Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461520/bmid_jako-hvezdy-v-temne-noci-rim-461520.jpeg
4
1091
1091
Alice Wrightová doufala, že sňatkem s pohledným Američanem Bennettem Van Clevem unikne sešněrovanému životu v Anglii. Jenže ani její manželství, ani život v zapadlém koutě Kentucky se nevyvíjí tak, jak si představovala. Nadšeně tedy uvítá možnost zapojit se jako dobrovolnice do projektu takzvané Koňské knihovny, který má za úkol šířit literaturu a vzdělanost v odlehlých oblastech Appalačských hor. Alici, Margery a tři další odvážné ženy čeká cestování na koních nebezpečnou divokou krajinou, boj s předsudky místních lidí vůči ženám, přistěhovalcům i lidem jiné barvy pleti, ale také nádherné ženské přátelství, soudržnost i láska. Jojo Moyesová ve svém nejnovějším románu tentokrát přináší výpravné historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Ikar (CZ)
Originální název:
The Giver of Stars, 2019
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Příběh se odehrává ve 30. letech 20. století v malém městečku v kopcích Kentucky. Alice přijíždí z Anglie, čerstvě provdaná za Bennetta. Alice žije se svým manželem a jeho tyranským otcem a je znuděná, dokud se nezapojí do projektu místní knihovny.
Líbilo se mi, že kniha byla víc než jen o Alici Wrightové. Byl to příběh o Alici, ale také o Margery, o Sophii, Kathleen a Beth a Izzy. Všechny tyto ženy se účastnily organizace, která přinášela naději a štěstí do horského regionu, který mohl být drsný a rozhodně chudý. Zatímco příběh pojednává o vážných problémech, jako je domácí násilí, rasismus a sexismus, příběh byl vyprávěn poměrně lehce, se zaměřením na sílu těchto žen.
Vědomí, že koňská knihovna skutečně existovala, učinilo tuto knihu více realistickou a dojemnou.
Jedna z nejpovedenějších knih Jojo Moyesové, kterou jsem měla příležitost přečíst. Moc pěkný a napínavý příběh. Téma vyloženě knihomolí :) Velmi příjemně strávený čas s knihou. Doporučuji.
Přiznám se ze knihy Jojo Moyesové nejsou zrovna můj šálek čaje,ale na téhle knize jsem si fakt pošmákla.
Pěkné,čtivé a napínavé.
(SPOILER)
SPOILER! U téhle knížky (a podobně Než jsem tě poznala) souhlasím, že příběhy od Jojo Moyes mají oproti běžnému ženskému čtení určitý přesah. Na základním příběhu, který je a la červená knihovna (vzala si nesprávného - nastala krize - našla správného - jsou tu překážky - překážky překonány - happy end) autorka rozehrává příběh ženské emancipace ze všech možných úhlů – právo na zaměstnání, vlastní názor, nezávislost. Okrajově se věnuje i rasismu. Popisem hornického regionu a bídy v době velké krize v Apalačských horách mi připomnělo Porodní bábu od Harmanové.
Zklamal mě závěr (soud vyřešíme ve stylu účel světí prostředky, můžeme lhát, protože my přece víme, že je nevinná + všechny hlavní postavy svého štěstí došly), kde se ten přesah do společenského románu zase ztratil.
Projekt „pack horse librarians“ fungoval v Apalačských horách v letech 1935 – 1943.
Teď jsem dočetla a zatím jsem nadšená tím, že jsem si užila čas s knížkou. Knížkou s neotřelým tématem, knížkou tak akorát, ani příliš náročnou, ani hloupou. S postavami, se kterými se dalo jít dějem a které mne vzaly s sebou do doby i kentucké přírody.
Ano, konec byl konec červené knihovny, půl hvězdičky bych ubrala, ale ráda přimhouřím oko. Vždyť jsem s Alicí, Margery a dalšími knihovnicemi prožila hezký týden.
Moc hezké a příjemné čtení, i když musím přiznat, že jsem se ze začátku nemohla do knihy začíst.
Angličanka Alice se provdá za Američana Bennetta a odjíždí s ním do jeho rodného Kentucky. Těší se na život v Americe, ale realita je hodně odlišná od jejich přestav. Z nespokojenosti se životem proto využije příležitosti přidat se k dalším čtyřem ženám a založí pojízdnou koňskou knihovnu. Každý den vyráží na koních rozvážet knihy do okolních samot, polí i do hor. To se přitom odehrává v době, kdy ženy nemají mít svůj vlastní názor, mají sedět doma a čekat na manžele. V knize je krásně popsaná příroda i pouto, které mezi ženami "knihovnicemi" postupem času vznikne.
