Jak voní Indie
Zuzana Tarabusová (Rybářová)
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98266/jak-voni-indie-98266.jpg
3
21
21
Úsměvné a zároveň dobrodružné vyprávění studentky, která se vydala do exotické Indie, aby získala zkušenosti a praxi v indické firmě v Dillí, vyzkoušela si práci v mezinárodním prostředí a při kontaktu se zahraničními praktikanty. Skutečně poznala, jak se žije a pracuje v Indii, zdokonalila se v jazyce, zažívala dobrodružství na každém kroku a každý den. Navštívila Shillong, kde vládnou ženy, setkala se s buddhistickými mnichy, našla zaměstnání na čajové plantáži, spala uprostřed pouště či chytala ryby na jihu Indie. Nebála se cestovat pověstnými přeplněnými vlaky, v nichž se seznámila s mnoha zajímavými lidmi.... celý text
Přidat komentář
Autorka mi připomíná děti z deváté třídy základní školy, jak stylem psaní, tak slovníkem a reagováním na různé situace, do kterých se dostala. Myslím, že pro tuto skupinu to bude zajímavé počtení, nebude je nudit a určitě rozšíří jejich obzory.
Od knihy jsem nic neočekával a i díky tomu jsem byl spokojený.Velmi dobře čtivá kniha o (nejen)vůních Indie.Rozhodně nesdílím názory,že by neuměla autorka psát.Dle mého to vůbec nezaostává za populárním cestovatelem princem Ládíkem Ziburou.70%.
P.S. Moc se těším na knihy od mauglie a Daxe,to bude zajisté literární klenot.:-)
Vzhledem k tomu, že se v srpnu chystám do Indie, hladově hltám všechny publikace, knihy a články o téhle zemi. Některé jsou opravdu dobré, některé horší, což je případ bohužel téhle knížky, deníku nebo jak by se to dalo nazvat. No, když pomineme to, že autorka (vůbec ji nechci shazovat, je to jistě neuvěřitelně statečná a milá žena) naprosto postrádá komplexní pohled a opravdu nemá cit pro psaní, tak aspoň nakladatelství mohlo zajistit korekturu... podobný text bych čekala v lavicích základních škol první týden v září na hodinách čj- sloh na téma Moje prázdniny.
Autorka se zjevně snažila své nadšení z pracovní cesty formou deníku předat čtenářům, ale vzhledem k tomu, že její spisovatelské nadání není žádná extratřída, nedalo se to moc číst. Soudě podle knihy však Zuzce sebevědomí nechybí, a tak vznikla tato knížečka. A tak to v dnešních dobách chodí čím dál častěji....
Indie musí být úžasně zajímavá země a vydat se tam na půl roku sama určitě chce hodně odvahy. Ale knížka je spíš takový cestovní deník školáka, i s pravopisnými chybami, nijak extra počtení to není. Dočetla jsem, ale dalo to práci.
Knížka je nejen o Indii, ale spíše o lidech, o tom, jak žijí, co dělají, čemu věří. Proto mě tato knížka tak moc nadchla, bylo v ní, co nenajdete v žádném průvodci. Také upřímný a autentický styl vyprávění se mi líbil. Obdivuju autorčinu odvahu a bezprostřednost. Děkuju, že se s mnou o své zážitky podělila :-)
Kniha mě docela zklamala, čekala jsem poutavější a celistvější pohled na Indii, což se nestalo. Ale nejhorší bylo množství GRAMATICKÝCH CHYB, to mě při čtení fakt dost rozčilovalo a přispělo spíše k negativnímu názoru na celou knihu.
Krásný a poutavý cestopis člověka, s kterým jsem se osobně setkala (učila mě angličtinu). Velice milá a zajímavá osobnost, knížka se četla jedním dechem. Rozhodně doporučuji šáhnout po ní :-) Ano, přiznávám, že budu ovlivněna tím, že autorku znám, ale přesto se mi knížka četla velice dobře, postřehy byly zajímavé, trefné a nepřikrášlené.
Jak voní Indie
Tuto knihu jsem četl na povinnou četbu a nejdřív jsem si myslel, že mě cestopisy vůbec bavit nebudou, ale nebylo to tak nudné, jak jsem očekával a navíc jsem se dozvěděl spoustu věcí o Indii a někde jsem se i pousmál. Já si ale myslím, že cestopisy pro mě moc nejsou a i když to nebylo úplně nejzábavnější tak to nebylo ani nejnudnější.