Jak zabít Moniku
Candace Bushnell
Pandy „PJ“ Wallisová je uznávanou autorkou románů o Monice, mladé ženě na Manhattanu, které se staly předlohou série úspěšných filmů. Pandy by ale chtěla zkusit psát i něco jiného – historický román o lady Wallisové, jejíž portrét ji v rodinném sídle provázel celým dětstvím. Jenže nakladatel a čtenářky mají zájem jen o Monicu, a stejně tak i chamtivý a zadlužený manžel Jonny, který už má plán, co s jejími honoráři udělat. Když dojde k požáru loděnice v rodinném sídle v Connecticutu, Pandy si náhle uvědomí, že má příležitost začít znovu...... celý text
Přidat komentář
Naivně napsaná knížka pro "blondýny", první dvě třetiny večírky se šampaňským a tlachání ze Sexu ve městě, pak se objevuje zajímavý příběh, ale celé je to tak uměle natahované, že ani překvapivý závěr to nespravil. Prostě slovy klasika: byl by to námět na román, dostat to do ruky pořádný spisovatel.
Knížku bych si sama od sebe nepůjčila a rozhodně ani nekoupila. Nicméně mi ji donesla kamarádka, tak jsem se do ní pustila. Není u mě zvykem číst knížku víc než den. Tuhle jsem četla asi 4 dny a upřímně jsem se těšila až ji dočtu. Přišla mi nezajímavá, hloupá, první půlka o ničem, druhá strašně zmatená... Prostě knížka za mě nezajímavá, bez nápadu, takový slátanina, co vám nic nedá, ani vás extra nebaví....No... Holt i autorka Sexu ve městě se někdy sekne, že...
Asi jsem od autorky Sexu ve městě čekala něco víc. A ne jen ukňouranou P. J. Wallisovou a její opilecké večírky, přihlouplé dovádění s "Monicou" a nekonečné řešení vztahu s bývalým manželem...
Celkově to nebylo nejhorší, ale ani žádná bomba. Celkem zajímavá byla první polovina a odhalení tajemství "Henry". A cca třetí čtvrtina mi přišla dost zmatená a chaotická. Škoda, jako nápad to potenciál mělo.
Štítky knihy
americká literatura feminismus spisovatelky
Autorovy další knížky
2009 | Sex ve městě |
2010 | Deníky Carrie B. |
2010 | Džungle rtěnek |
2011 | Léto ve městě |
2021 | Pravidla pro holky |
Horší knihu jsem snad nečetla. Hlavní postava otravná, vadí mi její vidění světa i vztahů. Jména jako Pandemonia, Hellenor, SondraBeth působí nezapamatovatelně až směšně. Konečné zúčtování s Jonnym jsem četla už skrz prsty, jak mi bylo trapně. Celkově mám dojem, že Bushnellová psala svým způsobem o sobě samé, o spisovatelce, která je vázáná smlouvami, a tak produkuje brak za vidinou zisku. Jediné světlé místo jsem našla na poslední stránce.