Jak se dělá chalupa
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371342/bmid_jak-se-dela-chalupa-UMU-371342.png
4
172
172
Abyste tomu rozuměli: tato knížka není návodem, nýbrž přiznáním jak se dělá chalupa, když na to člověk nemá ani průpravu, ani znalosti, ani ruce nadané vrozenou obratností, a pokouší se to všechno překlenout nadšením, vírou a láskou. Kdybyste toto upozornění přehlédli, mohli byste se svou chalupou špatně skončit, třebaže začínáte velice dobře — vyhledáváním odborné literatury a touhou po sebevzdělání. Tahle knížka není ani tak odborná, jako spíš upřímná. Vznikala v letech, kdy se začala zdvihat mocná vlna chalupářství. V letech, kdy lidé jako by se rozkročili přes několik století najednou: zrozeni ve století dvacátém stojí jednou nohou v kosmickém, dvacátém prvním století, zatímco tou druhou, chalupnickou nohou, se opírají o devatenáctý či ještě dřívější věk doškových a šindelových střech svých pradědů. Od pondělního rána do pátečního odpoledne stojí za pultem, u elektronkových počítačů, soustruhů, řídicích pák či registratur a v pátečním podvečeru — obtěžkáni nevídaným množstvím převelkých a nesourodých zavazadel — navracejí se do časů F. L. Veka, M. D. Rettigové či rychtáře Vaváka. Jenomže se nepřevlékají za F. L. Věka, nýbrž do zednického, zahradnického či jinak hastrošovitého oblečení a až do nedělního podvečera zakoušejí dobrodružství, hrdinství, útrapy i velkolepost fyzické práce. Chci jim — spolu s Vladimírem Renčínem — vzdát touto knížkou alespoň drobný dík. Za to, že po těch sobotách a nedělích zachránili více chalup, než kolik jich je ve všech evropských skansenech. Za to, že se upřímně a bez proklamací naučili ctít a obdivovat práci lidských rukou. A že se naučili v tichých stěnách svých staronových stavení ani ne tak odpočívat, jako spíš přemýšlet. Kdyby se naučili jenom tohle, byl by to dostatečný důvod, abychom my dva sedli ke svým stolům a připravili jim s nesmělým, ale vděčným srdcem tyto stránky. Už proto, že jsme jedněmi z nich.... celý text
Přidat komentář
Knížky Františka Nepila by se měly vydávat v lékárně na recept. Při jejich čtení člověk zažívá podobné pocity, jako když se po úmorném dni ponoříte do vonné koupele, jako když sedíte v lese na pařezu a pozorujete veverku jak louská šišku, jako když vyprávíte dítěti pohádku a ono slastně usíná...
Je to prostě lék, je to balzám a pohlazení na duši.
SPOILER!
Jako člověk žijící na vesnici jsem nikdy nepocítil touhu ani potřebu zakoupit si chalupu či chatu. Ale jako příznivec knih mistra Nepila jsem se na čtení moc těšil. Kniha je rozdělena do tří okruhů a projdeme v nich celé sebemrskačské (leč pro někoho žádoucí) martyrium. Od prvních pokusů o koupi rozpadající se chajdaloupky, přes stav, kdy to vypadá, že by mohlo být vše hotovo, až do období, kdy odchází do věčných lovišť sám chalupář.
Hned po přečtení několika kapitol se vám zřejmě bude zdát, že se pan spisovatel inspiroval seriálem Pat a Mat. Většinou jsou při všech úkonech překážky ve velikosti minimálně Sněžky.
Hodně jsem se bavil u kapitoly s názvem „Jak se stěhuje záchod“ (neboli klozet, kakáč či reterát). Kdo z vás měl ještě tu možnost poznat a používat pravou suchou kadibudku, jistě si vybaví několik drobných potíží s tím spojených. Jak v zimě, tak i v létě to má jedno společné, a to je, že se snažíte být rychle daleko od onoho místa úlevy. V zimě je tam totiž fakt kosa a v létě na vás občas jukne slepice nebo vás prožene dotěrný hmyz. A o odéru by se dal napsat román. František Nepil to popisuje následovně: „A taková vosa nebo co drnčí! To se všechno přímo chvěje a třese, a nejvíc ubohý, nemohoucí striptér potažený nevídaně zježenou husí kůží, jež mu strachem úplně přimrzá k otvoru, na který je toho času osudově připoután.“
Vtipné vyprávění o strastech chalupáře.Poslouchala jsem audioknihu namluvenou panem Nepilem.
