Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461520/bmid_jako-hvezdy-v-temne-noci-rim-461520.jpeg
5
1007
1007
Alice Wrightová doufala, že sňatkem s pohledným Američanem Bennettem Van Clevem unikne sešněrovanému životu v Anglii. Jenže ani její manželství, ani život v zapadlém koutě Kentucky se nevyvíjí tak, jak si představovala. Nadšeně tedy uvítá možnost zapojit se jako dobrovolnice do projektu takzvané Koňské knihovny, který má za úkol šířit literaturu a vzdělanost v odlehlých oblastech Appalačských hor. Alici, Margery a tři další odvážné ženy čeká cestování na koních nebezpečnou divokou krajinou, boj s předsudky místních lidí vůči ženám, přistěhovalcům i lidem jiné barvy pleti, ale také nádherné ženské přátelství, soudržnost i láska. Jojo Moyesová ve svém nejnovějším románu tentokrát přináší výpravné historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Giver of Stars, 2019
více info...
Přidat komentář
Autorku jsem doposud neznala a knihu do ruky jsem vzala z důvodu čekání na Ježíška.... nu a teď vím, že si ráda půjčím další tituly.
Příběh se mi líbil od začátku do konce. Dokonce čím více jsem se přibližovala ke konci, nemohla jsem uvěřit, že by skončil "špatně". Co udělá rozuzlení ponechané na pár finálních stránkách, mě moc bavilo...
Mám autorku moc ráda, už jsem od ní četla řadu knih. Tato mě ale nedokázala zprvu vtáhnout tak jako předešlé. Příběh byl hezký, ale bez většího spádu. Proto mi trvalo přečíst knihu tak dlouho… vždy jsem po pár stránkách šla dělat něco jiného, zábavnějšího. Ale cca po 200 stranách se konečně rozjel děj tak, že jsem knihu už musela dočíst a nelituju. Závěr měl spád a několikrát se autorce povedlo vyvolat ve mně emoce. Téma bylo pro mě zajímavé a rozhodně si od Jojo přečtu něco dalšího, až u nás vyjde.
Ze začátku jsem si knihu hodně šetřila - přišla jsem o práci a v nejistotě, jestli se mi podaří najít novou práci a moci si tak kupovat nové knížky jsem neměla chuť číst. Všechno ale nakonec dobře dopadlo a mohla jsem se tak s chutí pustit do nové knížky od Jojo Moyesové. Četla se výborně, do postav jsem se hned zamilovala - hlavně do Margery, Alice a Freda. ️
Nemám vůbec co vytknout, těším se na jiné knížky této autorky.
(SPOILER) Kniha mě do půlky moc nebavila. Rozjelo se to až po odchodu Alice z domu. Pak do začalo být syrovější, ale nakonec se to všechno přelilo do pohádky, kde všechno dobře dopadlo, všichni se vzali, splnili si sny a všechno se zalilo sluncem. Ale četlo se to krásně.
(SPOILER)
Příběh se odehrává ve 30. letech 20. století v malém městečku v kopcích Kentucky. Alice přijíždí z Anglie, čerstvě provdaná za Bennetta. Alice žije se svým manželem a jeho tyranským otcem a je znuděná, dokud se nezapojí do projektu místní knihovny.
Líbilo se mi, že kniha byla víc než jen o Alici Wrightové. Byl to příběh o Alici, ale také o Margery, o Sophii, Kathleen a Beth a Izzy. Všechny tyto ženy se účastnily organizace, která přinášela naději a štěstí do horského regionu, který mohl být drsný a rozhodně chudý. Zatímco příběh pojednává o vážných problémech, jako je domácí násilí, rasismus a sexismus, příběh byl vyprávěn poměrně lehce, se zaměřením na sílu těchto žen.
Vědomí, že koňská knihovna skutečně existovala, učinilo tuto knihu více realistickou a dojemnou.
Jedna z nejpovedenějších knih Jojo Moyesové, kterou jsem měla příležitost přečíst. Moc pěkný a napínavý příběh. Téma vyloženě knihomolí :) Velmi příjemně strávený čas s knihou. Doporučuji.
Přiznám se ze knihy Jojo Moyesové nejsou zrovna můj šálek čaje,ale na téhle knize jsem si fakt pošmákla.
Pěkné,čtivé a napínavé.
(SPOILER)
SPOILER! U téhle knížky (a podobně Než jsem tě poznala) souhlasím, že příběhy od Jojo Moyes mají oproti běžnému ženskému čtení určitý přesah. Na základním příběhu, který je a la červená knihovna (vzala si nesprávného - nastala krize - našla správného - jsou tu překážky - překážky překonány - happy end) autorka rozehrává příběh ženské emancipace ze všech možných úhlů – právo na zaměstnání, vlastní názor, nezávislost. Okrajově se věnuje i rasismu. Popisem hornického regionu a bídy v době velké krize v Apalačských horách mi připomnělo Porodní bábu od Harmanové.
Zklamal mě závěr (soud vyřešíme ve stylu účel světí prostředky, můžeme lhát, protože my přece víme, že je nevinná + všechny hlavní postavy svého štěstí došly), kde se ten přesah do společenského románu zase ztratil.
Projekt „pack horse librarians“ fungoval v Apalačských horách v letech 1935 – 1943.
Teď jsem dočetla a zatím jsem nadšená tím, že jsem si užila čas s knížkou. Knížkou s neotřelým tématem, knížkou tak akorát, ani příliš náročnou, ani hloupou. S postavami, se kterými se dalo jít dějem a které mne vzaly s sebou do doby i kentucké přírody.
Ano, konec byl konec červené knihovny, půl hvězdičky bych ubrala, ale ráda přimhouřím oko. Vždyť jsem s Alicí, Margery a dalšími knihovnicemi prožila hezký týden.
