Jak žít a nezbláznit se
Lidmila Pekařová
Soubor praktických rad. Psychologie dítěte od předškolního věku do dospělosti. Ukazuje v příkladech naši hloupost, nabubřelost, ješitnost a rodičovskou sobeckost. Je slabikářem výchovy.
Přidat komentář
Skvělý pomocník, rádce do života...
Jsem ráda, že díky dceři paní Pekařovou znám z přednášek její rady jsou srozumitelné!
Po obsahové stránce je tato knížka dobrá, kdo by nechtěl vychovat dítě samostatné, empatické a ohleduplné, které se dokáže postrarat o sebe i svou budoucí rodinu. A pár užitečných tipů jsem si z ní odnesla. Ale forma, jakou je psaná, mi vůbec nevyhovovala. Je psaná velmi direktivním, chladným tónem s přístupem, že pouze jeden způsob výchovy je správný, a to ten založený odmalička na disciplíně, režimu a pořádku. Hlavně v první části o batolatech a předškolácích mi chyběly zmínky o lásce. Učit dítě samostatnosti se má nejspíš i podle autorky láskyplně, s pochopením, povzbuzováním, nestačí stát nad dítětem jako přísný policajt, přitom kniha k tomuto chladnému přístupu může vlastně vést. Popsané konkrétní příběhy se často evidentně odehrály před desetiletími, současné reálie a nejspíš i problémy mladých rodin už jsou zase trochu jiné. Stejné poselství, ale napsané vřeleji a s hravostí, mi přinesla kniha Líná máma.
V některých popisovaných situacích jsem se jako rodič úplně viděla. Takže teorii bychom znaly a teď uvést do praxe :-)
Celkem stručná (myšleno v dobrém) kniha o výchově od dětství až po dospělost. Obsahuje mnoho užitečných rad a poznatků doplněných konkrétními příklady. Párkrát to na mě působilo nereálně, jako když jednou povolím a malé dítě nebude jíst ve své židličce tak veškerá snaha přišla vniveč, to mi přijde trošku přehnané. Každopádně určitě je dobré mít nějaké návyky, a nedělat dítěti sluhu. Koupi rozhodně nelituji.
Kniha určitě užitečná a rodičům se moc líbit nebude v tom smyslu, že (pokud nejsou naprosto dokonalí) v ní najdou věci, které ve výchově dělají špatně. Líbí se mi příběhy z psychologické poradny paní autorky, které dávají to, o čem píše, do kontextu. Co se mi na knize nelíbí je její stereotypizující pohled (muži bordeláři, ženy pořádné atd.), tak nějak mi trochu přijde, že autorka zamrzla někdy tak před třiceti lety. A to jak z pohledu dělení prací na mužské a ženské, tak v pohledu na moderní techniku, kterou v podstatě ignoruje a nějaké rady co a kdy v tomto ohledu až na pár výjimek chybí (kniha je sice trochu starší, ale počítače v roce 2006 už běžnou součástí domácností byly).
Praktická kniha pro vyhořelé matky, které neuspěly s návodem "Respektovat a být respektován". Styl mi úplně neseděl, na mě příliš autoritativní a všechnu vinu házející na matky. Na druhou stranu se snaží vyburcovat rodiče, aby se úplně nezničili sebeobětováním se pro své děti, aby nastavili jasná pravidla a ty vyžadovali, což je pravda a je dobré si to připomínat. Všude se o tom mluví, autorka však dává jasné příklady, v čem by to mělo spočívat. Její styl je sice direktivní, nebere si servítky, ale zároveň zastává respekt k dítěti a připomíná, že rodičovství je náročná věc vyžadující úsilí a nesmí se odfláknout.
Doporučuji....názorově s autorkou souzním, jen ta má nedůslednost bude a je velkou překážkou ve výchově. Ale věřím, že se s tím ti naši prckové srovnají a i přes všechny naše chyby ve výchově z nich vyrostou zdravě sebevědomí a upřímní lidé...
Kam se hrabou všechny ty dnes populární Nevýchovy, Dovýchovy a Převýchovy, které na první pohled vypadají velmi lákavě, ale ve výsledku je to pořád to samé dokola v líbivém kabátku. Tahle knížka tak na první pohled určitě nevypadá. Ale uvnitř je poklad. Kdo trochu rozumí psychologii a má cit pro výchovu, tady najde nádherný návod na jednodušší život. A pokud dokážete číst mezi řádky, tak ten dnes tak propagovaný "partnerský přístup k dětem" tam je taky, jen vám ho nikdo necpe, musíte si ho tam (a hlavně se svými dětmi) najít sami.
