Jak se dělá zoo
Petr Fejk
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462348/jak-se-dela-zooUtpweB-WoH-.jpg
5
109
109
Kniha vzpomínek bývalého ředitele Zoo Praha. Vyprávění o těžkých začátcích, o povodni a o tom, jak se ze staré zoo stala jedna z 10 nejlepších na světě. Kniha je jiná než běžná produkce tohoto žánru. Nejde v ní jen o veselé historky se zvířaty. Je to přímý, nezkreslený pohled do útrob zoo a boje za její kvalitu. Včetně odvrácených stránek jejího provozu a chovu zvířat v zajetí. Přitom podaný velmi čtivou a přístupnou formou, s nespornými literárními kvalitami.... celý text
Přidat komentář
Nechci toto hodnotit počtem hvězdiček. Někdo níže píše, že je to škoda, že kniha nemá více stran....mě by více stran asi už umořilo.... Beseda s panem Fejkem byla moc hezká, kniha tak napůl. Příběhy se zvířaty, začátky, povodeň....vše jsem hltala a bylo to nové a přínosné. Ale pak to pozadí, ty ,,klacky,, pod nohy co kdo házel, kdo škodil a nerespektoval ho, celý svět byl nespravedlivý a proti.....i když to tak bylo, v knize se mi o tom četlo špatně a nebavilo mě to....bohužel, tak to je.
Je až neuvěřitelné, co pan Fejk za několik málo let dokázal, když spodní část ZOO spláchla voda při povodních.
Autor má při psaní lehkou ruku, je vidět, že čeština mu není cizí. Oceňuji jemný smysl pro humor, několik historek mě opravdu pobavilo.
Ke knize jsem se dostala na základě čtenářské výzvy a rozhodně nelituji. Vůbec jsem netušila, jaké úsilí stálo za vybudováním této ZOO. Pamatuji si již ZOO v době rozkvětu a na výslunní. To co dnes bereme v ZOO jako samozřejmosti, bylo mnohdy velmi tvrdě vybojováno.
Při popisování zážitků z povodní se mi hrnuly slzy do očí. Velmi poutavě a krásně sepsaná zpověď ředitele ZOO.
Chtělo by se říct, že v Čechách se úspěch neodpouští a rychle se na něj zapomíná a konec kariéry ředitele to jen potvrzuje.
Všimli jste si, jak krásně je ta kniha napsána? Myslím především krásně jako gramaticky správně, bez překlepů a hrubek (no, kromě jedné) - tedy alespoň v mém vydání, které mi hrdě zůstane v knihovně.
Moc se mi líbil i obsah jako takový. I když někdy smutný nebo jakkoliv jinak hrozný. Tak to ale prostě někdy je, no....
Každopádně smekám před panem Fejkem a klaním se mu - co vše dokázal, co vše dokázal přežít a zvládnout a také jak úžasně svou knihu napsal.
Moje velké, obrovské díky a knihu si nechávám jako vzácný kousek téměř absolutně dokonalé gramatiky.
Já si vlastně pamatuji ZOO pouze jako tu 7.nejlepší na světě. Co tomu předcházelo si nevybavuji, ač jako malá jsme s rodiči do ZOO občas zašli.
Co pan Fejk dokázal je neuvěřitelné a to jak se dokázala ZOO zvednout po povodni bylo neskutečné. Tenkrát ještě v podstatě dítě školou povinné si vybavuji srdceryvné záběry Gastona a Kádira.
Pro mě dnešní pojetí je trochu Disneyland, ale chápu, že pro většinu lidí to není o tichém rozjímání nad pasoucími se slony, ale i o zážitku z hřiště a doprovodného programu. Co si budeme, kdyby to nebylo, nejsou peníze a ani tak atraktivní a jistě vhodné výběhy pro zvířata.
Syn ZOO miluje a to především kvůli anakondám :D
Mile mě překvapila scénka s Paroubkem a nemile zaskočil pan Bobek.
Perfektne spracovaný a podaný skutočný príbeh bývalého riaditeľa pražskej zoo, ktorý vybudoval zo zastaralej zoo jednu z najkrajších na svete. Opisuje úskalia sprevádzajúce jeho nástup, rôzne problémy managementu a práce s ľudmi, rekonštrukcie a modernizácie pavilónov, budovania expozíc, starostlivosti o jednotlivé druhy zvierat a približuje, čo všetko táto práca obnáša. Kniha je plná autentických príhod, pri ktorých som sa strašne nasmiala, ale aj ukapla slzu pri opisoch evakuácie počas veľkej záplavy, ktorá postihla zoo v roku 2002.
