Jako pes
Filip Topol
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479237/bmid_jako-pes-aET-479237.jpg
4
114
114
Tři povídky Filipa Topola z osmdesátých let. Autobiografický hrdina v trojici povídek Filipa Topola je klímovským štvancem týraným vzpomínkami a přízraky, které mu ztělesňují triádu neodbytných vášní: klasickou hudbu, osudovou ženu a démona jménem Alkohol. Svými pokusy vzdorovat jejich magickým atakům, nemilosrdně rozrušujícím hranice mezi realitou a fikcí, dosahuje protagonista pokaždé jenom zdánlivé úlevy. Kniha je doplněna později napsanou povídkou Zápisky milencovy.... celý text
Přidat komentář
Toto se mi moc líbilo.
Je to určitě stravitelnější než všechny texty jeho staršího bratra. I tak je dílo dostatečně dost tíživé na to, aby vám to utkvělo. Co mi přijde ale vůbec nejvíce fascinující je to, že všechny povídky byly napsány kolem roku 1985, což znamená že v době jejich napsání bylo Filipovi pouhých 20 let, což rozhodně poukazuje na jeho genialitu. Všechny texty jsou vyspělé, už v tu dobu poznamenané soupeřením s alkoholem.
Povídka Den a Noc je naprosto výborná. Často na ni myslím, rozjektají se mi zuby a už si říkám jen: ,,Do prdele..."
Skvělý výběr autobiografických povídek Filipa Topola nás vezme na procházku autorovou rozervanou duší, kterou rozezní tóny vážné hudby, bodne u srdce při vzpomínce na milovanou ženu a depresi utěší alkohol a jím způsobené sladké nevědomí, ovšem pouze dočasně, protože se brzy opětovně přihlásí tíživé pocity zmaru, opuštěnosti a hledání sebe sama. Jako bych tak trochu četla o sobě...
Moc pěkné povídky s 80 let od Filipa topola nejvíc mne dostala povídka o alkoholu ztělesněním starým dědou rád se k ní budu rád vracet
no nevím, v tomhle případě se prodává spíš jméno než obsah
i žánr povídky má svá pravidla, tyhle čtyři texty jsou spíš stylizovanými deníkovými zápisky o slastech a strastech chlastu
Krotší než Kilián Nedory a ne tak vybroušený jako Karla Klenotníka cesta na Korsiku nebo Zápisky milencovy. Ne že by to bylo úplně marný, jakožto topolofil jsem si to užil, ale o něčem myslím vypovídá už to, že když autora po letech od původních samizdatovejch vydání oslovili s tím, že by tyhle povídky rádi vydali oficiálně, ani si nepamatoval, že je napsal.
Povídka o zlidštěném alkoholu, který jako kouzelný dědeček vysedává v hospodách a pozoruje, jak si s ním lidé zahrávají, jak se stávají jeho nejlepšími přáteli a jak si nedokážou dát pokoj. Dědeček alkohol měl docela dobré argumenty.
Povídka "Den a noc" je pak jedna z nejlepších povídek, kterou jsem kdy četl. Úžasně nápadité, hravé i zábavné. No ano, povídka má být úderné a už kvůli téhle mi stálo za tuto knížečku utratit 4 kila.
Dokonalá témata, originální styl psaní, ah, ta skvostná čeština, a všechno zkrátka tak, jak to mám ráda, bez zbytečných keců, trochu vulgárně, filosoficky a poeticky. Jen škoda, že to nebylo delší, jelikož jsem se zamilovala na první přečtení.
Trojlístek beznadějných stavů. Dvacetiletý Filip Topol s Depresí pod paží, Alkoholem v závěsu a Láskou všeobjímající v krku cestou
ze žaludku. Humor a metafory. Jednohubky ne úplně příjemné, ale autentické.
Na úvod trochu matematiky: "Na zdraví" (4*) + "Noc a den" (3*) + "Jako pes" (5*) = 4*
Jára Cimrman, krášle za škopky interiér liptákovské hospůdky U Sirotků, se po osmém pivečku zmohl už jen na lapidární "Chlast slast".
A o nějakých sedmdesát let později pak - jak si to představuji - zasedl po tomtéž výkonu Filip Topol za svůj psací stroj, aby v trojici nahořklých povídek - v trojici povídek nahořklých jako ta dobře vychlazená dvanáctka - ukázal čtenářstvu, že chlast nerovná se automaticky slast... Poučení z četby: Život zkrátka může bolet i po deseti frťanech.
Povídky ovlivněné alkoholem , ostatně asi jako veškerá autorova tvorba. Mám dojem , že nejvíc zapůsobí na lidi co občas prožívají stejné pocity jako Filip. Zřejmě to taky znám, takže jsem je pochopil.
Jako pes je snad nejpoutavější kniha, co jsem za poslední dobu četla. Je napsána takovým způsobem, že mne děj naprosto pohltil a já spolu s Filipem flirtovala s Depresí a bojovala s Potřebou pít. Cítila jsem tíhu celého světa na svých bedrech, krátce na to se rozezněla Lacrimosa a pak nebylo už nic?
Naprostý literární skvost!
Zajímavá sbírka tří krátkých povídek. Na zdraví je vcelku lynchovská záležitost, Den a noc je napsané neobyčejnou formou a Jako pes je správně depresivní tečkou.
"Ponořen v Mozartovi a ve svém vlastním rozpadu jsem cítil, že pro mne začíná znamenat jedinou možnou duši, která by mne mohla pochopit a případně i pomoci či alespoň ještě nějakou dobu podržet nad vodou, nad peklem, do kterého jsem se řítil. Bylo to trochu sobecké a byla v tom i notná dávka romantismu."
Prvni pocin, ktery jsem od Topola cetla a nejak nevim, co si o tom myslet. Prvni povidka fajn, druha je fakt crazy a ta treti to celkem zachranila, i kdyz je to fakt smutny. Alkohol je proste vsude...
Čekala jsem trošku víc. Líbilo se mi to, speciálně teda první a třetí povídka, z té druhé - ač jí teda kvalitu neupírám - jsem byla tak trochu nesvá, asi jsem ji moc nepochopila a nebyla mi nijak blízká. A taky to možná bude tou klasickou hudbou:D Ale líbí se mi tam zosobnění pocitu - Deprese, Potřeba, Alkohol, to se mi opravdu moc líbilo.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kilián Nedory |
| 2013 | Jako pes |
| 1999 | Národ Psích vojáků |
| 1999 | Mně 13 |
| 1999 | Karla Klenotníka cesta na Korsiku |
Tři krátké povídky, hlavně první a třetí výborné, i když trochu smutné. Umělci holt mají jinou morálku a démon alkohol je často obklopuje.
Vtipné, smutné, ze života.
Doplněno kresbami Viktora Karlíka z cyklů o účtenkách. Náramně se to ke knize hodilo.
Lehce mi to připomíná knihu Horečka od Hraběho