Jak zabít Ježíše? - Zneužití moci, zneužívání a násilí v Bibli
Philippe Lefebvre
Tato kniha není jen jakousi ilustrací několika biblických textů týkajících se násilí, zneužívání či znásilnění, a to především v církvi. Jedná se o biblické rozjímání, které chce teologicky objasnit – způsobem, jejž používá samo Písmo –, co se děje, když ke zneužívání dochází, když o něm víme, a přesto je zamlčujeme, panuje-li tíživé ticho, nenaslouchá se obětem a zakazuje se jim mluvit, a když osoby, které toto jednání oznamují, jsou veřejně ostouzeny, napadány a umlčovány. Tehdy se znovu začíná odehrávat velké drama utrpení, jehož se účastní nesčetné množství aktérů a jež uvádí do pohybu staleté procesy mlčenlivého zatajování skutečnosti, zastrašování a podobných vnitrocírkevních praktik. Toto vše není jen nějakým bolestným a marginálním plodem instituce, která by se jinak těšila dobrému zdraví, ale ztělesněním toho, co se uskutečňuje v liturgii eucharistické oběti: umlčovaný a potupený nevinný, který byl zavražděn, vstává z mrtvých a přichází soudit živé a mrtvé.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejsilnějších knih poslední doby, kterou jsem pročetla několikrát (a to nejen jako redaktorka ještě před vydáním).Text, který hovoří o krutém zneužívání lidí ve jménu zneužitého s(S)lova - je to faktické umocnění toho téměř nejkrutějšího, co může člověk člověku udělat. A přitom je to fundovaná biblistická studie, nejen terapeutický text, jak mi ho sám autor charakterizoval. Dopřejte si ten čtenářský zážitek. Bude intenzivní. Možná i důležitý. Ale vůbec ne lehký.
Autorovy knížky
2024 | Jak zabít Ježíše? - Zneužití moci, zneužívání a násilí v Bibli |
Kniha, která mnohonásobně předčila má očekávání. Viděla jsem diskusi s autorem, který mi přišel inspirativní. Ale takto "čtivou procházku" různými biblickými texty, starozákonními i novozákonními, týkajícími se jakýchkoliv forem zneužívání a i obecněji toho, jak se mají lidé chovat k sobě navzájem, jsem nečekala. Kniha ve mně bude "rezonovat" ještě dlouho. Kéž by tak skvělých knih vycházelo více!
"Ježíš, jak mívá ve zvyku, odpovídá s jistou dávkou drzosti: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku muže a ženu učinil je? Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.“ Neváhám mluvit o drzosti, protože Ježíš odkazuje znalce zákona na první dvě kapitoly Bible, tedy na úplný základ, a předstírá údiv: že by jeho protivníci tyto texty nikdy nečetli? Dále pak ve svém komentáři rozvíjí téma tajemství jednoty, které tyto verše odhalují, a pokračuje vysvětlením, že Mojžíš jim sice dovolil zapudit ženu, ale jen kvůli tvrdosti srdce mužů (Mt 19, 8). Ona tvrdost srdce se v řečtině označuje jedním slovem sklerokardia. Tento koncept se objevil již v Deuteronomiu 10,16, kde označoval vztah Izraele ke svému Bohu. Mojžíš žádá lid, aby opustil tento postoj, kdy odmítá Boha a nenaslouchá jeho slovu, což označuje právě jako tvrdost srdce; a zároveň Izraele vyzývá, aby přilnul k Hospodinu (Dt 10, 20; hebrejské slovo dabaq). Zde je použito totéž sloveso, které nacházíme i v Gn 2,24: muž přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Právě tento verš Ježíš v našem úryvku cituje a vytváří tak určitý vztah mezi postojem mužů k ženám (farizeové jsou přesvědčeni, že je mohou zapudit, kdy a jak budou chtít) a k Bohu: v obou případech tvrdost srdce působí spoušť. Jakým způsobem se chováme k Bohu, takovým způsobem se chováme i k ženám – a naopak.
Právě v naší pasáži to vidíme zcela jasně. Mohli bychom říci, že Ježíšovi protivníci si ohledně žen kladou jen jednu jedinou otázku: chtějí vědět, jestli je možné je zapudit, a to navíc z jakékoli příčiny (v. 3). Zároveň však tuto otázku kladou Ježíšovi, aby jej chytili do léčky a usvědčili z toho, že si protiřečí; to vše jen proto, aby se ho zbavili – což se jim koneckonců brzy podaří, až ho zanedlouho zatknou a usmrtí. K Božímu Synu se tedy chovají podobným způsobem, jakým se staví k ženám, takže bychom mohli ještě říct: jakým způsobem jsou zneužívány ženy, takovým způsobem je zneužíván i sám Bůh."