Příjemný příběh, který hezky plyne . Nádherně vtáhl do děje ideální na toto sychravé období. Nicméně kniha se mi líbila, ale dřívější autorčina díla více. Budu se těšit na další
Ideální titul pro ukonejšení rozjitřené duše jednoho čtenáře, tedy mě. Ideální výběr na upokojení po přečtení Bílé vody. Na tu zatím komentář není, neb úplně nevím, jak vyjádřit, co si myslím.
Jako hvězdy v temné noci: příběh se hezky rozvíjí, klidně plyne, dobře se čte. Téma pro mě zajímavé a blízké. Jsem příběhář, takže knížky s různými osudy i vedlejších postav mě vždycky baví. Americký venkov je zajímavá reálie. Hlavní ženské postavy jsou dobře nakombinované, různorodé, to se mi taky líbilo. Konec trošku moc dočervena, ale taková už Jojo bývá a její čtenářská skupina s tím určitě bude spokojená. Vždyť ono to nakonec celkem uvěřitelné je. A sem tam i na slzu došlo.
Můj závěr: dívky a ženy, hledejme své cesty a neochvějně po nich kráčejme a možná nalezneme mnohem víc, než jenom sebe sama. Možná. :)
Hodnocení: poctivé tři a půl, což nejde, takže čtyři, protože velkorysost není nikdy na škodu.
Pěkný příběh, odpočinkový. Konec až moc šťastný, ale někdy se to i tak podaří.
Spisovatelka píše dobře, ale pro mě zatím nepřekonaný titul od ni je
"Než jsem tě poznala".
... krásný čtivý příběh, na který jsem narazila díky čtenářské výzvě. Při jeho čtení se ve mně rozléval příjemný hřejivý pocit, móóóc hezké.O koňské knihovně jsem dosud neměla ani zdání. Všechny knihovnice mi byly hodně blízké.
Klasická letní romantika. Přečteno, odpočinuto a už zapomenuto, o čem to vlastně bylo.
(SPOILER) Po pomalém začátku, za který dávám dolů jednu hvězdu, se kniha četla sama, zvlášť proces byl pro mě opravdu zajímavý. Margery je hrdinka první třídy. Mám chuť se teď vydat do drsné a odlehlé americké přírody. Skvělá kniha. Jen přemýšlím, jestli je Bennett na chlapce...
Román o knihovně a knihovnicích v historických kulisách nemá chybu. Jojo Moyes je skvělá vypravěčka a opět to potvrdila.
Jojo Moyes si své příznivce získala pro příběhy o milostných vztazích. Ty tentokrát mají červenou a prostor dostává síla pravého přátelství, doplněná o témata rasové segregace a feminismu. Jako hvězdy v temné noci je komplexní, dobře vystavěný příběh, který kapitolu po kapitole graduje. Konec byl za mě trochu slabší, přesto knihu řadím k tomu nejlepšímu, co jsme od Jojo Moyes měli možnost vidět.
Tak Jojo zase nezklamala. Asi se budu opakovat, ale pro mě je to autorka, která umí své příběhy polidštit v tom nejlepším smyslu slova a skvělá vypravěčka k tomu. A je úplně jedno, jakou si vybere dobu nebo prostředí. Zda jde o milostný příběh, rodinný příběh, válečnou romanci anebo o historické drama o dobrovolnicích tzv. Koňské knihovny. Vždy je to skvělé. Všem hrdinkám i hrdinům budete rozumět, budete prožívat ty silné příběhy spolu s nimi. Radovat se i trpět, doufat i ztrácet naději, milovat i nenávidět, ale hlavně žít ten svůj život, jediný a jedinečný. Říká se, že kdo má rád zvířata, má rád i lidi. Dle knih, které Jojo Moyes píše, tomu věřím. Krásná kniha, která potěšila mou duši. Doporučuji.
Vcelku dobré, akorát mi nepřišlo, že se děj odehrává v roce 1937, ale max. tak v půlce 19. století.
Znovu číst jistě nebudu a nelákají mě ani další knihy autorky.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství koně pro ženy knihovny knihovníci, knihovnice světová hospodářská krize, 1929 rovnoprávnost ženAutorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
(SPOILER) Kniha mě do půlky moc nebavila. Rozjelo se to až po odchodu Alice z domu. Pak do začalo být syrovější, ale nakonec se to všechno přelilo do pohádky, kde všechno dobře dopadlo, všichni se vzali, splnili si sny a všechno se zalilo sluncem. Ale četlo se to krásně.