Jak selhat jako terapeut
Bernard Schwartz , John V. Flowers
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121536/jak-selhat-jako-terapeut-121536.jpg
4
22
22
50 způsobů, jak ztratit nebo poškodit svého klienta. Kniha představuje 50 nejběžnějších chyb, kterých se psychoterapeuti ve své praxi dopouštějí. Patří mezi ně např. neznat vlastní limity, ignorovat vědu, poškozovat terapeutický vztah, nepečovat o hranice, dopouštět se špatného časování, nepředcházet vlastnímu vyhoření a mnoho dalších. Kromě jejich popisu autoři zároveň nabízejí k úvaze, jak se jich vyvarovat. Jde o užitečný text především pro psychoterapeuty v praxi a studenty v terapeutickém výcviku, ale publikaci využijí také psychologové a pracovníci pomáhajících profesí. Bernard Schwartz, Ph.D., je specialista na poli sportovní psychologie, autor řady knižních titulů. John V. Flowers, Ph.D., je profesor psychologie na Chapman University, klinický psycholog v soukromé praxi, klinický supervizor, autor řady knižních titulů.... celý text
Přidat komentář
Mne knizka dala presne to, co som od nej chcela. Strucnym, jasnym sposobom popisane chyby. A aj ked islo povedzme niekedy o chyby banalne, neboli vysvetlene banalne a clovek sa teda dozvedel nieco nove.
Celkově na mě kniha zapůsobila trochu užitečně a trochu nudně.
V čem byla užitečná? Líbily se mi otázky k zamyšlení, které vedou k úvaze o celkovém přístupu (očekávání od klientů, postoje k nim od negativních po příliš pozitivní). Zaujala mě tabulka symptomů, které mohou být způsobeny fyzickou příčinou (tu jsem převzala a budu si ji připomínat). Kniha mě přiměla začlenit otázky na časové očekávání klienta. To mi přijde super i jako diagnostický nástroj. Častěji si také řeknu o zpětnou vazbu a víc si všimnu případné změny ve vztahu.
Jinak mi kniha přišla byrokratická, až se mi z toho ježily vlasy. Spousta dotazníků, opakované zkoumání a doptávání na začátku i na konci. Mám pocit, že bych nedělala nic jiného, než zkoumala, kdybych chtěla všechno obsáhnout.
Autorův "vědysmus" mi taky není sympatický. Jasně, věda je fajn, ale... Napadá mě jen namátkou, že i ten vědec má nějaké přesvědčení v hlavě, a kde jinde ho nejlépe potvrdit, než jako odpověď výzkumu? Všechny školy se díky tomu snaží udělat studie, které prokáží, že jejich metodika funguje. Znamená to něco víc, než co nezvládne muška, to dokáže tužka? Když mi někdo tvrdí, že nějaká metoda nepomáhá vůbec, pak mu nevěřím, protože už jen placebo by mělo pár desítek procent dát... Prostě je vidět, jestli se mi klient zlepšuje, nebo ne. Dle mého názoru je to vzdělání, výcvik, individuální práce s metodou, side nebo supervize, a ne statistika.
A ty dotazníky na konci? To bych si nikomu předkládat netroufla. Proč se jich nezeptat, když to chci vědět? Nechtěla bych před klientem obhajovat, proč na tohle plácám jeho čas a peníze.
K nápadu zkoušet přemlouvat klienta, že jeho postoj nebo názor je mylný, jsem taky přišla až z této knihy. To vážně někdo zkouší?
Vtipná je "objevná" metodika sokratovského dotazování.
A ty negativní formulace v názvu a ve všech kapitolách, to už je jen třešnička na dortu.
Vlastně mám pocit, že to není kniha pro začínající terapeuty, protože kniha neříká, co dělat, ale hlavně kritizuje. Na začátku praxe si člověk není jistý, a tohle ho jen přesvědčí, že to nemůže dát "správně". Pro zkušenější lidi je to zas příliš zjednodušené. Banální postřehy typu, z výzkumů nám vyšlo, že na submisivní klienty máme jít razantně a na razantější zas liberálně, asi nepomohou nikomu.
Kniha se zabývá nejčastějšími chybami u začínajících (alespoň doufám) terapeutů. Pro nové psychoterapeuty a poradce super.
Dobrý pomocník pre každého, kto sa venuje terapii, poradenstvu alebo to zvažuje. Za "mierne" demotivačným a jemne ironickým názvom sa skrývajú desiatky rád k najčastejším terapeutickým chybám.
V této knize se můžete dozvědět velmi užitečné informace, jak začít vykonávat "umění psychoterapie". Navzdory negativně laděnému názvu knihy, dává text v podstatě návod, jak dělat věci správně, a jak se vyvarovat chybám. Za mě povinná četba pro všechny začínající (psycho)terapeuty.