Jak vzniká divadelní hra
Karel Čapek
„Tento poučný spisek by rád vyložil autorům, obecenstvu a koneckonců i kritice, jak vzniká divadelní hra a jakými proměnami jest jí projíti, než se vykuklí v slávě a skvělosti své premiéry. Nechceme podvodně předstírat, že divadlu rozumíme; faktum je, že divadlu nerozumí nikdo, ani lidé zestárlí na prknech, ani nejstarší ředitelé, ba dokonce ani referenti. Panebože, kdyby dramaturg mohl vědět, bude-li mít kus úspěch!“ Klasika ze Zlatého fondu SME. Digitalizovaný výňatek z publikace: Karel Čapek. Jak se co dělá. Nakladatelství Olympia. Praha 2010. 128 s. Jan Zoul, technický redaktor.... celý text
Přidat komentář
Letos jsem se rozhodla přečíst co nejvíce knih od bratří Čapků.
Milý spisek, který popisuje jak vzniká divadelní hra, nečekaně :) Co k tomu dodat? Je to Čapek. Obyčejná věc, která je napsaná velice zajímavě.
Slyšeno jako audiokniha načtená Janem Valou. Krásná práce s jazykem, hezký a zábavný text, opravdu pěkně, s citem a s gustem načteno.
Štítky knihy
divadelní hry divadlo divadelní režie divadelní umělci
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Souhlas s předchozími komentáři. Vskutku zábavné reportážní dílko, v němž autor popisuje to, co je i není vidět, když vzniká nový divadelní kus. // Psáno systematicky (první počátky ----- obsazení ----- režie ----- čtená zkouška ----- ve zkušebním sále ----- další zkoušky ----- kus dozrává ----- atd. ), psáno zasvěceně a tak lehce, že se musím smát, do jakých detailů, ba extrémů Čapek ve své úvaze, ve svých postřezích jde. Dává však také jasně najevo, že toto nosné téma ještě celé nevyčerpal.
Dostupné jako e-kniha v katalogu Městské knihovny Praha. Její rozsah činí devětačtyřicet stran (PDF), přičemž součástí textu je též časová osa s životopisnými daty a přehled Čapkových knih. // Zdůrazňuji, že jako autor kapitoly “VÝPRAVA SCÉNY“ (str. 22-27), je zde uveden Josef Čapek. // Knihu doporučuji.
---------------------------
ÚRYVEK:
(...) Mám-li vyzradit jistá hlubší tajemství dramatického umění, tedy tvořivý autor je ten, který nechce být poután jevištěm, a tvořivý režisér ten, který nechce být poután textem; co se týče tvořivého herce, ten, chudák, nemá jiné volby, než buď že se drží sama sebe (v tom případě se vytkne špatné pojetí režii), nebo že se drží režiséra (v kterémžto případě se vytkne špatné pojetí herci).
Stane-li se zvláštní náhodou při premiéře, že nikdo neklopýtne v dialogu, že nespadne špatně přivrtaná kulisa, nepřepálí se reflektor a nestane se žádné jiné neštěstí, dostane režisér v kritice pochvalu, že “režie byla pečlivá. Je to čirá náhoda; ale než dojdeme k premiéře, musíme ještě projít martyriem zkoušek.