Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531523/bmid_jako-hvezdy-v-temne-noci-65c21550d419b.png
5
970
970
Alice Wrightová doufala, že sňatkem s pohledným Američanem Bennettem Van Clevem unikne sešněrovanému životu v Anglii. Jenže ani její manželství, ani život v zapadlém koutě Kentucky se nevyvíjí tak, jak si představovala. Nadšeně tedy uvítá možnost zapojit se jako dobrovolnice do projektu takzvané Koňské knihovny, který má za úkol šířit literaturu a vzdělanost v odlehlých oblastech Appalačských hor. Alici, Margery a tři další odvážné ženy čeká cestování na koních nebezpečnou divokou krajinou, boj s předsudky místních lidí vůči ženám, přistěhovalcům i lidem jiné barvy pleti, ale také nádherné ženské přátelství, soudržnost i láska. Jojo Moyesová ve svém nejnovějším románu tentokrát přináší výpravné historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Témbr
Originální název:
The Giver of Stars , 2019
Interpreti: Jana Štvrtecká
více info...
Přidat komentář
Prostě krásný příběh o přátelství, lásce, partnerství, nelehkém životě v zapadlých kentuckých horách, o síle žen na počátku 20. století které propojí koňská pojízdná knihovna. Téma založené na skutečných událostech a bravurně zpracované Jojo se mě moc líbilo.
Spojila je práce ve vznikající koňské knihovně, jejímž cílem bylo dostat knihy k lidem, kteří si pro ně sami do města dojít nemohou. Spolupráce přerostla v přátelství, které překonalo i odsouzení společností nebo vězení. Trochu více romantické, ale taková je Jojo.
Zamilovala jsem si hrdinky této úžasné knihy. Smála se s nimi, zpívala, držela jim pěsti.....ale i plakala, měla vztek, cítila jejich bolest a bezmoc. Tohle prostě paní Moyesová umí. A přiznávám- jsem vděčná za happy end. Ne za takový červenoknihovnický;-) Prostě za šťastný konec dlouhého trápení, po kterém můžou hrdinky začít žít docela príma normální život. Ta kniha mě povzbudila. Někdy je to, co musíme prožívat jako temná noc. Díky Bohu za hvězdy-když zasvítí i jen jedna hvězda, tma už nemůže říct "tady vládnu já"
Po Krasojezdkyni to byla asi nejhorší knížka od této autorky.
Trvalo mi, než jsem se začetla, prostředek mě bavil a konec se zase celkem táhnul.
Nejvíc jsem si oblíbila Margery.
Knihám od Moyes jsem se zatím vyhýbala, protože jsem viděla film Než jsem tě poznala a tak jsem tušila, že to bude sladké a srdcebolné zároveň. Zaujalo mě téma koňské knihovny, doba i prostředí, ve kterém se román odehrává. Do první třetiny jsem se nemohla nějak začíst a trochu jsem se u knihy nudila. Pak ale došlo k řadě dramatických zvratů a prakticky jsem zbylé stránky zhltla na jeden zátah. Dle předpokladu byly některé pasáže dost přitažené za vlasy. Nechybělo bohužel ani ježdění na koni v pokročilém stupni těhotenství, které mě tak irituje. Červená knihovna hadra, ale přiznávám, že jsem se na ten happyend hrozně těšila :)
Koňská knihovna - neskutečně ušlechtilý počin několika žen, které za jakéhokoliv počasí na koních vozily zdarma knihy, časopisy, komiksy. Lidem živořícím v horách, pro které byly knihy často jediným světlem v nekončící dřině obživy. Mezi tyto ženy vstoupí Alice, původem Angličanka, která se do Ameriky přivdá. Z podivného manželství utíká ke koním a knihám. Kniha je inspirovaná skutečnými událostmi třicátých let minulého století. Četla se skvěle, byla napínavá, dojímavá, dramatická, ale i červená :-)
Pro mě první od autorky a naprosté nadšení . Knížka nejen o knihách a ne úplně typických , i když úžasných knihovnicích , ale i o síle lidského přátelství , o síle lásky ke všemu živému, neuvěřitelné odvaze a vůli žít a přežít. Krásná kniha ...
To byla kniha!! Začátek a prostředek hezky plynul, bavila mě. Ale 70 stran do konce mě kniha vcucla do víru událostí a já se nemohla vymotat. Střídavě jsem měla slzy štěstí a slzy smutku. Kniha se mnou zametla, uragán citů. A tak to mám ráda. Tahle autorka fakt umí. Sice rozjezdy jsou pomalejší a mnohdy dřív bych i knihu třeba odložila, ale vím, že autorka to tak má a většinou jsou její knihy krásné.
Knihu určitě doporučuji. Pohladí po duši.
Původně jsem si myslela, že je to příběh z mnohem starší doby, dost mě překvapilo, že se jedná o 30. léta minulého století. Kolik lidí neznalo knihy, neumělo číst a psát... Je to krásný příběh o přátelství, hodnotě vzdělání a mezilidských vztahů. Skvěle se čte, je napínavý, romantický, dobrodružný, prostě má všechno, co by měla (aspoň pro mě) kniha mít. Závěr je pravda až moc "happyendový", ale zase jsem byla popravdě moc ráda, že to takto dopadlo...
Čtivá kniha, jedna z těch lepších od Jojo. Hlavní hrdinka je angličanka, která se impulsivně provdá za mladíka z Kentucky, kam s ním i odjede. Po příjezdu do nového domova, zjišťuje, že se svou novou rodinou a mužem nemá nic společného... Z tohoto smutného života ji vytrhne až vstup do koňské knihovny. Rozváží knihy po místních obyvatelích hor, získává nové přátele a smysl života. V druhé půlce knihy děj dostává na obrátkách a je plný zvratů....
