Jak se stát Buddhou v pěti týdnech
Giulio Cesare Giacobbe

Buddhismus je v dnešním světě stále víc chápán jako nenásilný směr, kvůli němuž není nutno odstěhovat se do Tibetu a který lze docela dobře uznávat i v srdci Evropy. Nenáboženský, čistě psychologický výklad Buddhova učení, nás moderním, srozumitelným stylem se špetkou humoru seznámí s metodou, která nám i v našem století pomůže vcelku snadno dosáhnout vyrovnanosti, duševní rovnováhy a stát se buddhou čili osvíceným. Cvičení, která nám Buddha nabízí, spočívají v oživení a používání pěti sil, jež dřímají v každém z nás, zatímco jich ještě nevyužíváme. Cílem této knížky není pouze znovuobjevení původního Buddhova učení, tak dlouho zapomenutého, ale hlavně jeho obnovení ve vědecké podobě, aby bylo pochopitelné a užitečné pro všechny.... celý text
Náboženství Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2007 , MetaforaOriginální název:
Come diventare un Buddha in cinque settimane, 2005
více info...
Přidat komentář


Jedna z nejlepších knih čerpajících z moudrosti buddhismu. Nejen teorie, ale také vkusně podaný návod k praxi.


Knihu hodnotím maximálním počtem bodů, neboť jde o nejpraktičtější návod k pochopení a realizaci Buddhovy nauky, s jakým jsem se, coby letitý zájemce o problematiku, v češtině setkal. Nejde o tradiční esoteriku ale o ryze psychologickou učebnici toho, jak dojít ke spokojenosti se svým životem, zbavenou náboženských dogmat a pouček, jež se skrze různé buddhistické guru a komunity staly pro mnohé překážkou k pochopení toho, co muž zvaný Buddha hlásal.
Doplním, že autorem je seriozní odborník, italský doktor psychologie, nikoliv nějaký v tematicky podobné literatuře obvyklý "psycho-nadšenec" :) newageovského typu. Název knihy je mimořádně odpudivý a neopovídající serioznosti textu, ale asi tržně funkční, kdoví...


Dávám aspoň víc než nulové hodnocení kvůli dobrému úmyslu autora. Jinak nevím, jestli tu knihu vůbec dovedu objektivně hodnotit, ať si to každý probere sám. Já se nemůžu prostě ztotožnit s názorem, že by se člověk měl zbavit všech pocitů, dokonce upřímné lásky, aby se tak odpoutal od veškerého utrpení. To je cesta zenového buddhismu, to je cesta, kterou jsem odmítl a knihu jsem v půlce odložil a dokonce jsem jí vyhodil. Kdo chce víc chápat smysl života a poznat pravdu, ať se zajímá o křesťanství, které je nám Evropanům nejen z historického hlediska daleko bližší.
Přes název, který je třeba brát s nadsázkou, se jedná o jedno z nejlépe napsaných praktických knih o původním buddhismu. Nalezl jsem zde vše podstatné, co vede k vlastnímu rozvoji a pěstování buddhovských kvalit.