Jak se z toho nezbláznit: Duševní zdraví, zdravý rozum a odolnost v čase krize
Jan Pergler , Jan Dražan
Doba, kterou zažíváme, nás vystavuje nesmírné zkoušce. Naše psychické zdraví dostává pořádně zabrat. Záplava negativních informací vyvolává ve spoustě lidí pocity úzkosti a deprese. Společností prostupuje strach, který nejenže působí na naše psychiku, ale zásadním způsobem mění i naše chování a jednání. Strach z neznámého mnohé lidi paralyzuje do té míry, že se začali bát svých blízkých. Skoro jako by se vytratil zdravý rozum, který lidem za normálních okolností pomáhá kormidlovat každodenními situacemi. Všechno se žene do extrémů, kdo nemyslí stejně, je nepřítel. Co se děje s lidskou psychikou, když je dlouhodobě vystavena stresu? Jak se takovému stavu bránit? Jak se nenechat ovládnout strachem? Jak filtrovat informace médií a špatné zprávy? Jak získat odolnost v čase krize? Zkrátka, jak se z toho nezbláznit? Devět významných osobností v podrobných rozhovorech předkládá své odpovědi na tyto otázky a zároveň nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se kolem nás i s námi děje. Kniha tak přináší plastický a mnohovrstevnatý pohled na proměnu celé společnosti a života, které najednou zažíváme. V této knize se sešla unikátní společnost: Radkin Honzák, Václav Cílek, Zbigniew Czendlik, Jan Hnízdil, Margit Slimáková, Karel Schwarzenberg, Karel „Kovy“ Kovář, Martina Viktorie Kopecká, Barbora Janečková... celý text
Přidat komentář
Od této knihy jsem podle názvu čekala nějaké povzbuzení a optimismus. Chyba lávky, spíš to bylo shrnutí všeho, co se dělalo a dělá špatně a v závěru každého rozhovoru jen krátká noticka, co by to mohlo přinést dobrého. Takže pro mě trochu zklamání.
Jediná Margit Slimáková na mě působila vcelku pozitivně a rozumnými argumenty přesvědčovala především ke zdravému životnímu stylu. Václav Cílek sice nepůsobil úplně pozitivně, ale velmi mě svým projevem zaujal.
Samotné rozhovory byly výborné. Někdy vtipné (covid test metodou Vepřo Knedlo Zelo), někdy takové absurdní vzpomínky (restrikce znemožňující prakticky jakkoli se snažit zůstat zdravý).
Ale ty otázky... Tazatel byl tahatel. Každou z těch osobností popotahoval, kam chtěl, a čím hůř, tím líp ("Ale je to všechno v háji, že jo?"). Chápu, že měl nějaké schéma. Ale všichni asi víme, že bylo třeba blbé mít dlouho zavřené školy, aniž by i každý dotázaný musel obligátně odříkat, jak moc blbé to bylo. A tak dokola.