Jak udělat revoluci: Zápisky z trestanecké kolonie
Naděžda Tolokonnikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296622/bmid_jak-udelat-revoluci-zapisky-z-trest-0Fh-296622.jpg
4
68
68
Strhující, burcující a šokující vzpomínky členky skupiny Pussi Riot, jinak též studentky filozofie a aktivistky za lidská práva v Rusku.
Literatura světová Umění
Vydáno: 2016 , PráhOriginální název:
How To Start a Revolution, 2016
více info...
Přidat komentář
Moje výrazně nejlepší knižní investice za dost dlouhou dobu. Miluju čtivost týhle věci, miluju kulturní reference v ní obsažený, miluju, jak inspirovaně, motivovaně a podivně osvěženě se člověk při čtení cejtí. Za pajzku v Levných knihách tolik radosti, tolik vzácnosti.
Při hodnocení této knihy se nechci zabývat autorčinými politickými názory, protože s více než polovinou z nich nesouhlasím, nicméně si myslím, že má právo se svobodně vyjádřit, i když mi přijde, že obscénně projevovat svůj názor v pravoslavném kostele, který je svatostánkem pro tisíce věřících, je absolutně mimo mísu a zdá se mi to bezohledné. Jak však autorka tvrdí, chceš-li, aby Tě někdo vnímal v Rusku, musíš udělat něco skandálního. Trest, který účastníci akce dostali, je dle mého názoru zcela přehnaný. Co velmi oceňuji, je popis, jak to dnes v takovýchto trestaneckých koloniích v Rusku chodí - žádná procházka růžovým sadem to rozhodně není :-(
Celkem stručné a poutavé zážitky autorky z akcí punkové kapely Pussy Riot a následné trestanecké kolonie, kam byla odeslána. Potrhlé a přisprostlé zážitky obhroublé feministky prolínají její vzdělané a řečnicky hezké proslovy u soudu nebo odpovědi v rozhovorech do médií. Umělecký aktivismus jako revolta proti systému bývá často špatně chápán, i z tohoto důvodu mi přijde dobré si o tom počíst - jak vytrhnout lidi z letargie, jak se nechat s klidem zatknout a jak upozornit na to, že Putin je diktátor a kurva a má se klidit.
"Jestli pak vite, pane reportere, co znamena slovo Pu$$y? "
Legendarni hlaska clovela, ktery lezl panu Putinovi do zadku cela leta a snil o Rusku..
A dnes se citi jako odkopnuta zneuzita mala holka....
Souhlasim s kritikou toho, co v Rusku bylo, je a bude. Prezident = diktator, Vlada = kamaradi diktatora...
Bohuzel to leta malokdo videl a vetsina sveta prehlizela...
Jedno stare prislovy: jednou agent KGB, vzdy agent KGB.. A hlavne profesionalni lhar s tvari hrace pokru.
Kniha je ctiva, rychla, cilena... To se mi libi.
O neco mene se mi libi i levicove myslenky autorky napr. kradez obchod nezaboli a ona se naji zadarmo...
Jako celek představuje kniha velice strhující popis současné ruské trestanecké kolonie v Mordvinsku. Ačkoliv by se z autorčiných zážitků dala napsat mnohem podrobnější kniha (což bych ocenil spíše), přistupoval jsem k textu jako k punkové zpovědi. Předně je nutno se pousmát nad stupidní kritikou našeho současného prezidenta. Autorka není žádná hloupá zneuznaná umělkyně a protest v katedrále se nám sice může zdát barbarský, ale to jenom proto, že žijeme v demokratické a klidné zemi. Ruský režim není demokratický a nemá žádný zájem vést debatu s občany. Upřímně, jak chcete dělat poklidný a civilizovaný protest v zemi, kde hlava pravoslavné církve označuje své oponenty za "díla satanova" nebo označuje jako feminismus "hloupý nápad ze Západu"? Ruská církev, alespoň tedy její čelní představitelé, už od dob carů úzce spolupracovala se státní mocí a protest v chrámu se nám najednou zdá jako dobře zacílená rána. Ruská společnost se momentálně nachází ve stavu, kdy osciluje mezi agresivním nacionalismem, silně konzervativním výkladem Písma a nekritickým přijímáním nadřazenosti ruského světa. Z tohoto důvodu je punkový koncert v kostele, který je běžně pronajímán pro komerční účely pěknou alegorii na Ježíšovo jednání v chrámu. V každém případě, ať už s jejím protestem souhlasíme či nikoliv, určitě se shodneme, že i kdyby byla autorka zneuznanou feministickou pseudoumělkyní (ve skutečnosti je studentkou filosofie), nedává to jakémukoliv státu právo poslat ji do novodobého gulagu. Jelikož se to bohužel děje, navrhuje autorka hezkou a pobuřující myšlenku, aby ve znaku nového Ruska byl Malevičův Černý čtverec.
