Jak stvořit dívku
Caitlin Moran
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233979/bmid_jak-stvorit-divku-ji9-233979.jpg
3
64
64
Co byste udělali, kdybyste během dospívání zjistili, že to, co vás naučili rodiče, prostě nestačí? Píše se rok 1990. Čtrnáctiletá Johanna Morriganová si v místní televizi utrhla tak příšernou ostudu, že se rozhodla, že nemá žádný důvod být dál Johannou. A tak si vymyslí identitu Dolly Wildeové – hubaté gotické hrdinky a sexuální průzkumnice se zálibou v alkoholu!... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
How to Build a Girl, 2014
více info...
Přidat komentář
Po Morantologii bohužel trochu zklamání. Nějak jsem nedokázala identifikovat, pro kterou věkovou kategorii měla ve skutečnosti být. Každopádně, Caitlin je velice inteligentní a vtipná a doufám, že další titul bude zase skvělý!
Já vím, že tahle kniha není zrovna extra populární, ale já ji naprosto miluji. Kéž bych tuhle knihu měla ve svých 15-16 letech. Knihu o tom, že každý, kdo dospívá, dělá chyby. A ty chyby si (samozřejmě) uvědomí až když trochu víc dospěje. A ačkoli jsem byla poměrně slušné děvče (:D) v téhle knize jsem se dost našla. :)
Caitlin Moranová mě uchvátila knihou Jak být ženou - a bohužel je těžké nesrovnávat.
Občas jsem se zasmála, ale o humorný román opravdu nejde, často jsem měla potíže se začíst a občas jsem se musela skoro až brodit všemi těmi výmysly, kterými Moranová nešetřila. Slovní zásobu a rozhled obdivuju, občas ale opravdu hodně přehání...
Měla jsem z celé knihy pocit, že je to dost vydřená a až samotný závěr se mi četl nejlépe a tak nějak lehce.
Jak už tu bylo zmíněno, jde o první beletrii, tak uvidíme, co přijde dál.
Naprosto průměrná kniha. Párkrát se zasmějete, dočtete ji bez větších potíží, ale po dočtení už si na ní ani nevzpomenete.
Nemůžu jinak než ohodnotit pěti hvězdičkami. Odvážné, zábavné, vtipné a originální. Navíc s úžasnou hlavní hrdinkou, jejíž (akční) způsob řešení komplikovaných životních situací hned tak někdo nepřekoná.
Ironický a břitký humor, hrdinka, co by se skvěle doplňovala s Adrianem Molem. Líbilo se mi to, vzpomněla jsem si na vlastní mládí prožité v devadesátých letech, které nebylo tak šílené jako to Johannino. :)
Jak stvořit dívku (určeno holkám) = Mládí v hajzlu (určeno klukům)...aspoň mně to teda tak připadá.
Na mě to bylo příliš americké. Amerika z této knížky dýchala na každé straně. A možná právě z toho důvodu se mi to nelíbilo.
Hlavní myšlenka knížky však byla úžasná. Každý z nás si to prožil- období hledání sebe sama. Období ztrát a nálezů.
Ty poslední "filosofické" strany pro mě byly nejlepšími z celé knihy...
Tak tohle je dost podivná kniha z mé knihovny... Ale zároveň nesmírně důležitá pro všechny dospívající dívky... Také ji můžeme nazvat, jako pomůcku pro porozumění myšlení mladé slečny... Je to příběh plný nejistoty a nedostatku sebevědomí, který vede až ke změně identity... Kromě toho je kniha plná sexu, citátů, věčně nespokojených rodičů a věčně nespokojené dcery... Z mého pohledu je příběh také dosti naturalistický a zdaleka není tak vtipný, jak popisují některé recenze... Za přečtení stojí, ale zda se k ní vracet? To je otázka..
Jako vždy skvělé. Tolik jsem se nasmála! Paní Moranová má pravdu: Nadchněte se pro spoustu věcí. Řeku nezastavíte. Vyprávějte ostatním, proč se vám něco líbí a nahlas. A je jedno, kolik vám je.
Občas jsem se zasmála, ale rozhodně to nebylo tak vtipné, jak napovídala citace Helen Fieldingové na obálce (na tyhle "upoutávky" už začínám být lehce alergická) a místy to bylo hrozně umělé až šíleně ujeté, ale bohužel ne v tom dobrém slova smyslu. Je pravda, jak se tu už zamýšlí i předchozí komentující, že u knihy je prapodivné právě to, pro koho má být určena, kdo má být jejím čtenářem a navzájem se to hodně bije. A hlavní hrdinka je fakt hodně "na ranu".