Opět skvělá knížka od Jojo Moyesove o přátelství, knihách, koních a krásné přírode.Knizka byla se zajímavým dějem a moc jsem si ji užila ️.I romantiku tam najdete.Krasna i obálka knihy.Za mně 5 hvězdiček.
Za me urcite to nejlepsi od Jojo Moyes, co je k mani.
Jen tak dal...uz zadna Clarkova, prosim ;)
Libilo se mi uplne vse, clovek by uplne hned vyrazil za krasami Kentucky.
A ten projekt konske knihovny je tak skvely ;)
Krásné počteníčko!
Moc se mi líbilo pevné přátelství mezi ženami a jejich sounáležitost, prostředí, v němž se příběh odehrává, i ta romantika, která tu není tak okatá a prvoplánová, a hlavně projekt Koňské knihovny.
Užila jsem si krásný příběh z dřívější doby. Jojo krásně vystihla vztahy mezi lidmi v městečku i divokost přírody kolem něj. O vzniku koňských knihoven jako podpory vzdělanosti jsem dosud neměla ponětí.
Připravte se na emocionální horskou dráhu, protože Jojo Moyesová je prostě kouzelnice. Jako hvězdy v temné noci je další její kniha, která vás pohltí, zahřeje u srdce a nedá vám spát. Zamilovala jsem si malé městečko Baileyville, jeho obyvatele a ze všeho nejvíc skupinku odvážných knihovnic, které by pro přátelství udělaly cokoliv.
Je to opravdu přenádherný příběh, který jsem přečetla jedním dechem, ale za druhou polovinu knihy strhávám hvězdičku, protože mi to přišlo trošku moc. :) Těším se na další autorčinu knihu, protože je ve svém oboru mistryně.
Příběh napsaný s láskou a podložený vyprávěním o programu Koňské knihovny (organizovaném americkým Úřadem na podporu zaměstnanosti v USA) mě zcela pohltil. Obdivovala jsem odvahu knihovnic, když se vydávaly do odlehlých míst v každém čase, aniž by vůbec tušily na co a na koho narazí. Moc krásný příběh, určitě stojí za přečtení.
Tohle bylo tak krásné! Musím říct, že Jojo Moyes je v nejlepší formě! Asi jsem to ani nečekala, protože její poslední knihy byly sice fajn, ale žádné wow...
Tato kniha mě dostala! Zamilovala jsem si to prostředí, postavy, koně... Vše se mi líbilo i proto, že jsem sama knihovnice. Kromě příběhu o knihách a koňské knihovně je ale tohle hlavně krásný obraz ženské emancipace, té opravdové, ryzé a tolik důležité. Dnešní podoba feminismu se ve světle takových příběhů stává úplně směšnou.
Hodně mě překvapilo, že se tohle všechno odehrávalo na začátku 20. století! Z příběhu, prostředí i chování postav jsem měla pocity, jako bychom se ocitli o sto let dříve. Ale ona je to i ukázka toho, jak se jednotlívé části USA od sebe lišily a stálé liší, v Kentucky (a navíc v horách) holt byli sto let za opicema.
Příběh mě velmi dojal, už dlouho jsem si takhle hezky nepobrečela :) byla tu i (pro mě) ideální dávka romantiky a já nemůžu jinak, než knihu doporučit!!!
Jen tu siluetu dívky s koněm na obálce bych upravila...
Štítky knihy
přátelství koně pro ženy knihovny knihovníci, knihovnice světová hospodářská krize, 1929 rovnoprávnost žen
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
S autorkou to mám na střídačku, jak ostatně uvádí více čtenářek ve svých komentářích. Ale tady to byl čistý zásah: kniha o knihovnicích, čtenářích a knihách, navíc v naprosto nezvyklém prostředí i provedení. Pro mě zcela nové téma, a i když bylo oděno do romantického hávu, vůbec jsem se nerozpakovala a knihu jsem doslova zhltla.
Zaujal mě komentář Mi--LADA; těžko si to můžeme ověřit jinak než vydáním knihy té dotyčné poškozené. Ovšem vycházím z presumpce neviny a hodnotím velmi kladně. Určitě bych našla drobnosti, které mi úplně nesedly, ale ochotně jsem je přehlédla, protože už jen fakt, že něco takového fungovalo v Americe v letech po velké hospodářské krizi, je obdivuhodný. (I když s tím přišla ta episkopalistka E.R.)
Autorce se podařilo vytvořit zajímavé postavy - pro mě třeba paní Bradyová nebo Sophie, která jediná byla opravdu kvalifikovanou knihovnicí (!). Pánové tady opět trochu ostrouhali, ale jen co se týče ústředních postav; dělný lid si naopak vede skvěle. A výborné jsou také dobové úřední citáty v úvodu kapitol, třeba na s.114 nebo 237.
Takže já novinku Jojo Moyes našim čtenářkám určitě doporučím.
"(Bůh nenávidí plýtvání. Tyhle kalhoty jsou jenom čtyři roky staré, Alice. Ty ještě něco vydrží.)
Alice v duchu brblala, že kdyby Bůh musel sedět skoro potmě a spravovat někomu kalhoty, nejspíš by si zajel do Harmonova obchodu pro pány v Lexingtonu a koupil si nějaké nové, ale navenek se strnule usmála a mžourala na šití ještě usilovněji. Bennett se ovšem stále častěji tvářil jako někdo, koho napálili, ale on nedokáže přijít na to, jak a proč vlastně."