Jak se domluvit s kojencem a batoletem
Terezie Vasilovčík Šustová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49868/jak-se-domluvit-s-kojencem-a-batoletem-49868.jpg
4
37
37
Podtitul: Komunikujeme přirozenými znaky a gesty Také někdy nevíte, proč se váš maličký vzteká, co vlastně chce či co ho rozplakalo? Účinnou cestou, jak mu porozumět, může být právě systém znakování s miminky. Nabídněte vašemu dítěti, které ještě neumí vůbec nebo dobře mluvit, možnost, jak se s vámi dorozumět. Kniha přináší srozumitelný návod k tomu, jak rozvíjet přirozenou komunikaci malých dětí gesty a znaky.Autorka klade velký důraz nejen na odborné informace, ale zejména na praktické zkušenosti využití ověřeného komunikačního systému gesty a znaky v každodenním životě s dítětem raného věku. Součástí publikace je i slovník základních znaků.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, na pár stránkách bylo jednoduše popsané znakování s miminky. Měli jsme to spíš pro spestření, nakonec byly ale chvíle, kdy se to hodilo neskutečné, že se s tak malými dětmi dá domluvit!
O znakování jsem slyšela jen s doslechu, ale na doporučení jsem si zakoupila tuto knihu. Bohužel je znakování všeobecně vnímáno ne úplně dobře a spousta lidí si myslí, že se znakuje jen s hluchoněmými. Kniha Vám ukáže jen základy znakování, ale v podstatě aniž si to uvědomuje, tak s dětmi znakujeme. V knize není vyloženě návod, jak na to. Na systém si každý musí přijít sám - hlavně dítě. Každé dítě bude znakovat jinak a je jen na nás jestli to pochopíme. Na konci je takový základní "slovníček" znakování, kterým se můžete, ale nemusíte řídit. Znaků je v knize opravdu spoustu, myslím si, že se všechny ani nevyužijí.
Opravdu se mi líbila. Relativně stručně vysvětlena technika znakování + slovníček pro inspiraci. Doporučuji rodičům kojenců a batolat.
O znakování jsem slyšela již u starší dcery. U té jsem také chtěla začít znakovat, ale všichni mě odrazovali, že ji akorát naučím na znaky a nebude chtít pak mluvit. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem s ní znakovat nezačala, protože by ve mě momentálně šťoural červíček, že ve 3 a 1/4 letech nemluví a že je to jen kvůli mému potrhlému nápadu znakovat. Na druhou stranu mě to mrzí, protože tolik nedorozumnění, co jsme spolu měli... Teď u druhého dítka pomalu začínáme znakovat a jde to tak samo, protože starší mi dost pomáhá a spolu se učíme nové znaky. Starší se raduje, že ji konečně začínám pomalu chápat a já mám radost, že ji rozumím a pomáhá mi s vymýšlením zanků. Tuto knihu bych tedy doporučila všem, kteří jsou na vážkách, jestli jo nebo ne a budou mít argumenty, proč se znakováním začít. Škoda, že jsem ji přečetla až po narození druhého dítěte :)
Knížka krásně uvádí do problematiky znakování s malými dětmi. Vysvětluje výhody a úskalí, techniku vzniku znaků i pár pravidel k používání. Dokonce se objevuje několik referencí na vědeckou literaturu.
Vše je doplněno praktickými příběhy a fotkami ze života autorky (a jestli někomu přijde, že se vychloubá, tak si stačí odmyslet ten údaj o věku dcery).
Na konci je stručný slovníček několika znaků, které mohou sloužit jako inspirace pro vaše vlastní znakování.
Nejedná se o všeobjímající slovník (což by ani nemělo smysl) ani vyčerpávající poučení o vzniku, historii a technice. Jde o základní návod kdy, co, jak a proč.
Díky téhle knize jsem byla schopná domluvit se s dcerou, když ještě říkala jen máma a táta, nebo ani to ne. Opravdu to funguje a je krásné nakouknout malinkému dítěti do hlavy, když ještě neumí artikulovat slova.
Nesouhlasím zde s názory, že by měl být slovník širší. Je dostačující pro názornost. Snad má každý svou fantazii, aby si znaky vytvořil po svém, jak to vyhovuje jemu a jeho ratolesti.
Knížka posloužila jako inspirace, vysvětlila nenásilně co, jak a proč. Našla jsem tam i odpovědi na otázky oponentů této metody (že dítě pak bude určitě líné začínat mluvit, ap...)
