Jak/tak chutná cesta
Kamil Čermák
Cesta do nepálského a indického Himaláje – tak by se dal stručně popsat námět a obsah této knihy. Zachycuje období od listopadu ´98 do července ´99, které autor s malou přestávkou strávil v Asii, převážně v Indii a Nepálu. Popis tzv. „jižní trasy“ pozemní cesty do Indie za 60 $, snad všechny nepálské treky z kategorie populárních, pamětihodnosti Kathmandu, ale i mnoho zajímavých kapek z moře indických nevšedností. Trekking v Indii je v lecčem odlišný od toho v Nepálu. Jací lidé žijí v těchto končinách, v co věří, co pijí, co jedí, co je pro ně důležité. V knize najdete toto vše a mnoho dalších kamínků do mozaiky pocitu z cesty, který se vám autor pokouší předat, či alespoň přiblížit. Je tu také jeho každodenní příběh tak, jak ho formuje cesta, různé situace, různí lidé, náhody a nepředvídané okolnosti, kterých cesta vždy přináší dostatek. Autor se drží žánru, který je kombinací reportáží, deníkových zápisů a cestovního průvodce. V textu naleznete informace, jež se vám mohou hodit, pokud se chystáte na podobnou výpravu. Jistě pak oceníte i závěrečný oddíl s informacemi a radami na cestu. Kniha je odpovědí na otázku ze svého názvu.... celý text
Přidat komentář
Cestu tam i zpět absolvoval autor po "zemi", v Himaláji absolvoval na trecích přes 1 000 km, své zážitky popsal vtipně a výstižně, bohužel už další cestu neuskuteční. Knihu by měli číst nejen cestovatelé do této oblasti, ale i ti, co nevědí co se svým životem ....
Tuhle knihu čtou i tací, kteří normálně jinak nic nečtou. Je skvělá, vtipná, ne moc dlouhá a psaná, jako by vám to osobně vyprávěl kamarád. A on Kamil byl velmi přátelský, na pohřbu kostel nestačil pojmout všechny jeho přátele a kamarády. Někdo o něm napsal: "...byl hluboce zakořeněn v „pozitivnu“ a přitom se nebál být uprostřed dění, být extrovertním způsobem činný; jeho osoba byla v tom nejlepším smyslu slova nakažlivá. A tak mě mrzí, že Kamil už nikoho nenakazí…"
Jak/tak chutná cesta
Kniha obsahuje celkem dost zajímavých postřehů, které mohou člověku, který se do dané oblasti chystá, pomoci připravit se na to, co ho tam čeká - jsem zaměřená spíš na Afriku, ale i tak jsem vzpomínala na mnohé podobné situace, kdy se místní domorodci snaží nachytat tůristy. Občas je ale vyprávění trochu moc repetitivní - částečně je to dané skutečností, že během treku člověk opravdu stále dokola řeší, co pojíst a kde přespat, částečně i tím, že kniha vychází z původně samostatných článků do místního zpravodaje. Napsané je to lehce a vtipně, i když si člověk na použitou verzi češtiny musí trochu zvyknout.