Jak zničit církev
David Novák
Zkušený ďábel radí, jak zničit církev. Církev je pro zkušeného ďábla Maluglora trnem v oku. V dopisech dává svému učedníkovi Bezejmenovi spoustu praktických rad, jak jeden sbor zlikvidovat. Jak se to učedníkovi daří, může čtenář sledovat v knížce, která je velmi čtivá, ba napínavá, a zároveň se dotýká hlubin křesťanského života i praxe. Kniha nepostrádá vtip, mnohdy z ní ale mrazí – to když čtenář v démonských návodech objeví vlastní zkušenost s problémy v církvi... Autor volí stejnou formu jako legendární C. S. Lewis. Pronikavostí svého vhledu za svým vzorem a inspirátorem nezaostává, protože zkušený ďábel tentokrát řeší jiný okruh otázek a souvislostí. V tom, co se před čtenářem odehrává, promlouvá autorovo nadšení pro církev i znalost slabých míst dnešního sborového života.... celý text
Přidat komentář
Příjemně čtivá knížka, která místy dokáže až bolestivě přesně trefit hřebíček na hlavičku a vyhmátnout problémy, jež v mnoha křesťanských společenstvích bývají.
Autorovy další knížky
2004 | Rozhovory s Nietzschem |
2001 | Víra ve vírech doby |
2018 | Nebezpečné povolání |
2010 | Víra ve vírech strachu |
2020 | Jak zničit církev |
Tohle je pro věřící - a troufám si říct, že nejen pro ně - kniha, kterou po dočtení je potřeba začít číst znovu a znovu, pořád dokola. V tuším dvaceti kapitolách jsou zde všechny podstatné chyby, na kterých nás ten zlý utáhne jak na vařené nudli, aniž bychom si to uvědomili. Sice je to psané pro protestantské prostředí, ale platnost je natolik nadčasová, že si knihu mohou vzít za svou i katolíci (a jak jsem psal, nejen věřící, ale i lidé nevěřící zde najdou mnohá zamyšlení pro to, jak žijí svůj život a jestli v něm náhodou nedělají právě ony "drobné" chyby, kdy sami sebe omlouvají, aniž by dokázali vidět chybu u sebe). Vadilo mi jen několik překlepů a pravopisných chyb, občas ne dobrá stylizace věty, ale popravdě o tom v tomto případě vůbec nejde, gró knihy leží jinde. Musím také vyzdvihnout skvělý nápad s těmi čertími packami na každé stránce knihy, přesně tam, kde knihu držíte při čtení vy - hned si čtenář uvědomuje, že on tedy rozhodně není rovněž svatý a že text knihy mluví k němu, nikoliv někomu z jeho okolí.