Zvolila som audioknihu a bolo to super rozhodnutie - je nahovorená autorom osobne, takže zážitku dodáva osobnejší ráz.
Vlastně jeden z nejlepších dobrodružných příběhů, co jsem kdy četla. Zejména se to týká první poloviny knihy. Jak přibývaly stránky přibývalo i zahořklosti a nejsem si jistá, jestli to bylo až v takové míře nutné. Na druhou stranu je to osobní zpověď autora, jeho vzpomínky, jeho verze příběhu. Co musím vyzdvihnout je opravdu krásná čeština, lehké pero, práce s napětím i humor. Fakt mě tohle čtení moc bavilo.
Krásná a zajímavá knížka o zákulisí pražské zoo.
Místy se četla jako detektivka, thriller nebo dokonce horor! Co musel pan Fejk přestát a co navzdory politikům a povodním dokázal, to je až neuvěřitelné.
Hned na úvod se sluší říct, že tato kniha v člověku jednoznačně rezonuje i dlouho po dočtení. Způsob, jakým Petr Fejk zachází s českým jazykem je u českých autorů ojedinělý a pro mě po mnoha odložených knihách i zcela osvěžující. Má velmi jemný cit pro gradaci příběhu, takže vás dokáže upoutat i přesto, že vás strasti vrcholného managementu ani zvířata v zoo vůbec nezajímají. Určitě se při čtení pobavíte i dojmete, rozhodně to ale není žádná prvoplánová ždímačka emocí. Petr Fejk používá jemný a inteligentní humor, řekla bych až cimrmanovského střihu. Ani dojmout se vás nesnaží patosem nebo lacinými vějičkami, jak to občas v knihách o zvířatech bývá, ale vyprávěním, které zní upřímně a věrohodně. Tak jako mám celý život ambivalentní vztah k zoo, měla jsem ovšem i při čtení této knihy trochu smíšené pocity. Kdybych ji měla připodobnit k jídlu, bude to nejspíše salát. Barevný, lákavý salát plný chutí, který vás baví od prvního sousta. Salát, který si celou dobu tak trochu šetříte, protože víte, že vám jednou dojde a na přidání už nebude. Čas od času ale narazíte na nějakou kyselou zelenou olivu, která zanechá divnou pachuť a celkový dojem vám tak trochu zkazí. V tom příběhu jsou podle mě těmi olivami osobní půtky autora s konkrétními lidmi s reálnými jmény. Pokud by to byla fikce, příliš se nad tím nepozastavíte. Prostě hlavní hrdina bojuje se zlem a lidskou hloupostí. Tohle je ovšem autobiografie. Čtenář nedostává žádný prostor pro vytvoření vlastního postoje, jelikož kdo je padouch, úplatkář nebo prospěchář je z vyprávění jasné a nedá se to rozporovat. Kniha není televizní debata, o tom žádná, přesto tam ovšem chybí ten náhled z druhé strany. Příběh vnímáte optikou autora, odsouzení odsouzených se zdá být nasnadě. Mezi velmi poutavými historkami z prostředí zoo tak narazíte na autorovu vlastní obhajobu, reakci na útočný článek, nebo osvětlování starých křivd a nedořešených konfliktů. Tu pachuť si s sebou pak nesete až do další kapitoly, kde vás ovšem autor opět strhne zpátky poutavými vzpomínkami. Jako největší přínos této knihy vnímám to, že vnesla světlo do našich vzpomínek na ničivou povodeň z roku 2002. Nebyla to ani tak ta živelná katastrofa, která nám způsobila šrámy na duši, jako spíš tehdejší novinářská práce, bulvární titulky a šokující fotografie. Pokud jste byli v té době také dítě, jako já, pravděpodobně se vám tyto události otiskly do paměti o to silněji. O co větší trauma, o to více nezodpovězených otázek. Petru Fejkovi se vyprávěním podařilo na většinu odpovědět a ty šrámy téměř zacelit. Kdyby nic jiného, za tohle má můj obdiv a poděkování. Jsem ráda, že do knihy nepoužil fotografie potápějících se zvířat ani zdevastované zoo, ačkoliv se to vlastně nabízelo. Že se jeho vyprávění nezvrtlo bulvárním způsobem, jak bývá u popisování dramatických událostí zvykem. Je dobře, že je na titulní straně jeho obličej, protože je to kniha více o něm než o zoo. Přesto jsem se z ní dozvěděla více zajímavých informací o zvířatech než na všech třech stupních vzdělávacího systému. Kniha si určitě zaslouží pozornost.
