Jak zacházet s nemrtvými
John Ajvide Lindqvist
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156685/jak-zachazet-s-nemrtvymi-156685.jpg
4
142
142
Druhý román švédského prozaika Johna Ajvide Lindqvista (*1968), který si po úspěšném debutu Ať vejde ten pravý tentokrát pohrává s klasickým hororovým motivem zombie. V jeho podání ale oživlé mrtvoly nejsou žádná strašidelná masožravá monstra, ale ztrápené bytosti, které chtějí, jako každý z nás, jen jediné: vrátit se domů. Jak zacházet z nemrtvými je mrazivým hororem se vším všudy a zároveň dojemným příběhem o lásce, která se dokáže vzepřít samotné smrti. Stockholm v polovině srpna 2002. Po dlouhé úmorné vlně veder trápí všechny obyvatele nesnesitelná bolest hlavy. Jako by město pokrývalo podivné elektrické pole. Nedají se zhasnout světla ani vypnout elektrické přístroje. Obyvatelé propadají panice. Něco visí ve vzduchu. Najednou vše rázem pomine. Zdánlivě se nic nestalo, nebo že by přece jen...? Gustav Mahler, novinář v důchodu, ztratil po smrti milovaného vnuka chuť do života, nic ho netěší a nezajímá. Najednou mu zavolá starý známý z Danderydské nemocnice. Stalo se prý něco strašného – mrtví v nemocniční márnici náhle ožívají. Mahler to pokládá za hloupý žert, ale přesto se na místo vypraví...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Hanteringen av odöda, 2005
více info...
Přidat komentář
Tak toto byla síla. Strašně pěkný, zajímavý a citlivě (většinou) zpracovaný námět. Krásný příběh o tom, jak nejen že nechceme odejít, ale nechceme pustit ani ty, kteří by odejít měli. A taky jak se nám vrací, to co světu dáváme a to jak se chováme k ostatním.
Zaujímavý príbeh. Zaujímavá myšlienka. Bavilo ma to. Je to také iné. Kniha určite stojí za prečítanie.
V kabátku "zombie apokalypsy" se skrývá poněkud depresivní (zvláště pokud už člověk má zkušenost se ztrátou blízké osoby - což v určitém věku má myslím skoro každý) zamyšlení nad lidskou duší a jejím odchodem z tohoto světa. Síla vyprávění není v tom, že by autor nabídl nějakou nečekanou odpověď na otázky, které si v té souvislosti člověk klade, ale v tom, že vytvořil velmi reálný obraz událostí. Takže si lze snadno představit, že by se toto opravdu dělo. Nám. A to ani člověk nemusí být Švéd.
Zhruba z prvej polovice som bola celkom aj nadšená. Zaujímavá zápletka, realistické prvé reakcie, celosvetové pozdvihnutie v rozličných oblastiach. Príbehy troch rodín, ku ktorým sa vrátili ich zomretí blízki, som dychtivo hltala (hoci Elvy + Flora ma bavili najmenej). No sila príbehu postupne slabla. Na môj neveriaci údiv nemŕtvi akosi prestali väčšinu ľudí a najmä vedcov zaujímať, nikto sa nič nepokúša urobiť pre ich záchranu, a pointa je strašne otrepané klišé. Navyše sa línia Elvy + Flora vôbec neuzavrela a absolútne nechápem, akú úlohu tam zohrala postava Petra. Škoda, iba priemer.
Kniha „Jak zacházet s nemrtvými“ není v první řadě hororem. V první řadě je to sociální drama, které jde do roviny lidské, když se zaměřuje na jednotlivce. Ale je tu i ten společenský přesah, kdy vidíte společnost, jak se chová v nestandardní situaci. A ne, není to moc hezké. Když knihu dočtete, vlastně si ani nebudete jistí, jestli je tu ještě nějaká naděje, anebo je vlastně všechno špatně. Jako kdyby ani smrt nebyla v každém případě vykoupením. Jako kdyby i na ni došlo.
Inu, čekal jsem něco jiného. Výsledkem je poměrně příjemné překvapení, protože kniha je originální, má nápady a chtěl bych vidět někoho, kdo dopředu odhadne děj :-)
Možná jsem čekal s ohledem na jiné knihy s podobnou tématikou víc akce, kniha je však vcelku klidná. Přesto ubíhá celkem rychle, autor ji zběsile nenatahuje (i když třeba mít polovinu stran, asi bych dal o hvězdičku víc), a v průběhu děje není nouze o pár překvapení.