Knihu jsem četla v rámci předmětu psychologie. Doporučila mi ji paní učitelka. Jsou to praktické rady jak vychovat z dítěte slušného dospělého člověka, který se umí postarat sám o sebe i o vlastní rodinu. Líbily se mi příklady z autorčiny poradny. Pokud tuto knihu budu někdy v budoucnu číst znovu tak to bude určitě před tím, než se mi narodí vlastní dítě. Avšak výchova dítěte je přirozenou věcí a vyčíst z knih se nedá... jak říká i sama autorka ,,o výchově se nemluví výchova se dělá” a není to jen teorie ale i praxe. Tak doufám v to, že až jednou budu mít vlastní děti podaří se mi z nich vychovat slušné a poctivé lidi nejen díky této knize.
Byla jsem na jedné z autorčiných přednášek - bohužel jsem nemohla být na celou, tak jsem si koupila knihu. Můj osobní dojem z knihy je, že je o výchově rodičů - ti jsou problémem "problematických" dětí. Dnešní rodiče, ano včetně mě, se snaží dětem hodně život ulehčit. Ale důsledky si málokdo z nás uvědomuje - vychováváme se si doma malé sobce, kteří nejsou schopní se postarat ani sami o sebe (a to jen proto, že jim to prostě nedovolíme). Snažím se aplikovat doma hodně z toho, co jsem se na přednášce dozvěděla a upřímně musím přiznat, že změna byla znát téměr okamžitě, ač jsem tomu nejdřív něvěřila.
DOPORUČENÁ ČETBA pro rodiče - čím dříve, tím lépe.
Nejlepší kniha o tom, jak vychovávat děti. Nerozmazlovat a vést k samostatnosti. Měli by si přečíst všichni. A kdo nechce číst, ať si zajde na některou přednášku paní doktorky.
Hutné čtení. Přečetl jsem pár prvních kapitol a po pár měsících koukám, jak moc se do mě otiskly - jsem líný člověk, a tak radši investuju nějaký čas a nervy co nejdřív, aby se mlaďásek dokázal obsloužit sám, ladím jenom detaily, občas nedovřený mrazák, vražedná křídla vrat, klíče na jiných háčcích, hladové kočky když je mlaďas u babičky. Aplikovat to jde i na "vaření", z kakaa s cukrem se po pár opakováních stává cukr s kakaem (byla i verze plný hrnek mokrého kakaa), průběžně to chce sledovat, jestli algoritmus nemá sklon k extrémům :). Líného rodiče přes svoje první sympatie nechám stranou a raději asi dočtu zbytek téhle knihy, pragmatické a praktické..
Toto je nejlepší kniha, jakou jsem četla o výchově dětí (a dospělých). Konkrétní případy činí knihu srozumitelnou a čtivou. Samozřejmě nelze knihu brát jako příručku, tak se nedá žít a nefungovalo by to. Kniha mě ale velmi inspirovala, pár změn jsem v rodině zavedla a myslím, že k prospěchu všech a pár změn mě ještě čeká, tak jsem zvědavá, jak to ostatní přijmou :-) Doporučuji všem rodičům a nejen jim.
Tato knížka mi přivodila hlubokou depresi - tím, jak moc je pravdivá. Velice lituji, že se mi nedostala do rukou dříve, teď máme doma budoucího prvňáčka a už teď vidím, co všechno jsme prosvihli a čemu jsme mohli předejít. Snad alespoň do té puberty něco stihneme ...
Hezky a jednoduse napsane. Doporucuju. Otazka je, jak se navod k pouziti osvedci v praxi. :-)
Na doporučení jsem si přečetla tuto knížku o výchově a přestože mi některé rady přijdou tak trochu sci-fi, celkově mě kniha hodně oslovila.
Autorka píše naprosto jednoduše a srozumitelně, text prokládá krátkými příklady z praxe, nevypisuje zdlouhavou teorii, dává praktické rady a jde k jádru věci. Vyhovovalo mi, že se kniha skládá z krátkých kapitol a že autorka píše opravdu otevřeně a nebere si servítky.
"Pokud nestíháme odchod do práce, budíme dítě o hodinu dřív a večer se jde dřív spát. Vstávat dřív a mít spoustu času na odchod z domova, to je výchova. Chránit dítě delším spánkem a ráno hartusit, to je neurotizace. Dávat lásku znamená zajistit pohodu. Rychle nakrmit předškoláka, ustrojit ho a vystavit našemu tempu je jenom pohodlné. Chtěli jsme dítě, tak musíme umět i ztratit část pohodlí."
Úžasný návod, ale kdo čtete návody před použitím, že? Ke mě se kniha dostala, až když jsem doma objevila puberťáka a to už je pozdě.
Jednou jsem absolvovala přednášku paní Lidmili Pekařové a řeknu vám, že se nikomu nechtělo domů. A ulovila jsem si podpisy autorky do knih Jak žít a nezbláznit se a S.O.S.
Štítky knihy
pedagogika vývoj a výchova dětí
Autorovy další knížky
2006 | Jak žít a nezbláznit se |
2014 | S.O.S. - Skutečné příběhy ze života partnerů, rodičů a dětí a řešení jejich problémů |
Nezbytné čtení pro každého.