Jak se dělá chalupa
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371342/bmid_jak-se-dela-chalupa-UMU-371342.png
4
172
172
Abyste tomu rozuměli: tato knížka není návodem, nýbrž přiznáním jak se dělá chalupa, když na to člověk nemá ani průpravu, ani znalosti, ani ruce nadané vrozenou obratností, a pokouší se to všechno překlenout nadšením, vírou a láskou. Kdybyste toto upozornění přehlédli, mohli byste se svou chalupou špatně skončit, třebaže začínáte velice dobře — vyhledáváním odborné literatury a touhou po sebevzdělání. Tahle knížka není ani tak odborná, jako spíš upřímná. Vznikala v letech, kdy se začala zdvihat mocná vlna chalupářství. V letech, kdy lidé jako by se rozkročili přes několik století najednou: zrozeni ve století dvacátém stojí jednou nohou v kosmickém, dvacátém prvním století, zatímco tou druhou, chalupnickou nohou, se opírají o devatenáctý či ještě dřívější věk doškových a šindelových střech svých pradědů. Od pondělního rána do pátečního odpoledne stojí za pultem, u elektronkových počítačů, soustruhů, řídicích pák či registratur a v pátečním podvečeru — obtěžkáni nevídaným množstvím převelkých a nesourodých zavazadel — navracejí se do časů F. L. Veka, M. D. Rettigové či rychtáře Vaváka. Jenomže se nepřevlékají za F. L. Věka, nýbrž do zednického, zahradnického či jinak hastrošovitého oblečení a až do nedělního podvečera zakoušejí dobrodružství, hrdinství, útrapy i velkolepost fyzické práce. Chci jim — spolu s Vladimírem Renčínem — vzdát touto knížkou alespoň drobný dík. Za to, že po těch sobotách a nedělích zachránili více chalup, než kolik jich je ve všech evropských skansenech. Za to, že se upřímně a bez proklamací naučili ctít a obdivovat práci lidských rukou. A že se naučili v tichých stěnách svých staronových stavení ani ne tak odpočívat, jako spíš přemýšlet. Kdyby se naučili jenom tohle, byl by to dostatečný důvod, abychom my dva sedli ke svým stolům a připravili jim s nesmělým, ale vděčným srdcem tyto stránky. Už proto, že jsme jedněmi z nich.... celý text
Přidat komentář
Mno, nevím... Samozřejmě jsem dobu reálného socíku zažila na vlastní kůži, samozřejmě znám spoustu "samo-domo" kutilů, ale tedy tohle je opravdu kniha, která mi nesedla. Něco tak sexistického jsem dlouho nepotkala.
Všechny ženské jsou hloupé pipiny, raději před nimi budeme všechno tajit, protože by nic nechápaly. Žádná ženská taky nic neumí a ničemu nerozumí, tak je nejjednodušší přivázat je doma k plotně. Řetězem.
Ano, předchozí odstavec jsem myslela jako nadsázku, povětšinou tam tyto věci vyčtete totiž jen mezi řádky, ale tento pocit z knihy si pamatuji i 4 roky po jejím dočtení. Smutné...
Knihu mi v mých 9. letech dala na čtení babička o letních prázdninách , už tehdy jsem jí četla jedním dechem. Kouzelné příběhy ze života okolo létání chalupy.
Skvělý osobitý jazyk a humor Františka Nepila jako bych ho slyšela vyprávět. Při čtení jsem se potutelně usmívala a občas i smála nahlas. Podobné kutily mám doma rovnou dva - dědu a moji maminku. Takže většinu situací jsem zažila a dodnes zažívám na dědově zahradě, dílně i v domě…babička lamentuje úplně stejně jako chalupníkova žena. Děda, vychován v dobách kdy nic nebylo k sehnání, si chce zásadně vše opravovat sám. Někdy se mu daří, někdy ne…mamka nadšení zdědila po něm. Nejvíc legrace je, když se do něčeho pustí ti dva společně.
Krásná čeština, laskavé a vtipné postřehy ze života začínajících chatařů a chalupářů, kdy se toho víc nepovede, než povede. Jedna hvězda dolů, bohužel jsem se místy i nudila (třeba popis odrůd a jejich jmen mě vůbec nebavil).
Františka Nepila, považuji za klenot českého jazyka a humoru. Jeho knížky - povídky jsou půvabné, laskavé, přínosné, vymazlené nádhernou - vytříbenou češtinou.
Jak se dělá chalupa, patří k mým nejoblíbenějším jak v poslechové, tak i v písemné formě.
Tak trochu se s nadsázkou domnívám, že na základě této knížky a jí podobné..., měl Přemek Podlaha v neděli v Receptáři..., v řadě domácností..., před obrazovkou dost narváno... ; )
Můj milovaný František Nepil... Milovala jsem jeho krátká vyprávění v rozhlase.
Tentokrát mě jeho sugestivní dílko uvedlo do stavu, kdy jsem v takřka smrtelných vedrech měla potřebu zahradničit a budovat alespoň na balkoně.
