Jaká budu umírat?
Christine Bryden
Demence znamená ztrátu paměti, oslabení inteligence, rozpad osobnosti. Příčin může být až sedmdesát, nejběžnější je však Alzheimerova choroba, somatické onemocnění mozku. Kniha je stručnou autobiografií ženy postižené touto chorobou, autobiografií nesmírně cennou a výjimečnou právě proto, že ji nepsal vnější pozorovatel, ale samotná postižená. Autorka patřila k lidem s výrazně nadprůměrnou inteligencí a téměř geniální pamětí. Zastávala významné postavení v úřadu australského premiéra a byla již matkou tří dětí, když jí byla v roce 1995, ve věku pouhých šestačtyřiceti let, diagnostikována demence. Přesto již napsala dvě knihy. Tato kniha původně vyšla v roce 1998, ale toto vydání je opatřeno nesmírně cennými odbornými dodatky, v nichž se čtenář dozví vše o obecných etapách rozvoje Alzheimerovy choroby a demence.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2013 , TritonOriginální název:
Who will I be when I die?, 2011
více info...
Přidat komentář
Shodou okolností jsem tuto knihu přečetla hned po knížce na stejné téma - A každé ráno je cesta domů delší a delší. Na rozdíl od poetického příběhu té malé knížečky je kniha Jaká budu umírat velmi civilní. Autorka popisuje průběh své nemoci do všech podrobností, jejím záměrem je vysvětlit, jak nemoc probíhá, povzbudit, zbavit strachu. U mne tedy strach z Alzheimerovy choroby spíš vyvolala.
Tuto knížku by si měl určitě přečíst každý, kdo má ve svém okolí člověka s diagnózou Alzheimerovy choroby. Autorka vysvětluje obtíže nemocných lidí zejména v raných stádiích nemoci a snaží se objasnit s nimi spojené chování, které může na veřejnosti působit "zvláštně", a pokouší se vyvrátit mylné spojení Alzheimerovy choroby s "blázněním" - A. choroba není psychiatrické onemocnění, je to postupná atrofie mozku. Vzhledem k tomu, že různé typy demence jsou v současném světě s prodlužujícím se věkem stále častější, určitě není od věci nahlédnout pod pokličku tohoto tématu. Pro mě trošku nadhodnocena úloha víry při zpomalení průběhu nemoci, nicméně beru to spíše jako odhodlání nevzdat se - a motivací může být každému něco jiného.
Autorku neskutečně obdivuju kvůli způsobu, jakým se svojí nemocí bojuje. Je to velmi inspirativní a knížku doporučuji každému.