Knihu jsem dostala jen proto, že hlavní hrdinka je moje jmenovkyně.
Ze začátku jsem z ní byla nadšená - nejspíš proto, že jméno není jediný, co mám s Johannou společnýho. Její oční linky, bohémskou rodinu, články a rebelii jsem si fakt zamilovala. Ale čtení mi připadalo čím dál nudnější, a nezachránilo to ani to soft porno na konci.
Dlouho jsem váhala, co za hvězdičku dát, ale ať jsem to viděla z jakýhokoliv úhlu, na tu čtvrtou to pro mě nebylo.
Kdybych neznala ostatní knížky od CM, tak dám možná i čtvrtou hvězdu, ale už mi připadá, že stále omílá dokola to samé... :( Škoda. Přitom některé odkazy na popkulturu jsou naprosto trefné a vtipné.
Při čtení jsem sice neřvala smíchy, ale zato mi autorka předhodila nový pohled na lecjaké záležitosti. Líbí se mi autorčin styl a slovní zásoba. Za mě čtyři hvězdy.
Pro mě příjemná kniha, která sice trochu přehání, ale možná i tím je tak zábavná. Musím se přiznat, smála jsem se a to pěkně nahlas.
Na pět hvězd nedosáhne jen o fous, ale bavila jsem se náramně, v mhd kolikrát dusila smích, abych nevyprskla nahlas. Humor Caitlin Moran je mnohdy smrtící. A úplně chápu, že někomu nesedne. Pro mě ale trefa do černého. Johanna Morrigan je neskutečná a občas na přes hubu, trapná až na půdu - tolikrát jsem se o ni bála, co zase z té pusy (nebo z pera) vypustí. A tolikrát si vzpomněla sama na sebe v období puberty a adolescence a viděla se tam jak přes kopírák. Jsme podobně staré, v podobném věku jsem se vrhla na hudbu, koncerty a ač jsem nepsala recenze do žádného plátku, byla jsem podobně literárně činná (byť do šuplíku). Taky jsem se motala kapelám pod nohy a chovala jak potrhlá, byla podobně trapná a podobně nafrněná sama na sebe, ač jsem se sebou (a světem kolem sebe) neuměla pořádně zacházet. Jak já Johanně/Dolly rozuměla. Caitlin Moran rozhodně budu sledovat, její břitký a sarkastický humor mi sedí jako ulitý.
Začátek šíleně nudný a pomalý stejně jako Johannin život, s Dolly se vše rozjede a kniha nabere tempo. Pod vlivem pozitivní recenze od Olgy (nofreeusernames) a jedné youtuberky jsem očekávala bombastickou knihu o dospívání jedné punkerky (víceméně). Kniha pro mě ale byla obrovským zklamáním.
Jsem z ní rozpačitá, protože zkrátka nevím, komu je určená...
- Mladým, dospívajícím holkám rozhodně ne. Poučení zde sice je, Johanna v závěrečné kapitole k holkám promlouvá. Ale nemyslím si, že holka bez zkušeností zvládne během četby zhodnotit, že příhody jsou psané v superlativech a minimálně z poloviny vymyšlené a že hlavní hrdinka není super cool drsná holka, ale prostě kráva, která potřebuje dostat pěstí, aby se konečně vzpamatovala.
- Čtenářkám Moranové? Dejme tomu ženám ve věku cca od 20 do 35 let? Taky ne. Právě protože adresuje dospívající holky. Mě navíc často neseděla ta vyumělkovanost historek, kombinace uvěřitelného s přeháněním, do detailu promyšlené dialogy, ke kterým v reálu prostě nedochází.
Jedná se o první beletrii C. Moran. Proto ji snadno odpustím, že se jí do psaní promítl její publicistický styl. A taky to, že snaha skrýt autobiografické prvky se jí někdy prostě nepodařilo. Jednak se zde občas prolínají její příběhy, které popisovala ve svých předešlých knihám, jednak občas vypráví příběh z retrospektivy - ne s odstupem týdnů, měsíců, ale let. Občas se stane, že příběh nevypráví Johanna, ale C. Moran - a to prostě poznáte.
Na obálce je, že se budu za břicho popadat. Nestalo se a to jsem vskutku nenáročný hihňal. Trvalo dost dlouho, než se vůbec něco začalo dít. Zhruba prostředek knihy se mi líbil dost, spousta akce, opravdu detailních popisů možných i nemožných situací. Ale všechno zase pokazil dojemně melodramatický konec.