Zajímavé věci tam byly, ne že ne...ale ta forma mi velmi nevyhovovala a rozbíjela nějaké souvislé čtení. nebo pohled na věc. Všechno jen heslovitě, zkratkovitě...já bych si možná přečetl ucelenější pohled a výpověď. Ať jsou holky jaké jsou, rozhodně palec nahoru za odvahu a vynalézavost ve formách protestu a v boji s Putinovými větrnými mlýny. Vést tak hrozně beznadějný boj a nevzdávat se, zasluhuje obdiv. O ruském vězení sem si asi žádné veselé obrázky nedělal, takže tam to splnilo očekávání v tom, že tam se dostat prostě nechceš.
Zápisky členky Pussy Riot, očekávatelně svérázné. Víte, co je to pussy, pane redaktore? Podle některých komentářů jsem se obávala, že to bude příliš feministické a nedočtu to, ale díky té celkové svéráznosti jsem se při čtení divila všemu, takže mě pak příliš nerozptylovala témata, která mi nejsou blízká a nebo se kterými se neztotožňuju. Pokud to chcete číst, doporučuju si předem přečíst nějaké úryvky, protože autorka píše dost osobitě a asi to nemusí být pro každého.
-------
[Autorka v trestanecké kolonii musela šít policejní uniformy:]
,,Lepící páskou s razítkem odběratele výrobků je omotaná těžká hranatá dřevěná tyč, kterou zná každá odsouzená v Mordvinsku. Dozorci v táboře jí bijou šičky, co za svůj pracovní den, trvající šestnáct až dvacet hodin, nestíhaj splnit výkonový normy. Tou tyčí se z žen vytlouká 250 oděvů denně."
,,Zas a zas se na šicím stroji láme jehla a náhradní nejsou. Je potřeba šít, a jehly nikde. A tak vydloubáváš z dřevěný podlahy starý, tupý jehly a šiješ. Špatně propichujou látku, nit se zašmodrchává a trhá. Ale ty šiješ! A to je to hlavní. V noci se ti pak zdá laskavej, pěknej sen, po kterým se probudíš s úsměvem - někdo ti věnoval sadu jehel. Probudíš se, rozhlídneš se kolem a pochopíš - ne, byl to jen sen. Krásnej růžovej sen. Ve skutečnosti tě zase čeká celej den šití těma tupejma jehlama, který dokážeš vyšašit ve výrobní zóně."
Choď po hraně. Protestuj s úsměvem. Buď věrný sám sobě. Slovo jako zbraň, kniha jako politické gesto. Ne souvislý text, ale drzé, neuspořádané, vzdorem prostoupené odsekávání. Žádné dlouhé rozmýšlení a vážení každého slova, ale ostré výpady, které jdou rovnou k věci. Punková koláž, která chce čtenáře vytrhnout z pohodlí a vyprokovat k akci. Svou formou i svými myšlenkami. Podle některých zdejších komentářů, vykazujících - narozdíl od Tolokonnikovové - neochotu myslet mimo zavedené struktury, se jí to daří. Na první přečtení silný text, který ve své druhé půlce, při popisování podmínek v lágru, získává ještě větší grády. Na druhé cenný příspěvek k úvahám o performativní moci jazyka.