Moc hezké a příjemné čtení, i když musím přiznat, že jsem se ze začátku nemohla do knihy začíst.
Angličanka Alice se provdá za Američana Bennetta a odjíždí s ním do jeho rodného Kentucky. Těší se na život v Americe, ale realita je hodně odlišná od jejich přestav. Z nespokojenosti se životem proto využije příležitosti přidat se k dalším čtyřem ženám a založí pojízdnou koňskou knihovnu. Každý den vyráží na koních rozvážet knihy do okolních samot, polí i do hor. To se přitom odehrává v době, kdy ženy nemají mít svůj vlastní názor, mají sedět doma a čekat na manžele. V knize je krásně popsaná příroda i pouto, které mezi ženami "knihovnicemi" postupem času vznikne.
Příjemný příběh, který hezky plyne . Nádherně vtáhl do děje ideální na toto sychravé období. Nicméně kniha se mi líbila, ale dřívější autorčina díla více. Budu se těšit na další
Ideální titul pro ukonejšení rozjitřené duše jednoho čtenáře, tedy mě. Ideální výběr na upokojení po přečtení Bílé vody. Na tu zatím komentář není, neb úplně nevím, jak vyjádřit, co si myslím.
Jako hvězdy v temné noci: příběh se hezky rozvíjí, klidně plyne, dobře se čte. Téma pro mě zajímavé a blízké. Jsem příběhář, takže knížky s různými osudy i vedlejších postav mě vždycky baví. Americký venkov je zajímavá reálie. Hlavní ženské postavy jsou dobře nakombinované, různorodé, to se mi taky líbilo. Konec trošku moc dočervena, ale taková už Jojo bývá a její čtenářská skupina s tím určitě bude spokojená. Vždyť ono to nakonec celkem uvěřitelné je. A sem tam i na slzu došlo.
Můj závěr: dívky a ženy, hledejme své cesty a neochvějně po nich kráčejme a možná nalezneme mnohem víc, než jenom sebe sama. Možná. :)
Hodnocení: poctivé tři a půl, což nejde, takže čtyři, protože velkorysost není nikdy na škodu.
Pěkný příběh, odpočinkový. Konec až moc šťastný, ale někdy se to i tak podaří.
Spisovatelka píše dobře, ale pro mě zatím nepřekonaný titul od ni je
"Než jsem tě poznala".
... krásný čtivý příběh, na který jsem narazila díky čtenářské výzvě. Při jeho čtení se ve mně rozléval příjemný hřejivý pocit, móóóc hezké.O koňské knihovně jsem dosud neměla ani zdání. Všechny knihovnice mi byly hodně blízké.
Klasická letní romantika. Přečteno, odpočinuto a už zapomenuto, o čem to vlastně bylo.
(SPOILER) Po pomalém začátku, za který dávám dolů jednu hvězdu, se kniha četla sama, zvlášť proces byl pro mě opravdu zajímavý. Margery je hrdinka první třídy. Mám chuť se teď vydat do drsné a odlehlé americké přírody. Skvělá kniha. Jen přemýšlím, jestli je Bennett na chlapce...
Román o knihovně a knihovnicích v historických kulisách nemá chybu. Jojo Moyes je skvělá vypravěčka a opět to potvrdila.
Jojo Moyes si své příznivce získala pro příběhy o milostných vztazích. Ty tentokrát mají červenou a prostor dostává síla pravého přátelství, doplněná o témata rasové segregace a feminismu. Jako hvězdy v temné noci je komplexní, dobře vystavěný příběh, který kapitolu po kapitole graduje. Konec byl za mě trochu slabší, přesto knihu řadím k tomu nejlepšímu, co jsme od Jojo Moyes měli možnost vidět.
Štítky knihy
přátelství koně pro ženy knihovny knihovníci, knihovnice světová hospodářská krize, 1929 rovnoprávnost žen
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
V knize se nám střídají pohledy více postav, každopádně začátek knihy (až na prolog) je z pohledu první hrdinky a to Alice Wrightové. Ta se jakožto angličanka provdá za Benetta Van Cleva do Kentucky.
Její představy o životě s Benettem však byly úplně jiné, než si vysnila. Spolu s nimi totiž bydlí i jeho tatínek, který jim za žádných okolností nenechává soukromí a to ani v případě svatební cesty. Alice se tedy postupně začíná smiřovat s tím, že její manželství nebude nikdy naplněno.
Časem se seznamuje s partou skvělých žen v čele s Margery. Rozhodne se pro ně jezdit v jejich projektu Koňské knihovny. Tady bych ráda uvedla, že číst o knihách je nejvíc boží. :) Margery je svobodná volnomyšlenkářka, která nikdy nikomu neodmítne pomoc v nouzi. Jen její pověst je díky jejímu otci navždy poskvrněna.
Ženy se společně vydávají na cesty a nabízejí knížky do rodin, kde se nečte a nevzdělává. Přivádějí tak lidi k větší gramotnosti. Postupně se však setkávají nejen s nadšením, ale i s bojem proti rasismu, utlačováním žen, předsudkům vůči určitým knihám. Jejich přátelství a odhodlání však jen tak něco nezničí. Celým příběhem se táhne naděje a síla ženského klanu.
Jojo Moyesová ve svém románu popsala historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.
Příběhy místních rodin, knihovnic, jejich mužů, přátel a otců mě pohltily. Nejvíc jsem si oblíbila Alice, Margery, Svena a Freda.
Knížka určitě stojí za přečtení. Dala bych jí 4*/5 za uspěchaný konec.
Oblíbená věta:
Až na těch pár štětin na bradě navíc jste čestná knihovnice.