cetla dal. .
Muj nazor: Knizka me od zacatku nadchla. Miluju stare domy, jejich historii a kouzlo. Knizka pojednava o hlavni hrdince Olivii, ktera zdedi krasne panstvi Rosemere, ktere je ale bohuzel v tragickem stavu. Dum je pres 600 let stary. Nikdy netusila, ze jeji maminka byla hrabenka. Vse se dozvida az po jeji smrti. Na ctenare ceka plno zahad. Rozhodne se Olivie prevezmout zodpovednost za cely dum a prevzit slechticky titul? Jak dopadne jeji vztah, ktery je behem dedictvi rizeny jen na dalku? Navic na Olivii ceka zahada celeho domu a velike tajemstvi. Ja jsem z pribehu nadsena. Moc krasna knizka
Nejprve mě upoutala obálka, potom prostředí anglického venkova a tajemství starého panského sídla. Romatika rozkvetlých zahrad i když momentálně zanedbaných a uprosřed nová dědička a stará rodinná tajemství. Kniha se krásně četla a byla okořeněna indickými recepturami.
Ještě že jsem jako první četla od paní autorky knihu Když jsme ještě věřily na mořské víly. Kdybych jako první sáhla po této knize, další bych si od Barbary s velkou pravděpodobností již nepřečetla a to by byla velká škoda. Tak jak mě první kniha opravdu okouzlila, tak se mi tato zdála jako mírně nadprůměrná romantická literatura, dosti předvídatelna a, pro mě, místy trochu nudná. Navíc mi velmi vadila nespisovna mluva hlavní hrdinky (ač bych na to měla být z metropole zvyklá :-)). Nějak to tam nesedělo, vůbec si myslím, že změna překladatelky poetickému stylu, kterým autorka píše, neprospěla. Takže tentokrát jen 4 slabší * a snad příště? , protože psát tato paní spisovatelka rozhodně umí.
Ano, určitě je velmi dobré rozloučit se s létem zrovna touto knihou. Má krásnou obálku i název, který mnohé napovídá. Může se zdědit dům, auto, pole, ale třeba také tajemství...
Naše hrdinka Olivie zdědila nejenom staré a zchátralé panství, ale i jeho tajemství a šlechtický titul. Jak se s tím vším popere a kam bude směřovat svůj život se dočteme v tomto moc hezky vyprávěném příběhu. Hodně se mi zalíbil styl vyprávění, který je ve velmi poklidném tempu, uklidňuje, ale nenudí. Děj je okořeněn láskou i romantikou a zasazen do atmosféry deštivého anglického venkova.
Již mám doma připravenou ke čtení další autorčinu knihu - Když jsme ještě věřily na mořské víly a těším se na ni.
Byl to nádherný příběh. Měl v sobě všechno, co já mám ráda - pošmournou Anglii, potažmo anglický venkov, který má svou nezaměnitelnou atmosféru, sympatické hlavní hrdiny a v neposlední řadě stará rodinná tajemství, jejichž odhalování bylo pro mě místy velmi překvapivé. Osud Oliviiny rodiny je úzce spjat s Indií a v určité fázi jsem byla hodně překvapená, co vše Olivie odhalila v minulosti rodu. A rozhodně to nebyly vždy pouze příjemné záležitosti, ba právě naopak. Máte-li rádi všechno výše zmíněné, rozhodně vám knihu doporučuji.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
„Nečekaně získaný šlechtický titul, anglické panství a zamlčená rodinná historie. „ Toto se dočtete na obálce…
Pro mě jako milovnici rodinných románů, musím přiznat, že mě už jen tato malinká zmínka neskutečně na čtení navnadila.
Olivie je ze San franciska, Američanka každým coulem… je redaktorkou ve slavném časopise Slepice nebo vejce. Vede úspěšný, ale obyčejný život. Její maminka, také žila v Americe, ale má anglické kořeny. Vše se však rychle změní… po smrti matky se Olivie dozví, že zdědila staré rozpadající se venkovské panství Rosemere. Nemá vůbec tušení o šlechtickém původu své maminky a ani o okolnostech, proč její matka kdysi dávno opustila Anglii.
