Jak šel život
Jiří Černý
Kniha vychází v rámci ediční řady Paměť UP. Autor sledoval zblízka dění na FF UP více než 60 let, v 50. letech jako student a v poslední době jako emeritní profesor. Podává svědectví o 2. světové válce z pohledu dítěte, o středoškolském a vysokoškolském studiu v 50. letech, o uvolnění let šedesátých, o období normalizace, průběhu sametové revoluce a porevolučním vývoji filozofické fakulty a zejména katedry romanistiky, na které většinu své profese lingvisty a romanisty působil a kterou po dobu dvaceti let vedl. Nenabízí ale pouze prostá životopisná data, je to rovněž neocenitelné svědectví o životě na fakultě, plné vtipných postřehů a pozorování. Týká se jeho pedagogické, odborné a organizační práce nejen na fakultě, ale i na celé řadě zahraničních univerzit.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1996 | Dějiny lingvistiky |
1998 | Úvod do studia jazyka |
2004 | Sémiotika |
2005 | Malé dějiny lingvistiky |
1987 | Přemožitelé času 10 |
Pan Jiří Černý je úžasný a inspirativní člověk, sama jsem ho zažila na Úvodu do studia jazyka v prvním ročníku na romanistice. Živě mám v paměti jednu příhodu, která se studiem nesouvisí, ale vypovídá mnohé.
Seděli jsme v obrovské posluchárně, kolem 70 - 90 studentů namačkaných všude, kde se dalo. Jedna studentka měla s sebou malé dítě, které začalo uprostřed přednášky žvatlat a pokřikovat. Pan Černý se zvedl ze svého křesla, ač už to skoro nikdy nedělal, došel až do zadu, podíval se na maminku s děťátkem, usmál se a povídá: To je krásné. Děti jsou kořením života.
A šel zase zpátky za katedru.
Jeho paměti jsem četla s radostí. Je až neuvěřitelné, jak moc toho pro fakultu udělal a kam všude se za svůj život podíval. Jeho poselství budoucím generacím na konci bylo velice dojemné.