Tak to je senzace, vážení! Poslechla jsem audioknihu čtenou přímo panem Petrem Fejkem a asi jsem se zamilovala. U některých audioknih člověk těžko udrží pozornost, ale tady jsem hltala každé slovo a nemohla se dočkat další kapitoly. Kniha vás nenechá chladnými, tolik dobrodružství jak v tom zvířecím, tak i v tom lidském světě opravdu stojí za přečteni/poslech. Od začátku knihy posloucháte s otevřenou pusou, se slzou na krajíčku, ale i s naprostým znechucením. Autor je neskonale upřímný, až bych řekla, že by to u nás mohlo být nebezpečné. Jsem šťastná, že tu takoví lidé žijí a pracují, jen je škoda, že si jich v tu určitou dobu dostatečně nevážíme. Nebo že by se tu úspěch stále ještě neodpouštěl? Jděte do ní a jestli můžu, doporučuji audio.
Až nečekaně zajímavé - začátek se věnuje příchodu Petra Fejka do ZOO Praha, a je to jen tak mimochodem dokonalý popis nejen této samotné instituce, ale celé doby. Vrchol knihy ( i když poněkud předčasný) bylo pro mě vzpomínání na povodně.... Silné i dojemné.
Páni! Tak tohle bylo skvělé čtení! Respektive poslouchání, protože jsem si knihu koupila jako audio. A musím velmi velmi ocenit, že ji namluvil sám pan Fejk. Podle mého názoru by to u autobiografií ani jinak být nemělo, vždyť jen sám autor může dát do vyprávění tu správnou emoci, ten správný tón hlasu.
Vůbec jsem necekala, že mě příběh o pražské zoo až tak pohltí, ale poslouchala jsem s takovým zaujetím; od úplného začátku až do konce. V paměti už mi nejspíš navždy zůstane popis tamních otřesných podmínek v době Fejkova nástupu do vedení zoo, povodeň, kdy mi občas i slza ukápla a také životní osudy vybraných zvířecích hrdinů pražské zoo, jež vlastně při návštěvách zoo vídám. Spoustu informací jsem sdílela s rodinou a po dočtení mám obrovskou chuť si do zoo zajet.
Co se týče samotné osoby pana Fejka, slýchám na něj z okolí všelico. Někdo si ho chválí, někdo na něj nadává. Jeho autobiografie (stejně tak jako myslím i 99% knih tohoto žánru) vás nabádá orientovat se spíše k pozitivnímu smýšlení o autorovi, a i pokud se dopustí nějakých chyb, naservíruje vám všechny důvody k onomu jednání, ze svého úhlu pohledu, takže mu vlastně odpustíte všechno. Já vždycky říkám, že je potřeba vyslechnout obě strany, ale ve výsledku mi na tom v tomto případě až tak moc nezáleží. Pana Fejka si vážím za všechno, co pro zoo udělal a snad nikdo mu nemůže upřít zásluhy na tom, na jakou úroveň pražskou zoo pozvedl. Děkuji za tuto knihu, již nyní doporučuji dál.
Až mě překvapilo, jak moc mě tato knížka bavila. Při čtení jsem se přistihla, jak se culím, nebo jak mám na krajíčku, když jsem četla tu část o povodni. V době ředitelování pana Fejka jsem měla malé děti a v ZOO jsme byli snad každý týden, měli jsme zaplacené roční vstupné. Všechny ty změny, co se tam v té době staly, z toho všeho byl cítit ten náboj tohoto pána, ta chuť dělat věci naplno, ta tvořivost. Cítila jsem ji i při čtení té knížky. Překvapilo mě, jak otevřeně v knížce mluví o lidech, o zaměstnancích, o komunálních politicích, nebojí se uvést jména.
Výborně se to četlo, spousta zajímavých příběhů a situací. Nevidím do toho, co se dělo v ZOO mezi lidmi, ale za mne v době pana Fejka se ZOO pozvedla a byla radost tam chodit.
Jo a abych nezapomněla - obsahuje úžasné ilustrace
Jen pro pořádek:
Pan Fejk se chlubí, že vyhrál v roce 1997 konkurz na ředitele Zoo Praha. Pravdou je, že byl komisí určen co vítěz výběrového řízení, ale jak mohl zvítězit, když de jure neměl být vůbec k řízení přijat, protože nesplňoval základní kvalifikační požadavky! Celé to řízení bylo tedy jen kamufláž.
Jeho "lásku" ke zvířatům nejlépe vystihuje heslo, jež opakovaně vtloukal do hlav zaměstnanců na schůzích: "Uvědomte si laskavě, že tu nejste kvůli zvířatům, ale kvůli lidem!"