Shrnuto, nejedná se ani o postapo, ani o krvavou akci, ale spíš o mysteriózní knihu a drama.
Tahle kniha je podle mě ještě lepší, než Ať vejde ten pravý. Tady jde autor pěkně na dřeň. Pořád se něco děje a hlavním tématem je návrat seniorů z hrobů. To mluví za všechno. Chtělo by to víc takových knih.
Rozjezd je pomalý, psaný reportážním stylem, ale celkem věrohodně ilustruje, jak by se asi vláda a jednotlivé instituce chovaly, kdyby musely z ničeho nic řešit oživlé mrtvé. Zhruba v polovině knihy se děj zcela posune do osobní roviny jednotlivých postav, nabírá neuvěřitelné tempo a doslova hýří nápady. Zjevení, Vřesoviště, Rybář, podoba Smrti, utopenec. Nemohla jsem se odtrhnout.
Musím říct, že jsem od knihy čekal trochu víc. Chvílemi je to dost utahané a nezajímavé. Děj příběhu je možná na můj vkus až příliš vleklý. Hororové pasáže taky nic moc strašidelné. Bylo to takové stále nic nic a najednou jsem se málem rozbrečel na konci knihy pod návalem emocí. Kdyby byla kniha celá napsaná jako v závěru, tak je to literární bomba. Takto jí asi nemohu doporučit nikomu, kdo nemá rád vleklé a nezajímavé děje. Autor si rozhodně zaslouží uznání, ale nemohu dát více než 3/5. Zombie potažmo fantasy/horor tématika je mi blízká a rád vyhledávám zajímavé příběhy, při kterých člověka občas zamrazí. Tato kniha je nicméně spíš plná dojmů a citů než aby v ní čtenář našel uspokojení v podobě hororového příběhu.
Tohle není kniha pro ty čtenáře, kteří na otázky vyžadují odpovědi. Proč se mrtví probudili? Proč pouze ve Stockholmu a okolí? Proč jen ti, co zemřeli v posledních dvou měsících? Proč se v jejich blízkosti vyskytují určité paranormální jevy? Odpovědět se dá pouze další otázkou: a proč ne? S příčinami si autor hlavu neláme, více ho zajímají následky, především emoční stránka zmrtvýchvstání, dopady na pozůstalé a vůbec na celou lidskou společnost. Jak se vyrovnat s tím, že smrt není definitivní? Jaká práva vůbec mají nebožtíci v různém stupni rozkladu? Představují hrozbu? Jak proniknout jejich apatickou slupkou a lze je přimět k smysluplné komunikaci? Zkrátka a výstižně: jak zacházet s nemrtvými?
Román však není suchou sociologickou sondou, naopak, ve třech liniích sledujeme osudy lidí postižených nejprve ztrátou svých blízkých a poté jejich snahu vyrovnat se s návratem mrtvých k existenci. A přestože jsou to příběhy o lásce, utrpení, také o víře a hodnotách, rozhodně není nouze o hororové scény, hrůzné situace dalece překonávající klišé masakry agresivních zombie lidožroutů.
Malý problém jsem měla s jednotlivými charaktery - jsou zpracovány velmi civilně, s patřičnou lidskou nedokonalostí, vyvolávají ve čtenáři soucit a pochopení, občas sympatie, jindy trochu nevole, byly mi bohužel poněkud odcizené. Příliš mi nezáleželo na tom, co s nimi bude. Usoužený komik David byl ve vleku událostí, většinu doby jen pasivně klopýtal. Bývalý reportér Gustav Mahler sice převzal iniciativu a jeho linie byla nejčtivější, jenže čím víc jsem toho chlapa poznávala, tím víc mě odpuzoval. Jeho lehce protivná dcera se nakonec projevila jako zajímavější, přesto dost povrchně nahozená. Elvy a Flora, babička s vnučkou, jsou nevšední dvojice, vnímavější, lépe připravené poradit si s bizarními okolnostmi, ani s tímto různorodým duem se mi však nedařilo hlouběji ztotožnit (snad kdybych byla věřící nebo levicová anarchistka).