A co teď? Co bylo dřív? Vejce nebo slepice? (Pokus o vtip) MÁ PANSTVÍ PRODAT NEBO OPRAVIT?
Moc se mi líbilo prostředí, do kterého je příběh zasazen. Autorka má neskutečný dar, krásně popisuje panství, zahrady, restaurace, ale i jídlo – máte pocit jako by, jste se tam přenesli a zažívali příběh spolu s Olivií. Milovala jsem to prostředí, ale i hlavní hrdiny. Moc mě potěšilo, když se v knize objevil kocourek, který hlídal panství – to jsem se rozplývala blahem a vrněla jsem spokojeně s ním …
Velmi mě bavilo odkrývat rodinné tajemství… Myslím, že kniha mohla být klidně o 200 stran delší – mám docela hodně otázek, které autorka ponechala ve vzduchu …Určitě by knize slušel i epilog nebo pár kapitol navíc, kde by nám autorka dovyprávěla nakousnuté příběhy.
I přes tuto malinkou výtku, knihu určitě doporučuji, je to příjemné odpočinkové čtení pro milovnice těchto příběhů. Užívala jsem si každou stránku a nechtěla jsem, aby někdy příběh skončil…
Když se Olivie Shawová dozví, že po své matce zdědila panství Rosemere v daleké Anglii, je to pro ni velký šok. Přesto se rozhodne, že se tam vydá, aby zjistila, kde má své kořeny.
Panství je dost zanedbané a ona si stále není jistá, zda má vůbec cenu ho zachraňovat nebo se na vše vykašlat a prodat to. Jenže...
Její zesnulá matka ji znala dobře a tak pro ni přichystala honbu za pokladem. Díky tomu Olivie pomalu objevuje své pravé já a i přes překážky, které se hrnou ze všech stran, nakonec nalézá to, po čem toužila nejvíc.
Letní novinka z Metafory je krásná a uklidňující. Před námi se otvírá pohled na anglický venkov s typickým deštivým počasím. Záchrana starého sídla se zdá nemožná, ale s pomocí přátel a pořadu o záchraně starých sídel, je vše na dobré cestě. Odhalíme pár starých kostlivců z minulosti, ale to k příběhu prostě patří.
Já si užila každičkou stránku a hýčkala si okamžiky strávené s ní. Byl v ní klid, pohoda a uklidnění. Jako bych sama procházela starými zarostlými cestami po panství, objevovala zarostlé záhony růží a potkávala pávy, kteří se schovávali v lesích kolem.
Příběh jako takový byl dle očekávání. Nechyběla láska, přátelství, ale smutek. Vše bylo servírované tak akorát. Nic nebylo přeslazené, nebo překombinované. Prostě pohodové čtení na konec léta.
Jak se dědí tajemství je jedním z těch titulů, který vás zahřeje u srdce. Atmosféra příběhu mě ihned vtáhla a prostředí anglického venkova jsem si užívala. Hlavní hrdinka je velmi sympatická, a až na její neustálé komentáře týkající se věkového rozdílu mezi ní a Samirem jsem si čas s ní strávený užívala. Autorčin styl psaní je poutavý a dějová linka týkající se rodinného tajemství byla zajímavá a neotřelá. Dle mého názoru si v knize každý najde něco, co jej zaujme. Mně se velmi líbila cesta hlavní hrdinky za smířením se s matčinou smrtí a také romantická linka, jež zde byla velmi přirozená a nenucená. Za sebe titul můžu jen vřele doporučit.
Tak tohle bylo jako hojivý balzám na duši. Nádherný a neuvěřitelně čtivý příběh starého panství, pátrání po rodinném tajemství a samozřejmě lásce. Užila jsem si čtení na 100%!
