Jako po drátku
Ondřej Šanc
Poutavá generační sága začínající v roce 1850 vás provede dvěma stoletími a dvěma světadíly. Ve stejné době, kdy železnice spojila Vídeň s Hamburgem a parníky vytlačily plachetnie na cestě do Ameriky, se v divokých kysuckých horách narodí Zoltán. Chudou drátenickou rodinu živí hlavně matka Maria, ale hospodářství sama nezvládá, a proto se na radu světaznalého kmotra vydává za lepším. Míří do Ústí nad Labem, donedávna ospalého města, které se díky trati, řece a nekonečným zásobám uhlí stalo přes noc neuvěřitelně kypícím centrem nové éry, s desítkami továren a s největším přístavem celé monarchie, kde se mísily osudy tisíců lidí mnoha národností. Tak začíná napínavá odysea, která čtenáře zavede z Horních Uher až do Ameriky, příběh o přátelství u táborových ohňů a o nelehké snaze obstát ve světě uhelného kouře.... celý text
Přidat komentář
Nádherná generační sága rodu z Uher. Do knížky jsem se doslova ponořila a každý večer se těšila na Zoltána, kam se zase vypravíme. Dopluli jsme až do Ameriky a zase zpátky, ještě předtím jsme prochodili Uhry a drátovali. Z knížky jsem byla doslova nadšená, četla se sama a opět jsem na konci byla smutná, že už končí.
generační román konečně po mužské linii s obrovským potenciálem strhnout čtenáře autorovým nadšeným vyprávěním, které plyne "jako po drátku", nevěřil bych, že je to prvotina, a kdyby Šanc udělal poslední tečku na straně 268, doporučoval bych všem a těšil se, jakou pěknou pohádku o indiánech (i když já byl od mateřské školky vždycky Old Shatterhand!) jsem si pro potěšení vybral na závěr roku...
...jenže pak najednou přijde rychlý zvrat k jakési červené knihovně, neuvěřitelné se stane nevěrohodným, už takhle černobílý svět dobrých a morálních chudáků žijících v přírodě, přirozenosti a tradici a nespravedlivě vykořisťovaných mocnými boháči, obchodníky a průmyslníky, ponižovaných namyšlenými měšťáky a pronásledovaných krutými četníky/šerify/policajty sklouzne k naivní idyle nekriticky oslavující vše alternativní a subkulturní v sentimentálním kýči se všemi stereotypy, které si lze představit (trampové, skauti, disidenti, Romové, odebrané děti, bioženy atd.)
jestli Šanc nezůstane autorem jedné knihy-konfese, pak bude jistě druhá o alternativní biokomunitě rodinných ekofarem (podporovaných dotacemi z EU)
Generační sága, jejíž počátkem bude pro čtenáře rok 1850. Vdova Mária živí v kysuckých horách chudou drátenickou rodinu. Na popud světaznalého strýce se rozhodne jít za lepším. Společně se svou dcerou Rózou a synem Zoltánem se vydává do dnešního Ústí nad Labem. Sledujeme příběh, který nás zavede i do Ameriky a Zoltánův osud budeme sledovat téměř až do současnosti.
Pokud chcete knihu plnou vážných témat, poutavého děje, skutečných historických událostí a emocí, tak jste ji právě našli.
V celém příběhu je skvěle vylíčena atmosféra. Budete cítit nouzi, bídu a bude vám v břiše kručet hlady, protože si živě představíte všechnu tu hrůzu, kterou autor popisuje. Je tu však zároveň ukázáno, jak se člověk může odrazit ode dna a začít znovu, i když to mnohdy není vůbec snadné.
Celou knihou se tu proplétají i skutečné osobnosti, jsou zde zajímavě zakomponované, ale upřímně mně trochu samotný příběh rušily. Kdyby byl celý příběh jen o neznámých hrdinech, asi by se mi líbil o něco více.
Je tu spousta vážných témat, ať už rasismus, a to i v souvislosti osídlování Ameriky a Indiánů, svoboda, hledání svého místa, své rodiny, domova. Určitě samotný konec překvapí a donutí čtenáře zamyslet se.
Kniha mě někdy bavila více, jindy méně. Co mi opravdu vadilo a rušilo při čtení, bylo střídaní vypravěčů, že třeba i na jedné straně byli tři různí. Ale každopádně, když jsem se začetla a ponořila do příběhu, tak jsem knihu nemohla odložit.
Upřímně čekal jsem více. Kniha se sice četla sama, příběh ubíhal, čtenář byl zvědavý, kam se hlavní hrdina zase posune.
Ale s přibývajícími stránkami to bylo stále totéž - hrdina na konci sil bez jídla, který zase najde nějak způsob obživy.
Jeden komentář zmiňuje, že kniha měla skončit na stránce 268. S tím se ztotožňuji též.
Příběh o synovi a pravnukovi hlavního hrdiny už mi přišel navíc.
Nehledě na to, že to nesedí ani ročníkově, aby Adam byl pravnuk Zoltána.
Dále chování postav bylo někdy zcela nelogické. Příběhy občas byly zcela neukončené.
Autor knihy Šanc žil dle popisu na obálce zajímavý život a snažil se ho vtělit do své prvotiny, což se mu povedlo tak průměrně.
Velmi pozitivně ale chválím nápad umně vtělit do románu i několik reálných postav historie.