*Pražská zoo pro mě byla podobnou ukázkou lidské pýchy .. o to absurdnější, že má v popisu práce živé tvory chránit ..tady se po stovkách zavírali pod zámek a nic víc . Ve mě to vzbuzovalo lítost a potřebu chránit zvířata před zoo. *
Ani já si nejsem jistá jestli zoo miluju pro tu pestrost exotických zvířat pěkně zblízka a nebo nesnáším, protože si pamatuju držení v klecích a apatii.
Pan Fejk se stal ředitelem pražské zoo v druhé polovině devadesátek.Nezkušen, ale s obrovskou vůlí něco změnit.
Kniha popisuje jeho těžké začátky, čistku zoo včetně té personální, kde ruka ruku myla a všem bylo dobře - krom zvířat.
Vypráví o vzniku nových obydlí metodou pokus/omyl, o byrokratických a politických nástrahách a vše prokládá historkami a zajímavostmi ze světa zvířat.
V momentě, kdy je zoo na špici, návštěvnost je rekordní přichází nejsmutnější kapitola knihy i zoo - povodně v srpnu 2002. Celý národ a i já si pamatuju osudy lachtana Gastona, hrochů Lentilky a Slávka nebo slona Kadiry. Číst je po letech znova je stejně bolavé, o to víc, že audiokniha, kterou jsem "četla" a můžu jen doporučit, je namluvená samotným autorem. Ta bezradnost je v hlase cítit i po letech, stejně tak jiné emoce v dalších kapitolách.
Sympatické je, že se autor nebál zveřejnit své subjektivní názory, nebál se postavit si hlavu, a nebál se jmenovitě vyjmenovat ty, kterým patří velké díky, ale i ty, kteří házeli klacky pod nohy, včetně zastupitelů magistrátu.
A i když jsou možná poslední dvě kapitoly přebytečné a někdo píše, že se autor rád chválí.. Vždyť má za co! Dokázal udělat obrovský kus práce a právě díky p. Fejkovi je zoo tam kde je, mezi top zahradami na světě.
Jsem člověk, který miluje zoologické zahrady. Hezkou řádku jsem jich už navštívila a myslím, že můžu potvrdit, že Praha má opravdu jednu z nejhezčích.
A ať současný pan ředitel udržuje zoo stále ve světové špičce, ten první krok musel udělat někdo jiný. A v tomto případě to byl p. Fejk.
Kniha popisuje prakticky vše. Od pořizování zvířat, přes práci a komunikaci se zaměstnanci tehdejší zahrady, s úřady, zejména s MHMP, až po záplavy v roce 2002.
Velmi sympatické na knize bylo také to, že se p. Fejk nebojí jmenovat lidi, kteří zahradě pomohli, nebo stáli na druhé straně, včetně pár informací o novém panu řediteli.
Za zmínku stojí i podrobnosti o záplavách, které zahradu postihly.
Občas se zasmějete, občas máte vztek a občas Vás chytá beznaděj.
Bohužel po přečtení knihy s největší pravděpodobností dojdete k názoru, že Vás to, co je v knize popisováno, ani moc nepřekvapuje.
Pokud si chcete přečíst jak vznikala tvář nové zoologické zahrady, určitě doporučuji.
Když tě nikdo nechválí, pochval se sám. O tom ta kniha prostě je. Ten chlap skočil do šťastné doby a manažersky se chopil zoo. Sám nerad přiznává, že bez pomoci Magistrátu by nezmohl nic. A to je realita.
Absolutně nejlepší kniha jakou jsem kdy četla. Jdu si ji dát hned znovu.
Miluju Zoo a vždy jsem byla trochu na vazkach, jak ze to je s tou prospesnosti pro zvířata. Pan Fejk vám vysvětlí úplně všechno, od transportu, přes krmení, cvičení, finance, fungování zoo jako systému, veterine, až po povodně. Na každé stránce se zasmejete a na každé stránce se dozvíte něco nového. To vám garantuji.
Jedním slovem úžasná! Přečetla jsem jí jedním dechem. Určitě doporučuji i autorské čtení. Autor sice přečte jen tři krátké ukázky, za to se člověk dozví další informace a prohlédne si fotky.
Jak se dělá zoo
Být hybatelem změny je nevděčná práce, velmi nevděčná. Nemusíte souznít s celkovým způsobem myšlení člověka, aby tohle včetně výsledku nestálo za přečtení. Spoustu věcí změnil a to obvykle k lepšímu.
Je dobré si připomenout, že se to v ZOO prostě nestalo jen tak, ikdyž by to bylo krásné. Za každou změnou je úsilí, které není vidět a nikdo ho neocení. Tady můžeme alespoň nahlédnout pod pokličku.