Jak voní tymián
Marcel Pagnol
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110325/mid_jak-voni-tymian-kmQ-110325.jpg
5
525
525
Jak voní tymián série
>
Vzpomínky francouzského spisovatele a dramatika. Český soubor, který obsahuje romány Tatínková sláva, Maminčin zámek a Čas tajemství, je doplněn i nedokončenou částí Čas lásek. Čtenáře v nich zavádí do svého rodného kraje Provence s překrásnou přírodou.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , VyšehradOriginální název:
Souvenirs d'enface, 1957
více info...
Přidat komentář
zajímavé, úplně jiný život, ale tak obsáhlé/rozdílné životní etapy, že by to vydalo na více dílů
Tento žánr (vyprávění zážitků bez nějaké zápletky) nepatří k mým oblíbeným.
Ale o to větším překvapením pak je takováto knížka, která mě zaujme od začátku.
Při popisu lumpáren, někdy až kruťáren, mi občas zatrnulo, jinak ale bylo vyprávění vtipné. Bavila mě víc doba dětských let, konec už mě moc nebavil.
Atmosféra francouzského venkova je tu ale nádherná.
Nejdříve mě kniha moc neoslovila, ale postupně jsem se začetla víc a víc a nechtěla přestat. Moc pěkně sepsané vzpomínky, čtivé a vyvolávající úsměv. Jen konec byl pro mě trochu uspěchaný, čekala jsem ještě nějaké příhody z Nového stavení.
Za vůní tymiánu přes několikero vrátek a co tam bude. Rance plné stříbrných vidliček, dětských her a dobrodružství, zrezivělý zámek bolného podzimu. Křehkost matčina náručí střídá bouřná jeskyně, výr a had jsou přemoženi a svět plný pastí. Epidemie pálí současností, lásky jsou směšně prosté. A tymián si voní francouzským povětřím jařma i svobody...
Mě kniha bohužel vůbec neoslovila, přestože je zde na ni mnoho krásných a pochvalných komentářů. Mrzí mě to, na knihu jsem se chystala několik let, takže smůla.
Jak voní tymián? Podle Marcela Pagnola temně a hutně. Je to vůně, která prostoupí hlavu a proniká až do srdce. Stejně jako okolí provensálského Bellons, kde jedenáctiletý Marcel tráví letní prázdniny a objevuje nejedno dobrodružství života ve volné přírodě. Pagnolův román je oslavou nevázaných dětských her, lovecké vášně, a ve své druhé polovině také zasvěceným pohledem na gymnaziální trable mladých studentů v době, „kdy se chodilo pěšky a elektrická tramvaj nebo tranzistorové rádio byly vrcholem pokroku“ (jak příhodně poznamenává Eva Musilová ve svém doslovu). Vyznání lásky kraji nad Marseille je melancholickou vzpomínkou, která lehounce peprným humorem dokáže zaujmout a prosta velkých očekávání i bavit. Nicméně je poznat, že Marcel Pagnol byl především esejista, dramatik, scenárista a filmový producent. Jeho románová linka je spíše volným navrstvením půvabných a satirických obrazů, které v podstatě nikde nezačínají, nikam nemíří a nikde také nekončí. Je to lehké, vtipné, dobře se to čte, ale po dočtení toho zůstane v paměti velmi málo… jen jakási podivná kořenitá vůně.
Tahle knížka si mne tak trochu našla. Teta likvidovala část knihovny a mezi populárně-naučnými socialistickými brožurami tam ležela tahle kniha. Moje maminka mi řekla: Tu si vem, ta je hezká. Tak jsem si ji vzala. Potom tahle knížka čekala asi dva roky v mojí knihovně, až nebudu mít co číst. Přiznám, že mi i chvíli trvalo, než jsem se začetla.... A teď, po přečtení, se jí omlouvám a řadím ji mezi nejkrásnější knížky, které jsem kdy četla. Je nejen dojemná, ale i vtipná. Je to opravdu pohlazení po duši. Krásný, poetický a nesmírně svěží jazyk. Ač je autor muž a já žena, ač se narodil o víc než půl století dříve v jiné zemi, jakoby vyprávěl i o mém dětství a dospívání. Postavy v knize jsou velmi pravdivé a velmi blízké. Jakoby to byli i moji příbuzní a známí. Skvěle to všechno vyjádřila paní Eva Musilová v doslovu.
Četla jsem tuto knihu již 3x, je to takový balzám na duši, jak se začtete, jako by tam člověk fyzicky byl, běhal s Marcelem po kopcích, cítil vůni bylinek, nádherné počtení... :-)
..." Jestli mě chtějí donutit, abych se vrátil do města, umřu hladem. Už jsem s tím ostatně začal: ráno jsem nic nejedl"...
