Tatínkova sláva
Marcel Pagnol
Jak voní tymián série
< 1. díl >
V této části vypráví o prvních skutečných prázdninách, které prožil s rodinou na venkově poblíž Marseille. Soustřeďuje se na drobné všední události v nezvyklém prostředí a hlavně s úsměvem a laskavým pochopením popisuje loveckou epizodu svého otce. Lehce nostalgická knížka psaná s láskou a vděčností k rodičům.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , OdeonOriginální název:
La gloire de mon pére, 1957
více info...
Přidat komentář
Návrat do dětství a vzpomínky na první prázdniny prožité v krásné přírodě. Nádherným jazykem popsaná úcta k rodině a pohoda v ní. Tato útlá kniha je mini náhled do knihy Jak voní tymián, která rozhodně stojí za přečtení.
Marcel Pagnol a jeho vzpomínky na dětství, kdy léto trávil s rodiči a bratrem ve vesničce a v kopcích okolo Provence. Tatínek Marcela je učitel, který je velice chytrý, ale tak trochu nešikovný narozdíl od svého švagra. Když dojde na loveckou sezonu, tak mužské ego nezná mezí a určitá řevnivost donutí člověka k velkým výkonům. Na člověka z příběhu dýchne horké léto, pohoda, pomalu táhnoucí se den a věčný zvuk cikád.
Vlála. Nad šálky čaje stříbrná rána, červánky k večerní kávě. Vlasatá objetí s tvářemi údobí času.
Ze začátku je to trošku nuda, až jsem si trošku myslela, že to bude biografie letem světem. Když se pak děj pomalu ale jistě posouval k tomu hlavnímu, bylo to lepší a lepší a druhou půlku jsem přečetla za jedno odpoledne.
Krásná knížka. Jedna z mála, kterou už jsem četla víckrát a určitě se k ní ráda ještě vrátím. Ta rodinná pohoda a láska, co dýchá z knihy a popis Provence, to se čte úplně samo.
Jeho nejlepší kniha,psaná krásným jazykem,krásný popis, přírody ,zvyků.Doporučuji přečíst nebo alespoň shlédnout film.
Být králem na cestě do dětství, mít stále klukovská tajemství, umět se smát smíchem, který ví, v říši snů být král i poddaný... zpívá Vladimír Mišík. Také Marcel Pagnol pojal tuto útlou knížku jako návrat do svého dětství a vzpomínku na široké rodinné příbuzenstvo, ze kterého nejvíce vynikal jeho tatínek Josef. Své povídání spisovatel uzavírá příběhem tatínkova lovu na koroptve (orebice), kdy se jeho počáteční lovecká bezradnost nakonec se štěstím změní v loveckou slávu a obdiv širokého okolí. Je to také návrat zpět, do doby přelomu 19-20 století, kdy krajina v prosluněné a provoněné Provence ještě nemusela odolávat nájezdům vševidoucích turistů.
Veľmi príjemná retrospektíva do autorovho detstva. Marcel Pagnol má obrovský rozprávačský talent, jeho rozprávanie je pútavé, nenútené, nežné, ale zároveň srší humorom, šarmom, šibalstvom, takže nie je núdza o množstvo vtipných, úsmevných momentov (ako napríklad v ukážke pod komentárom). To isté možno povedať aj o Zámku mojej matky, ktorý nadväzuje na túto knižôčku.
"Blížili sa moje šieste narodeniny. Chodil som do školy, do detskej triedy, ktorú viedla slečna Giumardová. Slečna Giumardová bola veľmi vysoká, mala pekné hnedé fúziky a pri rozprávaní sa jej pohyboval nos. Mne sa však videla škaredá, lebo bola žltá ako Číňan a mala veľké vypúlené oči. Trpezlivo učila mojich malých kamarátov písmenká a o mňa sa nestarala, lebo som plynulo čítal, čo považovala za zámernú neprístojnosť zo strany môjho otca. Na revanš na hodine spevu pred celou triedou vyhlasovala, že spievam falošne a že by som mal byť radšej ticho, čo som rád splnil. Zatiaľ čo si išla trieda vykričať hrdlo, sledujúc pohyby učiteľkinej paličky, ja som sa pokojne usmieval a mlčal."
Jedna z mých nejmilejších knih. Pohladí bolavou dušičku, utěší, vrátí do krásného času dětství. Nádherná, dojemná, voňavá, prostě moje kultovní kniha. Dá se číst opakovaně a pokaždé v ní najdu něco nového. Pane Pagnole, děkuju.
K této knize se ráda vracím dýchá na mě vůní tymiánu a hlavně z ní sálá klid a láska . Je to pro mne vždy pohlazení .
Když mi není dobře a mám trápení kdy potřebuji pohladit a zklidnit vždy si ji vezmu do ruky a je mi dobře.
Autorovy další knížky
2001 | Živá voda |
1975 | Jak voní tymián |
1992 | Tatínkova sláva |
1999 | Dívenka s tmavýma očima |
2002 | Boží tajemství |
Krásná kniha, poetická, úplně mě vrátila do dětství. Moc se mi líbil popis přírody Provence, krásný vztah s kamarádem. Doporučuji též film, je to krásné dokreslení knihy.