Finále je takové... jak to napsat... neamerické, což asi nepřekvapuje u švédského autora. Umocnilo už tak dost silné dojmy, ale nemohu se zbavit pocitu, že se z románu dalo vyždímat ještě něco víc.
Knihu jsem koupila úplnou náhodou v levných knihách a líbil se mi nápad. Opravdu to není nějaká zombie apokalypsa, ale spíše se příběh zabývá pocity pozůstalých, když se jim jejich mrtví vrací. Bylo to fascinující a těžko uchopitelné téma, některé zvláštní představy mi úplně nesedly. Vyhovovalo by mi, kdyby se ani nikdo nepokusil obživnutí vysvětlit, což se v jednom odstavci stalo a byla to prostě blbost a překroucení faktů, přitom se stačilo zeptat kteréhokoliv studenta gymnázia, které by vám řekl, že ATP není enzym a že normální vědec by si ho nikdy s bakterií nespletl :D Bylo to každopádně zvláštní a hodně zajímavé téma.
Tak, jako jsem byla nadšená z knihy stejného autora Ať vejde ten pravý, jsem zrovna tak unešená z této knížky. Rozhodně se nejedná o klasický zombi horor, kde zombíci napadají vše, co jim přijde do cesty (takové příběhy ani filmy nemusím), příběh je pojat úplně jiným způsobem, a musím říct, že pro mě mnohem děsivějším. Působí to až reálně. Zombíci, tak jak je většinou známe z filmů, kteří vylézají z hrobu, vydávají neartikulované zvuky a vrhají se po živých, aby jim vysáli mozkomíšní mok, jsou nic proti tomu, když si přinesete domů šestiletého, již několik měsíců mrtvého, ale nyní „obživlého“ Eliáše, jehož příběh a postavy s ním spojené mě dostaly asi nejvíc. Popisům chování a pocitů živých, když se jim začnou „vracet“ jejich blízcí, není co vytknout, je to napsáno naprosto uvěřitelně, včetně přístupu politiků a médií. Čtení knihy jsem asi opravdu hodně prožívala, neboť po jejím přečtení mě začala bolet hlava jako nikdy :-)
Pro mě je John Ajvide Lindqvist PAN spisovatel a moc mě mrzí, že jeho knih není víc.
Pro me byla kniha docela zklamanim. Podle recenzi jsem se na ni tesila, ale pribeh me ne a ne zaujmout. Prokousavala jsem se ji asi mesic.
Dobry namet, ale autor mel jit vice do hloubky. Nemohla jsem stale pochopit poslani pribehu nebo jak to nazvat?
Divna kniha s divnym pribehem a divnymi hrdiny.
Četla jsem v březnu 2013. Podle mých poznámek:
Děj se odehrává v průběhu pár dnů roku 2002.
Morbidní.
Přečetla jsem, ale divný pocit.
Nevím, zda chtěl autor být zajímavý a něčím ohromit. Nebo mu šlo o charaktery žijících? Nebo chtěl říci, že duše je nesmrtelná, ale že je špatně, když se vrátí to mrtvého těla? Nebo chtěl říci, že duše mrtvých a my se ovlivňujeme?
???
Jakmile otevřete román Jak zacházet s nemrtvými, rychle pochopíte, že tohle není žádná líbivá literatura. Zároveň dost riskujete, že se vám švédský rodák John Ajvide Lindqvist zažere pod kůži podobně jako Stephen King. A kdyby jen pod kůži. On vám rovnou převrátí vše, o čem jste si dosud mysleli, že jsou pevné a stabilní základy hororového žánru. Rozhodně nic pro romancechtivé vampýří dušičky.
Předpokládáte-li přímočarou mrtvoláckou vyvražďovačku, budete zklamáni - žádný lepší Resident Evil se nekoná. Na druhou stranu je tu nový úhel pohledu na zombie efekt, který všichni známe, ale nikdy jsme nebrali na zřetel jeho sociální důsledky. (Zombie a sociální důsledky? Skutečně jsem použil tahle slova v jedné větě? Incredible.) Ovšem nečekejte nějaké přechytralé filozofické pojednání. Tohle je horor a autor si to moc dobře uvědomuje. Nedělá z komára velblouda, ale vtipně překrucuje vše, co jsme dosud považovali za vyčerpané téma. A vám nezbývá, než se bát a užívat si to. Plnými doušky.