Marcel Pagnol napsal své vzpomínky na dětství prožité v nádherném kraji Provence nedaleko Marseille. Kniha je neskutečně krásná, dýchá z ní radost ze života, láska k rodině a přátelům, je plná laskavého humoru. Já rozhodně doporučuji :)
Knihu jsem poslouchala v audioverzi a 22 hodin je celkem masakr. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se zaposlouchala a nakonec se povedlo. Oblíbená kniha to nebude, ale vyprávění bylo nakonec docela roztomilé.
Čekala jsem, že to bude oddechové čtení, příběh šťastně prožitého dětství ve francouzské Provance. Což opravdu i bylo, ale jakožto milovnice zvířat jsem neoplývala stejným nadšením pro lov, který je tu ale zásadním tématem. Vůbec mi tam chyběla alespoň špetka citu ke zvířatům, ba i zpětná, neboť přece jen to byli ještě děti (ačkoliv já jako dítě jsem litovala kdejakou berušku). Nejvíc mě proto asi bavila, sice krátká, poslední část, když Marcel nastupuje na gymnázium.
Pěkné počtení. Poklidné, pozvolné s příjemnou atmosférou nejen francouzského venkova první poloviny 20.století. Děkuji
Kniha je napsaná hezkým, čtivým stylem. Líbila se mi hlavně první část, druhá byla také docela dobrá a ta poslední byla asi nejslabší. I přesto je to zajímavé čtení.
(SPOILER) Skutečně laskavé zobrazení rodiny, ve které OBA rodiče podělují děti svou láskou a mají se rádi i navzájem (což je v románech spíše výjimečné, přijde mi). Mnoho příhod je milých, hladivých, optimistických i vtipných, všechny ale souvisejí pouze s děním uprostřed rodiny či ve škole. Bohužel vše, co se odehrává v přírodě, je tak kruté, že i já, nepovažující se za člověka s „nemístným citlivůvkářstvím“ (jak vypravěčova slova podala překladatelka), trpěla. Lov za účelem obživy beru. Mučení zvířat či jejich bezúčelné a drsné zabíjení ve velkém (hmyzu, ptáků, unikátního hada) bylo zobrazeno bez zpětné lítosti, která je při vzpomínkách na dětské kruťárny lidem vlastní - nebo ne? Nejhorší byla příhoda s bílým sýčkem a jeho násilnou smrtí; a snad ještě horší byl způsob podání – necitlivý, a hlavně výsměšný. Vše ostatní, o čem jsem psala na začátku (láska a přátelství) to trochu vyvažuje, proto dávám nakonec čtyři hvězdy. Vy, kteří ale máte rádi přírodu se vším ŽIVÝM, nečekejte líčení jejích krás s obdivem a respektem, jak jsem to původně čekala já, nebo dopadnete stejně.
S Marcelem Pagnolem jsem se vracela do svého dětství, ke svým zážitkům, kamarádům, objevným výpravám a dětským dobrodružstvím. Zejména první dvě části jsou jako balzám na duši.
Elegantní Marcel Pagnol, typický šaramantní Francouz a jeho úsměvné vyprávění nejen o dětství. Z řádek čiší vůně léta, horké Provence, a hlavně dětství prožité v laskavé rodině, pod křídly milované maminky, které malý Marcel tak často, rád a tajně, chodil líbat ruku... Doba před víc jak sto lety, logicky jiná, i s tím, že malí kluci v létě létali venku od rána do večera, lezli po skalách a zkoumali cikády a podobnou havěť, aniž by jim vadilo, že ji trápí. Příběh o velkém citovém poutu k rodině, k rodné zemi, k přírodě. Příběh o hlubokém klučičím přátelství, o lásce, i o ironii osudu.
Milé čtení, zprvu jsem trochu nechápala jakousi nesourodost jednotlivých částí a "rychlý" konec, ale doslov mi to vysvětlil...
tuhle knihu jsem četla prvně před 35 lety jako sedmnáctiletá a už tenkrát mě nebývale potěšila. Díky ní jsem hladce odmaturovala (kupodivu) z ruštiny, protože profesorka byla zároveň franštinářka a velká obdivovatelka Francie. Takže doplňková otázka "co právě čtete" se nebývale zvrhla v nadšené jásání, že její studenti čtou Pagnola...
Jeho knihy pro mě zůstaly stálicí, něco, jako vytahaný svetr, který si oblíknete, když je vám smutno, venku prší a vy potřebujete pochovat. "Tymián" i "Živá voda" jsou na pomyslné špici žebříčku.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Tohle je tak nádherná kniha, až mně chytla za srdce. Nádherné vyprávění o dětství a dospívání, které je tak čisté a poetické až naivní. Oč jsou dnešní děti ochuzeny. Tolik zážitků z přírody, kdy si ještě děti uměly hrát a bavit se, ale samozřejmě nejen děti.
Ten přechod v dospívání mi přišel moc zrychlený.
Poslouchala jsem audioknihu, která je moc krásně načtená.