Text je především svěžím punkovým vánkem v době všeobecné krize politické představivosti. Autorka poměrně odvážně brainstormuje a bez ladu a skladu před čtenáře pokládá inspirativní citáty, útržky vzpomínek či výzvy ke vzpouře. V tomto ohledu se kniha pohybuje někde mezi Exodem Petra Silajeva a pamfletem Vzpoura přichází.
I přes velmi poutavé a dramatické čtení se od Tolokonnikovové nakonec nedozvíme, jaký je její politický program. Na jednu stranu touží po vládě volného trhu, na straně druhé provolává antikapitalistická hesla, což poukazuje spíše na snahu umělecky provokovat, než klást konkrétní politické požadavky.
Knize dost ubírá i autorčina nepřiměřená sebeprezentace, kdy se pasuje do role dominantní opoziční síly a své dva roky natvrdo za punkovou modlitbu přirovnává k utrpení vězňů ze stalinských gulagů.
Čekal jsem ucelený deník událostí po protestní akci v chrámu, avšak tato kniha skýtá doopravdy jen zápisky. Dozvídáme se však mnoho informací, ale spíše jen v kratičkých záblescích, které však nebrání vytvoření si obrazu o hrůzách systému dané země.
Kniha je hodně silná a hodně drsná, já na něco takového moc žaludek nemám, takže tento druh četby přímo nevyhledávám. Zvlášť , když si člověk uvědomí, že je to kniha autobiografická, že se něco takového pořád může dít vedle nás z nařízení nebo tichým souhlasem vládnoucích činitelů , kterým vládnoucí činitelé jiné země jezdí poklonkovat a klepat po rameni..Tak nevím, zda se víc červenám studem z vulgarismů a nechutných praktik otevřeně zde popisovaných, nebo studem z toho, že může normální člověk dát něčemu takovému / někomu takovému "svůj hlas"...Myslím, že spíš z toho druhého důvodu, protože nechápu, že nejsme schopni se poučit z historie ani z toho , co se děje vedle nás.
Nečekaně silná výpověď v téměř smskové formě je pro mě zajímavý a přínosný střípek do mozaiky pohledů na současné Rusko a Putina.
Skvělá, pravdivá, inspirativní kniha od charismatické a silné bojovnice Naděždy Tolokonnikovové.
Riot Riot.
Viva la revolución.
str.248 "Jestli chceš něco změnit, tak sebou pohni. Nečekej, až ti to přinesou na stříbrným tácku. Máme tu samoobsluhu."
Autobiografická kniha Naděždy Tolokonnikové, která je asi nejvíce známá jako členka Pussy Riot. To je ta skupina, u které se naše elity nemohly shodnout na tom, jak přeložit slovo "pussy". Vězte, že "pussy" znamená kočička a prezident becher je prolhaný dobytek. Kdybyste v tom neměli jasno, podívejte se na klip ke stejnojmenné písničce od skupiny Rammstein a všimněte si, že se během klipu v záběru objeví kočička a dokonce dvakrát! Kniha je neuspořádanou směsí popisú rúzných akcí, textú písniček, utržkú z materiálú ohledně PR, výrokú ruské pravoslavné církve a Putina, popisú vězení, feministických plkú a revolucionářských hesel, která by sama o sobě dokázala vyvolat krvavou vzpouru i v Montessoriho mateřské školce. Přesto, chtě nechtě, mi některá z těch hesel uvízla v mysli a například "My body is a battleground" si teď opakuji pokaždé, když se na záchodě nemúžu vyprázdnit. Čte se to celkem lehce, nicméně si myslím, že život autorky má potenciál na výpravnější podání, zvláště pak pobyt ve vězení, které popisuje tak, že i holokaust vúči tomu vypadá jak dovolená v Karibiku. Revoluční cítění autorky je protiputinské, proticírkevní, anarchistické, a hlavně a především feministické. Co k tomu říct? Je těžké si oblíbit někoho, kdo kdyby měl tu moc, by mi zkontroloval hned po porodu bimbase a se slovy "co je to za zkurvenou sexistickou čurákovinu" (citace z knihy) mě hodil ze skály. A pokud si myslíte, že feministky jsou tu proto, aby byl svět lepší a aby ženy mohli pracovat v armádě a muži dělat sekretářku a prostě aby nikdo neřešil co máte mezi nohama, tak se nenechte mýlit. Nikdo to neřeší víc než právě feministky. Jsou jen ženskou obdobou sexistú. Jedna moudrá žena kdysi řekla, kdyby nás búh chtěl mít všechny stejné, budeme vypadat jako Forrest Gump. Je ale také možné, že jsem při té přednášce z feminismu jen nedával dost dobře pozor, protože mi Naděžda přijde šukézní.