Olivie, žije v San Francisku a píše pro světoznámý časopis články a recenze o jídle. Po smrti své milované matky , která byla věhlasnou malířkou obrazů, zjistí, že je dědičkou starého anglického panství a s tím spjeného šlechtického titulu hraběnky. O tom, že její matka pochází z Anglie věděla, ale doposud si myslela, že matka odešla z nějakého malého průmyslového města, proto je zmatená tím, že se tak důleživou věc dozvídá, jako by náhodou, až po její smrti. Proč se o tom matka nikdy nezmínila?
Olivie se vydává na anglický venkov, plánuje vyřídit všechny nutné formality , podívat se jak její dědictví vypadá a vrátit se do Ameriky. Když však na své dechberoucí panství vstoupí zjistí, že se zanedbaný dům , zahrady a nejrůznější další části panství často objevovali na matčiných obrazech
Celý svůj život si myslela , že zahrady plné růží, hluboké lesy a rozlehlé pozemky jsou jen matčina fantazie.
Netuší, proč se jí o tom všem matka, s níž si byly tak blízké, nikdy nezmínila.
Olivie začíná zkoumat minulost vlastní rodiny a jejího starobylého sídla a postupně odhaluje celou pravdu o tom, proč matka z překrásného domova kdysi dávno odešla.
Olivie se ale musí hlavně rozhodnout, jaká budoucnost čeká panství i ji samotnou. Olivie se sice pokouší panství zachránit, ale je v tak špatném stavu, že je to velice obtížné, Olivie nemá dost finančních prostředků ani invence. I když se najdou lidé,kteří ji pomáhají je zde i dost takových, kteří mají své osobní důvody ji od záchrany panství zrazovat.
A co její život v Americe?
Od autorky už jsem četla knížku Když jsme ještě věřily na mořské víly a ta se mi moc líbila. Přesto si myslím, že tato kniha je daleko věší pohlazení po duši, není vůbec depresivní a bude se určitě líbit širšímu okruhu čtenářek. Příběh vás pohltí od první stránky, budete s Olivií na stejné vlně budete jí fandit a prožívat její boj o záchtanu panství její hledání minulosti a nalézání samy sebe. Z příběhu na vás dýchne atmosféra deštivého anglického venkova spojená s jemným nádechem Indie se kterou byla rodina spojena. Dávná tajemství vás určitě překvapí protože autorka nekopíruje žádné již tolikrát popsané scénáře, ale má svůj vlastní styl, který umí podat velice poutavě.
Podpatky v knihách - Tahle knížka byla pohlazením po duši. Krásný příběh, který mě pohltil od první stránky. Olivie mi byla sympatická, protože nebyla už úplně nejmladší a také ani nejhubenější :) Je zde nádherná atmosféra anglického venkova a neustálý déšť mě hezky navnadil na podzim a čaj s mlékem.
Starý dům, který skrývá hodně temná tajemství a stejně tak zahrada plná růží, jídlo, Indie, s kterou jsou spjatí bývalí obyvatelé panství a také láska. Tohle všechno tvoří báječný koktejl, krásný hřejivý příběh, který nechcete, aby skončil
Štítky knihy
pro ženy dědictví anglický venkov gastronomie společenské romány nový začátek rodinná tajemstvíAutorovy další knížky
| 2021 |  Když jsme ještě věřily na mořské víly |
| 2021 | Jak se dědí tajemství |
| 2013 | Spodní proudy / Jabloňový sad / Vypůjčený čas / Jak upéct dokonalý život |
Krásný příběh o síle lásky, naděje a odvahy na pozadí anglického venkova a panství Rosemere. Nápad s nečekaným zděděním panství se mi hodně líbí, stejně tak prostředí i hlavní hrdinka, která mi byla velmi sympatická. Popisy budovy, jídla, městečka a jeho obyvatel jsou velmi dobře zvládnutí.
Co mě mrzí je, že se v knize objevilo jen málo popisů rekonstruování a pátrání v minulosti. Očekávala jsem, že právě pátrání v minulosti bude hlavní částí příběhu... I přes toto malé zklamání jsem ale velmi spokojená. Autorčin styl psaní je velmi poutavý a příjemný a kniha se tak čte téměř sama.