Jak se lemur odnaučil šťourat v nose
Tereza Pařízková
Už jste někdy byli v zoo? A co přesně vám řekli u pokladny? Že si výměnou za zakoupenou vstupenku můžete prohlédnout rozličné druhy zvířat z celého světa? Snad jste jim to neuvěřili! Ve skutečnosti je to přesně naopak: to zvířata se učí od nás, lidí. Jednoho dne však do zoo vtrhla skupina dětí, která dočista zapomněla na slušné vychování. A tak je v zoo hotové nadělení. Malý lemur se šťourá v nose, mravenečník pořád pšouká a veverka si nechce mýt ruce.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě na první pohled zaujala, myšlenka vskutku originální! Pracovat se zlozvyky formou výchovných pohádek se opravdu jeví jako skvělý nápad. Syny (3 a 5 let) však příběhy nijak zvlášť nezaujaly a i pro mě bylo čtení docela nudné. Mrzí mě to, ale v tomto případě očekávání nebyla naplněna.
Tak tohle se povedlo a já jsem se báječně bavila!
Věnování, varování na úvod i prosba na závěr, to vše hodnotím jako skvělý nápad. Trochu mě zviklal Hároděs, ale proč ne, přece nebudu postarší konzerva. Ráda jsem si imaginárně poseděla v baru U moudré opice - nebo U Moudré opice? Nejsem z toho moudrá, to přiznávám. Ale Otto, Nestor, Polnička a taky Inka mi přirostli k srdci a ráda jsem s nimi strávila několik večerů.
Asi nejvíce mě pobavil ten lemuří příběh, ale ani ty ostatní nebyly úplně hloupé. Tímto slovem bych ovšem označila chybičky, které se Albatrosu nepovedlo uhlídat - třeba kuskuk v názvu kapitoly na s.48, nebo orangutan v anotaci na zadní straně. Ale jinak jsem spokojená: děti školkou povinné a zvířátka v jedné knížce, navíc krásně ilustrované a humorně výchovné, to se opravdu povedlo.
A to jsem ještě nezmínila jaká zvířátka! I já dospělák jsem tady překvapeně potkala zástupce nepříliš známé fauny naší modré planety (kobřík, kuskus), takže určitě doporučuju!
Autorovy další knížky
2019 | Stela a 16 huskyů |
2018 | Městečko Lážoplážo - Zlatá velryba |
2020 | Stela v zemi tučňáků |
2021 | Jak si vychovat sourozence |
2018 | Městečko Lážoplážo - Křáp Pařát |
Já jsem z téhle knihy taková rozpačitá. Nápad a myšlenka pěkná, nicméně provedení už tak zářné není. Syn původně chtěl knížku číst sám v rámci čtenářského deníku, nicméně po první kapitole ji odložil, protože na něj byla příliš složitě napsaná: dlouhá souvětí, výrazy a obraty, kterým ne úplně rozuměl, některé názvy vpravdě krkolomné. Tak jsem mu knihu dočetla já, ale oba jsme se až na výjimky celkem nudili a oba jsme byli celkem rádi, když byl konec. Nicméně autorka určitě má dar slova a její kniha si své fanoušky dozajista najde.