Poučení - ač Nepil, tak nakažlivý :-D
Tak nádherně popsaná realita reálného socialismu s jeho nedostatky a nádherně popsaný homo chalupnicus. Kdo neprožil, možná těžko chápe, co musel takový človíček všechno podnikat. Ale s nádhernou češtinou a humorem, který čerpá ze života, je to kniha k oddechnutí od současných problémů k nezaplacení.
Úžasná knížka. František Nepil a jeho čeština je něco kouzelného i tu nejobyčejnější věc dokáže podat takovým způsobem, že člověk jenom zírá, jeho slovní zásoba, slovní obraty a druh vyjadřování je natolik jedinečný, že to málokdo překoná. A přesto je to psané lidově a srozumitelně pro normálního člověka. Někdy jsem si u té knihy říkal, "On snad byl u nás doma?".
Příjemné a oddychové čtení. Autor nám s humorem sobě vlastním líčí radosti a strasti českého chalupáře. Milé, úsměvné.
Svůj žánr to skvěle splňuje, smál jsem se furt, každý vtip se dá dopředu odhadnout, ale jak to napíše Nepil tak to dostane každého, i mého učitele na Zeměpis (a to je co říct ) Dávám 5 hvězd.
Dále zde máme slovní zásobu: k tomu nemám co říct, každý kdo zná Františka Nepila tak ví, 5 hvězd.
Jednotlivý kapitoly: Každá nová kapitola má svůj příběh, svůj vtip a srovnaní venkova a města. Kromě jedné kapitoly, jsem zbytek hltal nadšením, 5 hvězd.
Způsob psaní: Nepil píše, mile a upřímně používá své zdrobněliny a někdy si tak vymyslí slovo. Někteří autoři píší hloupě, jiní anarchisticky, a někdy objevím takové texty, jenž se mi točí hlava co s tím chtěl vyjádřit, ale Nepil píše Lidově, jak bych to já řekl, není tam žádná přetvářka v poetiku, ale jeden problém je v jeho lidovém psaní to že používá Pražské V např. von dávám 4 hvězdy.
Slova na závěr, autor nabízí motivaci i demotivaci pro chalupářství.
V kapitole o malování jsem se smála tak, až jsem si z toho prdla... Nepil má neskutečný hlody a ve spojení s jeho hlasem to je prostě dokonalost.
Pohodová oddychovka s nadčasovými popisy toho, jak to vypadá, když člověk dělá něco, co neumí, nebo když se setká s úřady. Přestože knížka vyšla před skoro čtyřiceti lety, dokázal Nepil přesně vystihnout lidské (amatérské) konání. Jelikož jsem chatař, který si na baráčku co chvíli něco doprasí a pak si to pochvaluje, tak jsem si knížku velmi užil. Tři hvězdy dávám za závěr knížky, protože kniha neskončí, ale prostě přestane...
František Nepil pro mě představuje obrovský problém, nedokážu jeho úžasné knížky číst, aniž bych je v duchu nečetl jeho nezapomenutelným hlasem, intonací a tempem - mám prostě stále pocit, jako by mi je předčítal do ouška… Mám proto i pocit, že bych měl číst vždycky jen jednu kapitolku každou neděli ráno a to je u tak báječně laskavé knihy jako je třeba Lipová Alej opravdu těžké.
Naštěstí Jak se děla chalupa je trošku odlišná – je „Nepilovsky“ laskavá a hravá, kouzlí se slovy, významy i skladbou a samozřejmě mistrovským vyprávěním ukazuje každodenní starosti v novém světle, hledá a nachází zajímavé a úchvatné věci i v tom nejobyčejnějším, ale je zároveň maličko méně lyrická než je obvyklé. O to více je v ní zábavy a humoru, jak slovního tak i faktického.
Je škoda, i když ve skutečnosti je to skvělé, že nejmladší generace spoustu věcí již nepochopí, protože svět, který se v knize zobrazuje, dnes již z velké části zanikl. Velká většina problémů z knihy je dnes již minulostí a kniha z velké části již není úplně aktuální. Mnoho mladších čtenářů ji proto nemusí hodnotit tak vysoko.
Pokud máte rádi Františka Nepila, krásu slova, Češtinu, laskavý humor, vidíte neobyčejné v každodenním, nebo jste před třiceti lety něco stavěli, pak tuto knihu budete pravděpodobně milovat a opravdu stojí za to jí přečíst a občas se k ní vrátit. Ani po opakovaném přečtení neztrácí nic ze své krásy.
(a pokud to chcete mít s veškerou parádou, pokuste se sehnat vydání s ilustracemi Miloslava Jágra)
Milé povídání o strastech ze života chalupářů a kutilů. Spousta vtipných postřehů a krásná čeština. Velmi příjemné odpočinkové čtení.
Uspokojivé.
Štítky knihy
humor česká literatura řemesla venkov chalupy a chaty kutilství chalupaření laskavost
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Pohladí po duši