Na jednu stranu mi také příliš nesedlo, jak autorka neustále píše o dovednostech své dcery (kdy jak a co). Ačkoli si myslím, že se rozhodně nejednalo o vychloubačný záměr, ale o záměr jakési názornosti.
Každopádně až budu kritizovat (ať už pozitivně či negativně) znakování, první se zamyslím, jak důsledná jsem u toho byla a s jakým entusiasmem k tomu přistoupilo naše maličké.
Pro seznámení s metodou přínosná kniha.
Nevím úplně jak tuto knihu ohodnotit. Asi jsem měla vysoká očekávání, nevím... Strašně jsem se na značkování s dcerkou těšila, ale tato kniha ne nakonec spíše odradila. Ano, příklady a ukázky ze života malé Dorotky jsou fajn, já ale měla pocit, že já a moje dcerka jsme zaostalé a neschopnd, když ve 12m teprve začínáme. Oproti tomu Dorotka měla slovní zásobu jako dospělý člověk. Ale to, přehráním. Spíš mi to přijde až neuvěřitelné či vychloubačné. Ale to je jen můj názor.
Za mě osobně stačilo dát teorii na pár stránek a více rozšířit seznam znaků.
Nicméně, kniha mi byla inspirací a začaly jsme s dcerkou po svém.
Autorka nikomu nic nevnucuje, nenabízí drahé kurzy znakování a netvrdí vám, že vaše dítě nebude dostatečně in, když znakování vynecháte. V podstatě vychází z přirozené tendence nás všech vytvářet znaky-gesta. Moc dobře se mi ale nečetla. Příliš mnoho pro mne zbytečné teorie, když jsem byla lačná po konkrétních znacích. Líbily se mi uváděné příklady přímo ze života spisovatelky a její dcerky Dorotky. Taky rozvedení více možných znaků pro předmět - ano, není jeden jediný správný znak. Samotná teorie by se dala shrnout do věty: Znaků by mělo být tak akorát, měly by být jednoduché, vycházet z potřeby a námětů dítěte. A zbylý prostor vyplnit náměty na provedení znaků, kterých je uvedeno trestuhodně málo a řada rozepsaných v textu (např. žirafa, rozbít, opravit) pak chybí ve "slovníčku" na konci. "Ve věku 17m už Dorotka u snídaně nebo u svačiny běžně konverzovala o tom, zda chce jogurt MERUŇKOVÝ, JAHODOVÝ nebo HRUŠKOVÝ či si dá pečivo s MÁSLEM, s MARMELÁDOU nebo se SÝREM, popřípadě jaký typ sušenek (PIŠKOTY, ZVÍŘÁTKA, BE-BE nebo ty VELKÉ)...". Což o to. Dorotka to zvládla, ale já si doposud lámu hlavu provedením. Celé to počtení mne inspirovalo hlavně k tomu na situace a předměty nahlížet ve znacích ("jak bych to asi znakovala?"). Teď vím, jak vůbec začít. I když autorka čerpá hlavně z vlastní zkušenosti, působí seriozně, důvěryhodně a fundovaně. K samotné metodě není příliš kritická. Hlavně bacha na přehnaná očekávání. Pokud dítě sabotuje, tak sabotuje.
Pěkná knížka, některé pasáže jsem přeskočila, protože mě nezajímaly. Začala jsem s dcerou znakovat (6měsíců) a myslím, že to nese kýžené výsledky. Neřídím se úplně knížkou, ta mě jen nakopla :-)
Jak se domluvit s kojencem a batoletem
Oceňuji, že někdo tomuto tématu v češtině věnoval knížku. Za sebe bohužel musím říct, že pro mě moc užitečná nebyla. Nedávala mi odpovědi na otázky, ktere mě zajímaly a odpovidala na to, co mě nezajímalo. Především mi v knize naprosto chybělo věnování se různým překážkám a nesnázím, které může rodič s dítětem při znakovani potkat (například dítě používá znak na jiné slovo, dítě používá jeden znak na více různých věcí, dítě si zcela přetvořilo znak, mám stále znakovat slovo pokud dítě uz znak umí? Atd. ). Ocenila bych víc příkladů toho, když se něco nedařilo a jak to autorka s dcerou vyřešily, než pouze příklady toho, jak se to dařilo. Na v podstatě všechno, s čím jsem si lamala hlavu mi knížka neodpověděla a musela jsem si odpověď nějak najít sama. Někomu možná sedne do toho, co hledá, pro me nesplnila to, co jsem od ni potřebovala.