Mám rád autora knih, i tato mě zaujala, své strasti vypisuje, tak jak si je představuje a nebo také prožil, napsáno s lehkým humorem
Miluji pana Nepila a jeho radost z prostých věcí a nádherný laskavý humor. Chybí mi.
díky výzvě nalezeno a po 25-ti letech znovu přečteno. pořád je to balzám na duši. a možná i díky tomu že dříve nebyly kutilské ráje, a co si člověk nevyrobil, tak neměl, tak měl F. Nepil více témat na psaní :) dneska v době ikea apod. by se mu hůře psalo. plus odcizení lidí.
jinak díky hlasu F. Nepila jsou jeho knihy jedny z mála, kde by se mohlo odpustit čtení a audioknihy nejsou slabá náhražka :)
Tato knížka je lék na dnešní hektickou dobu.Zastavte se a pobavte se. F. Nepil nezklame
Četla jsem manželovi, když měl po operaci oka, úraz byl způsobený na chalupě - roubence, když ji předělával. Hodně jsme se nasmáli :-D V knížce se najde každý majitel chalupy :-)
Po letech jsem opět sáhla ve své knihovně po této malé útlé knížečce a opět jsem s panem Nepilem strávila pár pěkných chvil.
František Nepil píše tak krásné a milé knihy, že už jsem většinu jeho knih četla několikrát a vím, že se k nim ještě vrátím.
Poetická kniha/jako jsou ostatně všechny Nepilovy knihy/, kniha která mne utvrzuje v tom, že čeština je nejkrásnější jazyk na světě!
Jak ráda jsem si připomněla humor FN. Je tak český a jedinečný. Knížku jsem četla poprvé v době jejího 1. vydání (doma mám to z r. 1993, rozšířené). Není to čtení jen o chalupaření, ale také o životě na venkově (dříve a v nedávné době), o zahradničení, o řemeslech a hlavně o lidech. A ať píše autor o sobě nebo o jiných, dává co proto různým lidským slabostem a chybám (a krásně nepilovsky přehání). Stejně ale dokáže vyzdvihnout sílu dobrého slova, sounáležitosti a klaní se různým dovednostem, těm často skromným a zdánlivě obyčejným lidem, které jistě všechny sám potkal. Skvostné jsou kapitoly o malování, stěhování, elektrikářská kapitola, no, vlastně celá knížka, až po tu poslední, nebeskou kapitolu. Knížka mi připomněla moje prázdniny u babičky, tátovu dílnu, vlastní zahradnické a kutilské omyly a taky třeba film Na samotě u lesa. Knížka na noční stolek a vtipná oslava češtiny pro každého.
Domeček vlastníme cca 6 let, který postupně opravujeme a v mnoha případech mi knížka mluvila z duše. Téměř permanentní úsměv na rtech, pobavila, pohladila na duši. František nepil má krásné knihy.
Knížka ze života, u které se člověk zasměje.
Dost kutilů, chalupářů i lidí bydlících hlavně ve starších domcích se v ní najde.
Příjemné čtení.
Tuto knížku jsem si nejdříve půjčila v knihovně a zalíbila se mi natolik, že jsem si ji posléze i koupila. Mám ráda chalupy a staré domky, rozhodně mi starosti, které se popisují v knížce nejsou cizí, je to opravdu ze života, přitom se knížka dobře čte, je vtipná, mám ráda toto téma, člověk si také řekne, že není jediný, kdo má podobné starosti - i radosti. Četla jsem také už dřív knížku "Všechny mé domovy" od Ivanky Deváté, to je taky o bydlení, hodně o stěhování atd., taky je to vtipně psané a ze života, ta je - řekla bych více pro ženy. "Jak se dělá chalupa" je určitě pro muže a pro ženy také. Knížku doporučuji všem chalupářům, kutilům, majitelům starých domků a taky všem, co mají rádi humor a knížky Františka Nepila. Osobně se mi tato knížka hodně líbí a obecně ji mohu doporučit každému.
Díky panu Nepilovi je můj svět zase o něco veselejší. Doporučuji pro pobavení všem zahrádkářům a domácím kutilům.
Tohle je moje první knižní setkání s Františkem Nepilem. Znal jsem ho samozřejmě Z domečku u tří koťátek a různých vyprávění. Jak se dělá chalupa je soubor zábavných povídek na téma chalupaření. Z textů je vidět, že Nepil je zkušený spisovatel, různě si hraje se slovy a podobně. Nějak mě ale celá sbírka nebavila. Skoro v každé Nepil vyjmenovává kupu věcí, které je potřeba sehnat, zařídit, popisuje, jak co funguje, proč mu to nefunguje. Vyjmenovává dlouhé seznamy např. stromů, ptáků, nebo stavebních materiálů. Trochu mi to připomínalo Karla Čapka. Text se tak natáhne, čtenář se dozví mnoho nových pojmů, ale z mého pohledu se děj zpomalí a rozvláční. Tohle může bavit v jedné nebo dvou povídkách, když ale autor pořád něco vyjmenovává, prakticky v každé povídce, tak mě osobně to už prostě nudilo. Může to fungovat, jako odstrašující ukázka, pro někoho, kdo si chce koupit chatu, nebo příklad co všechno musí udělat, ale se zábavností, kterou bych od takové odpočinkové četby čekal, to nemá nic společného.
Tuto knížku jsem objevila při vyklízení knihovny. Dlouho mě nic tak dokonale nerozesmálo, jak tato knížka.
Štítky knihy
humor česká literatura řemesla venkov chalupy a chaty kutilství chalupaření laskavost
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Naprosto nepoplatne dnesni dobe. I kdyz trochu vtipne.