Já vím, že hodnotit bez toho, abych knihu dočetla, je hnusné, ale to se prostě nedá. Já ji prostě nemůžu dočíst. Uvízla jsem v bodě, kde autorka popisuje ony lesbické vztahy, jak vydrží bez chlapů a ty feministické kecy, které se mi ani trochu nelíbí a nepřipadají mi ani trochu správně. Jednoduše - tohle jsou prostě extrémistické feministky. Nicméně jedno se této knize upřít nedá a to je právě čtivost, která je zapříčiněna pravděpodobně zvětšeným řádkováním... :)
Za mě dvě hvězdičky, ale nevylučuji, že by se někomu nemohla líbit...
to Ineste.giovans:
- mně zrovna ty anglické vsuvky přišly dost dobré a myslím, že velice vhodně doplnily knihu, která je zajímavá (a důležitá) nejen obsahově, ale i literárně a vizuálně (graficky, vazbou, zpracováním...). A že jsou i čtenáři, kteří anglicky neumí? Sama v ní trochu tápu, ale takovéhle záležitosti beru pro sebe jako výzvu a fajn možnost, jak v tomto jazyce postoupit o kus dál. I Naďa se nějak anglicky musela naučit. :-) Navíc kniha dává smysl, i když se anglické části přeskočí.
Geniální. Šílené. Tahle kniha Vás nenechá chladnými. Kam se hrabou knihy typu Kraď jako umělec a Ukaž co děláš. Chcete něco dělat a ukázat? Je potřeba nakopnout? A jako bonus obraz toho jak to chodí ,,za rohem" v Rusku. Pohledem nezávislé (a trochu šílené) ženy, která skrze své umění spustila revoluci. Kdo hledá, či je příznivcem feminismu a LGBT komunity - tady najde. Sice se na konci autorka trochu zamotala do tématu náboženství v Rusku a jeho postavení ve společnosti - a nebo jsem se zamotala já xD Pokud jste vlastníkem, tahle kniha skončí polepená ,,lepíky". Jediná škoda, že některé části jsou i v českém překladu v angličtině. Já sice anglicky umím, ale kdybych chtěla dát přečíst knihu mamince, která umi paradoxně rusky a ne anglicky, nepochodila bych. Přesto se mi anglické části líbili a neumím si bez nich knihu představit. Kdybych byla ale opravdový rýpal nebo spíše teoretik, je zajímavé jaké části jsou/zůstaly v angličtině. Nezbývá než doufat, že to není cílené, ale nechané pro "umělecký" kontext vydání. Pro mě, spíše než občasnou vulgaritou, šokujicí ve smyslu odhalení toho, co se děje ve 21.století v poměrně vyspělém Rusku.
Autorovy knížky
| 2016 |  Jak udělat revoluci: Zápisky z trestanecké kolonie |
Ne že by mi styl autorky byl nějak blízký nebo bych se ztotožňoval s jejími názory, ovšem nebylo by vhodné ji redukovat na pouhou feministku či možná trochu prvoplánovitou buřičku (jak by mohlo vyznít třeba i z českých médií). Zatímco kniha je zbytečně rozkouskovaná, jako by se jednalo o jednotlivé příspěvky na socíálních sítích, "ideologie" Tolokonnikové je až překvapivě ucelená. Autorka má zároveň velký rozhled, čímž logicky dráždí ruský mainstream. A ačkoli bych nerad přeceňoval vliv prostředí, mám pocit, že celou knihou výrazně prostupuje autorčin původ z Norilsku, extrémně nehostinného a znečištěného města 400 km za polárním kruhem, nechvalně spojeného s gulagem Norillag.