Tak tohle pro mně byla jedna z těch knih, o kterých jsem nevěděla, kolik dát hvězd. Pozor, budu trochu spoilovat.
O knize jsem se dočetla, že by měla být strašidelná. A musím říct, že i přes to, že byla čtivě napsaná, jsem ji louskala dlouho. Opravdu dlouho jsem si zvykala na tu myšlenku, která se táhla dějem - mrtví vstanou z hrobu i se svým hnilobným bytím... Strašidelná? Ani ne. Ovšem místy až nechutná? Rozhodně ano.
Vše se změnilo asi v okamžik, když se jedné z hrdinek zjevila Panna Marie. To jsem si o knize začala myslet něco úplně jiného - že by pokus o příběhu z pohledu snad až fanatiků?
A v momentě, kdy jiné hlavní postavě hrozilo nebezpečí z rukou nemrtvého utopence jsem se ale celkem začala bát (i když rozcupovaný králíček tomu přecházel - leč jsem to tak nějak čekala).
Konečné pojetí knihy mě velmi, velmi dostalo. Bylo to jedinečné, velmi důvěrně známé takovým tím podivným způsobem jako že "aha, takhle tedy, no to dává smysl..", ale zároveň hrozně hezké.
Z původních 3 hvězd co jsem měla v plánu dát nakonec dávám 5, protože kniha mě v konečném důsledku opravdu vzala dech.
Samozrejme, je to ten istý autor, a tak treba porovnať... Námet je to skvelý, a človek sa doslova núti predstaviť si seba samého v koži "pozostalých". Každopádne, Nech vojde ten pravý ma svojími hororovými časťami (...tma v pivnici, atď) párkrát riadne dostal, tu som celou knihou prechádzal bez väčších emócií, čo je škoda, pretože sa z toho dalo vyťažiť oveľa viac "hrôzy". Autor, ako by mal slabšiu chvíľku, a bál sa trošku prtvrdiť. Napokon, treba dať knihe šancu, a posúdite sami.
Zaujímavá kniha. Doteraz neviem, či sa mi páčila, alebo nie. Mám podobný názor, ako užívateľ ZÓNA vo svojom komentári. Je to ťažko pochopiteľná kniha a po jej prečítaní vo mne vyvolala, množstvo pocitov. Nevedel som či sa mám smiať, alebo mám plakať. Táto jej určitá zvláštnosť, knihe zabezpečuje, plusové body. Bohužiaľ kniha, niekde uprostred, začína mierne nudiť. Je to spôsobené aj tým, že je v nej málo akcie. Tak isto, niektoré situácie, som nepochopil a niektoré, neboli vyriešené, príliš múdro. Napriek tomu je to kvalitná kniha a aj keď nie je veľmi strašidelná, rozdáva zaujímavé otázky, ohľadom smrti. Dávam 75 percent.
Výborná myšlenka od mého oblíbence, ale její zpracování mě zklamalo.Myslím, že se z toho dalo"vytřískat mnohem víc a lépe"...na téma vyrovnání se se smrtí (návratem) našich milovaných a o tom co jsme pro ně schopní obětovat atd, bylo napsáno x lepších knih (v čele se"Řbitovem zvířátek")
Štítky knihy
zombie horory Švédsko Stockholm nemrtví
Autorovy další knížky
| 2010 |  Ať vejde ten pravý |
| 2012 |  Jak zacházet s nemrtvými |
Zajímavé a originální zpracování zombie, kdy to nejsou po mase lačnící monstra, ale ztrápené "osoby". Příběh o tom kdy se v celém Stockholmu začnou probírat k životu nedávno zesnulí lidé. Novinové články, zprávy, rozhovory a různé napodobeniny médií jenom umocňují atmosféru. Popis ztrápených oživlých mrtvol ve vás dokáže vyvolat jakousi směsici odporu ( jako třeba nafouklé břicho, šupinatá pokožka...) a lítosti, kdy si i vlastně uvědomíte co by jste dělali vy, kdyby se něco takového opravdu stalo. Závěr i ukázal kdy špatné a sobecké myšlenky dokáží vážně ublížit... koneckonců to už si, ale přečtěte sami. Doporučuji.